22.2.2016 Praveli

Opět se nám klube krásný den. Teploměr hned po ránu hlásí 18 °C.

Dneska míříme do dalšího kláštera na naší cestě podél jižního pobřeží a to do velmi slavného, starého a velmi vážené kláštera Praveli a jako bonus nás čeká soutěska s divokými palmami.

Cesta je nádherná a občas mírně nekomfortní, ale ujde to. I mnohými avízované průjezdy vesničkami jsou sice těsnější, ale nic co by se nedalo i s větším autem zvládnout.

Chce to jen jet v klidu, nikam nepospíchat a do zatáček vjíždět hezky pěkně pomaličku.

Naštěstí provoz je minimální a je pravdou, že asi i tím, že tady žijí povětšinou starší lidé a mladí janci jsou ve městech, tak všichni jezdí poměrně pomalu. Absenci respektu k dopravnímu značení jim můžeme v klidu odpustit. Neriskují více, než je zdrávo a hlavně, i my jim hodně uhýbáme, jak jen to jde a pouštíme je před sebe. Tak, my jsme na dovolené a oni možná pospíchají za svým stádem ovcí. Nepodstatné, důležité je, zbytečně nikomu nepřekážet a zbytečně je nenutit ke krkolomnému předjíždění, které může ohrozit i nás. Vesničky jsou opravdu maličké a poházené po úbočí Bílých hor.

Všude je spousta ovcí a koz a podle všeho tady v klidu a v pohodě nocují na vyhřátém asfaltu. Ale je pravdou, že jsme neviděli žádnou přejetou ovečku nebo kozu.

Kláštery jsou vlastně dva, Dolní klášter Prodromou a Zadní klášter Theologou. Dolné klášter je vypálený, v minulosti několikrát vypleněn a dneska je neobydlený. Je to vlastně jen shluk rozpadlých budov. Vše cenné bylo přeneseno do Zadního kláštera, kam také míříme.

Před stoupáním do kopce s klášterem zastavujeme u velmi pěkného obloukového mostu, který byl postaven v letech 1850 – 1852 z peněz kláštera.

Mosty jsou tu dva, ale tento je hned na naší trase. Mosty měli v minulosti ulehčit cestu ke klášterům přes říčku Megalo Potamo, která se asi umí pěkně rozbouřit.

Dojíždíme k Zadnímu klášteru s obrovským parkovištěm a přímo až s pedantskou čistotou.

Nikde není ani papírek, zbytky z rekonstrukce, prostě nic, jen čistota. Kromě kostela, dvojlodní baziliky se nikam nedostaneme.

Vše je uzavřené a nikde ani noha. Ovšem výzdoba kostela je ohromující. Překrásné lustry, neuvěřitelně krásná malba, ikony, na dřevě malované obrazy a překrásně vyřezávané židle. I když je tu cedule, že se nesmí fotit, hned beru do ruky foťák, a jak ho mám v ruce, okamžitě se vynořil mnich a hned mě nabádá, že se tu fotit nesmí. On byl normálně schovaný za sloupem a číhal. Samozřejmě jsem se omluvila a holt fotečky nejsou, ale tak překrásně vyzdobený kostel jsme neviděli.

V klášteře je pekárna, je tu sýrárna. Opatství, jídelna a samozřejmě mnišské cely, hřbitov a spousta hospodářských stavení. V areálu je menší zoologická zahrada a velká ptačí voliéra se spoustou slavíků a kanárů, chovají tu lamy a jelínky, spousta kačenek, husí a slepic a pávů. Takových dvacet pávů, kteří jsou pekelně ukřičený.

Doufám, že půjdou nějak kloudně do hajan. My tady máme v plánu přespat a bohatě nám ke štěstí stačila včerejší noční větrná bouře.

Klášter se datuje někam k 10. století a na jeho původním základě je vystavěn nynější klášter, který samo sebou prošel v průběhu věků několika změnami a přestavbami. To jak byl průběžně vypalován, drancován a srovnáván se zemí. Nejstarší dochovaná zmínka ke vztahu ke klášteru je mosazná pečeť, kde je klášter pojmenován jako Klášter u Velké řeky na ostrově Kréta. Klášter hrál velkou úlohu v mnohém povstání, kdy mniši pomáhali se zásobováním a výzbrojí povstalců a při německé okupaci skrývali u sebe mnoho vojáků různých národností před Němci. Nakonec klášter Němci zničili a mnoho mnichů odvedli do vězení.

Klášter je překrásně zasazen do předhoří Bílých hor a výhled do dáli je z něj ohromující. Tak krásné a úchvatné místo má málokterý klášter nebo stará stavba. 

Přejíždíme na parkoviště o kousek dál, kde je nástup na sešup dolů k moři do soutěsky Kourtalioko s palmovým hájem.

Je to parádní krpál dolů, částečně po kamenných schodech a částečně po kamenech. Kousek za parkovištěm se k nám přidává místní kocour a jde s námi až dolů.

Je vytrvalý, ráda bych mu dala něco do bříška, ale vzala jsem sebou jen pomeranč a vodu.

Scházíme k pláži a dostáváme se do malého ráje na zemi.

Před námi nádherná pláž s krásně tyrkysovým mořem a vše dokresluje rybářská loďka a za zády máme obrovskou rokli s horskou říčkou a spoustou divokých palem.

Je to až kýčovité, ale krásné a když se vydaří počasí, tak to celé nemá chybu.

 

Rozhodli jsme se, že půjdeme podél říčky nahoru do rokle, kaňonu a tam musíme narazit na silnici, která vede ke klášteru. Bohužel po nějaké době cesta končí neprostupnou džunglí, soutěska je plná obrovských balvanů a cestička, nejspíše už kozí se nám ztrácí. Vracíme se i se statečným kocourem zpět a dáváme si chvíli oddych ve stínu na pláži.

Kocourovi jsem slíbila odměnu za statečnost, ale bohužel se rozhodl, že s námi nahoru už nepůjde. Býval by si odměnu zasloužil.

Jdeme tedy nahoru už sami a výstup je to teda pekelný. Vůbec si nedovedu představit tohle absolvovat v létě. Odpolední sluníčko se opírá přímo do nás a vlastně zapadá proti nám. Tak až do západu není před ním úniku. Dneska jsme vděčný za vítr, protože není takové vedro, ale na slunci bylo skoro  26°C, což je i na polovinu února poměrně dost. Stoupáme až k oblakům, kopec je veliký a nahoru se dostáváme totálně splavený.

Přejíždíme na parkoviště ke klášteru a hned hřeju vodu na osprchování. Lehká večeře a padáme do peřin utahaný, ale spokojený.

Kytička pro dnešní den z klášteru Praveli

 Dnešní trasa je 28 km