23.2.2016 Agia Galini
Dneska nikam moc nepospícháme, což se mnohým může zdát úsměvné, ale ona je to někdy opravdu hoňka ujet těch našich průměrných 40 km, vážně. Zvlášť, když se nám do cesty připletou takovýto majestátný ptáci, jako dneska.
Klidně si tak jedeme zase do hor, musíme opět jet kousek od moře, abychom se k němu mohli pozvolna vrátit a tak se drápeme do výšek a výšin Bílých hor – Levka Ori, ikdyž my už jsme vlastně v dalším pohoří a to Oros Kedros.
Obloha je krásně modrá, téměř bez mráčku a Bílé hory se už i s námi zvedají a naše oblíbená značka už zase hlásí, že nad námi se může leccos utrhnout.
Najednou, nad skalisky vidíme kroužit obrovské ptáky.
Naštěstí máme možnost zastavit na velmi slušném místě a pouštíme se do sledování ladnosti a elegance plachtění jedenácti monumentálních zástupců ptačího světa.
No a hned je celé dopoledne zabité, protože přímo naproti nám mají hnízda.
Hnízda jsou dvě a pozorovat cvrkot okolo nich je úžasné. Zdenda má svůj starý velký dalekohled a já se snažím s foťákem v ruce ulovit nějaký slušný záběr. Náš Olympus je velmi malý na větší přiblížení, ale i tak jsem ráda, alespoň za těch pár nezkušených záběrů. Podle mého nejlepšího vědomí a svědomí se jedná o supa bělohlavého. Velmi bych si přála, abychom měli úlovek orla bělohlavého, ale bohužel, tady se prý nevyskytuje a i toto setkání takhle na blízko je velmi vzácné. Dostat se k nim tak blízko, mít kliku na jejich přítomnost v době hnízdění a vidět jejich hnízdiště, je pro nás unikátní zážitek.
Pozorujeme dvě hnízda blízko od sebe a do jednoho najednou přilétávají oba rodiče. To že je to hnízdo jsme netušili, spíše jsme si mysleli, že by to mohlo být podle výkalů na skále, ale až když se tam začali cpát rodiče, vidíme dalšího menšího velkého ptáka, mládě, který už tam byl a hned je taky vidět jak je ve velikém skalním převisu těsno. Ovšem, rodičovstvo se nijak nezdržuje, předá potřebné a odlétá.
Nádhera. Něco takové vidět je obrovský zážitek. Kousek dál v dalším skalním převisu čeká další mládě na svůj přísun potravy.
Jinak co říct více. Pokud jsou to opravdu supi, tak jen tolik, že jsou to úžasně užiteční ptáci, kteří likvidují všechny mršiny v širokém a dalekém okolí. Jsou to nesmírně čistotní ptáci, kteří hnízdí ve sklách a samice snáší obvykle jen jedno vejce. O potomka se pak starají oba dva rodiče poměrně dlouho, 4 měsíce a i pak je ještě nějaký čas závislé na rodičích. Klasika, z domova a z pod ochrany rodičů se potomkům nikdy moc nechce a to nemusím chodit pro příklady až do ptačí říše.
Jedeme tedy, ač neradi dál do městečka Agia Galini. Nádherná krajina se opět trošičku mění jak se blížíme k moři.
Hory zase ustupují, takže to co jsme tak těžce vystoupali, sjíždíme dolů směrem k moři. Ukazatel směru na Agia Galini mě drobet vyrazil dech. Je to poprvé, co jsem si všimla rozstřílené směrovky, naší směrovky a cíle naší cesty!
Nevím, jestli je bezpečné tam zajíždět, ale to si dělám legraci. Tady je to národní sport a nic to neznamená. Leda to, že tato značka opět přilákala spoustu střelců. Můžeme se ještě domnívat, že v Agia Galini je spousta střelců, kteří se umí strefit a běda tomu, kdo bude dělat problémy, nebo to můžeme ještě rozvést, že se tam naopak můžeme cítit bezpečně, protože místní střelci se o naše bezpečí dobře postarají, protože mají zbraně a umí se strefit alespoň do značky. No, nemá cenu rozvíjet další varianty, jen tiše doufám, že oba dva a i náš Flíček, tuto bujnou vísku přežijeme ve zdraví a bez úhony.
Vesnička Agia Galini je kouzelné místo, opět ryze turistické s velkým molem a pláží hned za skalkou. Musíme samozřejmě projít velmi těsně kolem jedné z mnoha a mnoha taveren, ale pláž je krásná a stojí to tu za zastávku.
Spousta hotýlků a pokojů k pronájmu nyní leží ladem, je zavřená a čeká na svoje letní návštěvníky.
Na molu je v pohodě spousta kohoutů s vodou, místní, nijak valně rychlý internet a skvělé vyglancované veřejné toalety.
Není co si přát více.
Jen zítra musíme objevit nějaké potraviny. Omylem jsem koupila místu cukru mouku. To je jako když jsem koupila tvaroh do buchet, těsto kynulo jako zběsilé a já jsem zjistila, že ta bílá hmota je sice kraví, ale tím to taky končí. Nebyl to tvaroh a nebyl bez příchutě. Koupila jsem něco jako u nás Balkánský sýr, slaný. Bez příchutě tu prodávají jedině Mozarelu, jak mi sdělila slečna prodavačka a tu si teda do buchet představit neumím.
Kytička pro dnešní den
Dnešní trasa je 45 km
