29.2.2016 Hérakleion

Odjíždíme z Mataly, jen doplňujeme vodu do nádrže a čerstvou do kanystrů a už si to zase stoupáme do kopců.

Jedeme napříč celým ostrovem do Héraklionu.

Dneska bude poslední památka na naší cestě po Krétě a to jedno z nejvýznamnějších měst starověké Kréty Gordyna. Původně malá vesnice spadající pod Faistos, se velmi rychle rozvíjela a nakonec byla nejbohatší město a kulturní centrum celé Mesarské nížiny. V období své největší slávy, za dob Římanů byla Gordyna dokonce hlavním městem Kréty. V roce 828 po Kristu ji totálně zničili Seracéni.

Platíme 4 Eur a jsme vpuštěni do areálu. Je velmi hezky upravený, ale vykopávek je tu pomálu. Dalo by se říct, nic moc.

Chrám sv. Tita z roku 500 po Kristu je v rekonstrukci a tak si ho můžeme prohlédnout alespoň z dálky. Nicméně, jsou tu vlastně dvě zajímavé záležitosti, jedna je ryze praktická a druhá ryze romantická. Takže, na prvním místě je romantika.

Roste tu obrovský, velmi starý platan, který nikdy neopadává a pod tímto stromem, podle báje se oddala Europa Diovi, kterou předtím Zeus unesl, když už Europa byla zaslíbená jinému.

Nu, láska je láska a s tím se nedá nic dělat. Takže tento platan je tak výjimečný, že se na něj jezdí dívat celé zájezdy Řeků. No a máme tu již zmíněnou praktickou zajímavost a to je Gortynský kodex.

V kruhové severní zdi Odeonu, který je vlastně součástí divadla je nejdelší dochovaný řecký nápis, který se datuje do roku 450 před Kristem a obsahuje zákonodárný text.

Tak a tady se na chvíli zastavím. Další nová informace, nebo jak to nazvat a to je styl psaní, vyrytí znaků tkzv. boustrophedonem, ve starém dórském dialektu. Je to doslova „otočení vola při orání“. Zajímavá informace.

Psalo se tedy stejně, jako ořou voli, zleva doprava a poté zprava doleva s tím, že směr se měnil na každém řádku.Specialisté na starověká písma se domnívají a tvrdí, že se jedná o městské právo z minojského období se zákony o majetku, věna, rozvodu, otroctví, sňatku apd.

Zkrátka, veškeré důležité normy tehdejší doby zde byly vytesané do kamene. 

Teda ne do kamene, ale do travertinu. Je úžasné, jak nápis odolal zubu času a rukám nenechavců.

V areálu, kromě jiného jsou překrásné staré olivovníky, které nám nezbývá než obdivovat.

Na parkovišti zůstáváme na oběd a pečeme si rybu, kterou Zdenda včera velmi úspěšně chytil.

Je výborná, jen jsem jí včera naložila do trošky koření a oleje.

Dobrota.

Jedeme dál do Héraklionu a cestou máme ještě jednu krátkou zastávku, kterou velmi doporučuji.

Jedná se o přírodní úkaz a to dvě přírodní jezera.

Horní velké jezero je napájeno z pramenů a je na vrcholku kopce, zcela bez přítoků. Druhé, velmi hlubeké jezírko, které je pod ním je malé a je napájeno jen z přepadu toho velkého.

Podél celého areálu vede naučná stezka a jako třešnička na dortu, nezbytná taverna, která je ovšem nyní zavřená.

Je to jedinečný, výborně opečovávaný a velmi chráněný biotop, kde jsou dost vzácné rostliny a zvířata. Vzácná zmije, chráněný druh žáby a na mokřadech výjimečný ptáci. Je to taková pohodová zastávka. V nádherné přírodě, pod vrcholky hor se skrývá takové nádhera. Je to jako zjevení.

V naprosto suchém a nehostinném úseku cesty blyštivě modrá hladina velkého, absolutně čistého jezera se spoustou stromů a křovin. Teď na jaře, jak už jde vše do květu je to velmi příjemné.

Večer dojíždíme na naše staré známé místo. Zítra jsme objednaný na výměnu oleje do autorizovaného servisu Fiatu.

Jedná se o výměnu po nějakých kilometrech, kterou už nemůžeme odkládat, abychom nepřišli o záruku na motor. Máme ještě před sebou letní velkou severní cestu a záruka nám bude bohužel končit až na podzim. Olej vyměnit stejně musíme a podle všeho, cena je úplně totožná jako u nás doma. Zítra poreferuji.

Kytička pro dnešní den 

 Dnešní trasa je 70 km