24.2.2016 Agia Galini

Počasí se docela pěkně pokazilo.

Drobet se ochladilo, ale není to tak hrozné a čekáme, co se z toho vyklube. Pouštíme se do údržby a úklidu. Zdenda vyčistil okýnka nad koupelnou a toaletou a já čistě povlékám peřinky a tak vůbec.

Na molu jeden místní zpracovává poměrně velkou chobotnici. To se nejdříve chvíli s ní musí zvysoka mlátit o molo a pak se řádně naklepaná tře o beton a poměrně dlouho si s tím pán hrál.

Chobotnice vypouští něco jako mydlinky a pán ji stále namáčí v moři a zase krouživě tře o beton. Když jsme už u oběda a padlo rozhodnutí, že dneska tady zůstáváme, najednou slyšíme češtinu a ve dveřích stojí dvě učitelky z mateřské školky z Poříčí nad Sázavou.

Krásné setkání, ze kterého máme obrovskou radost. Po mnoha a mnoha týdnech konečně Češi a ještě tam od nás. Kafíčko a spousta povídání.

Máme ohromnou radost, jen je škoda, že návštěva je tak krátká. Bývali bychom povídali a povídali a povídali, ale ony měly ještě spoustu památek před sebou a týden na to vše je velmi krátký.

Neprší a asi pršet nebude a tak se jdeme cournout po okolí. Jak jsem se včera zmiňovala, za námi, respektive, hned vedle nás je krásná pláž plná restaurací a taveren. Ovšem nyní je vše zavřené a zazimované.

V jedné ohradě se zrovna narodilo kůzle a tak pozorujeme první neohrabané krůčky na velmi vrtkavých nožkách.

Tady zase jeden pán otevřel kočičí konzervu Viskas pro místní kočku. I tady jsou tyto konzervy dost drahé a tak mě to udivilo. Koček je tu spousta a u domů je hodně misek plných granulí a zbytků pro kočky.

Máme místní volnou síť, sice nijak zázračně rychlou, ale naučili jsme se neohrnovat nos a tak si pomalu děláme na počítačích vše, co potřebujeme. Zdenda by si rád pořídil diagnostické zařízení na motor, které by mu ukazovalo co se děje v motoru, kdyby byl opět nějaký problém, a uvažujeme o zakoupení zesilovací antény na internet. Jenže, takových hejblátek a vymyšleností je tolik, že bychom toho všeho za chvíli měli plné auto a nedělali nic jiného, než ladili, kontrolovali, připojovali, zkoumali, stahovali aktualizace, nová data, nové technologie, hrůza. Faktem je, že to co by se nám opravdu, ale opravdu hodilo je spousta a stojí to i spoustu peněz a my bychom vždy potřebovali zapůjčení na vyzkoušení a pak buď vrátit nebo zakoupit. Protože zbytečností, o kterých jsme se domnívali, že je musíme mít a nebo že by mohli fungovat a nefungují tak jak bychom si přáli, už máme taky nějaké zbytečné. Zdenda ještě tvrdí, že k té diagnostické krabičce do auta si ještě zakoupí tlusté lano, to jako rezervu pro případ, že sice ví co se děje, co je rozbité, ale je nám to, tak říkajíc, houby platné.   

Kytička pro dnešní den