19.2.2016 Chora Sfakion

V Chanii jsme dokoupili, co bylo potřeba. Zdenda si hlavně koupil ty svoje poztrácené propriety na rybaření, vyčistili jsme nádrž na vodu a natankovali čerstvou, městskou a jedeme zase zpět na jižní pobřeží. Měli jsme trošku problém s alarmem v autě a museli jsme ještě před odjezdem koupit do ovladače novou baterii. Bohužel, potřebujeme speciální, která hned tak někde není. Docela jsme se už naštvali, protože nám bylo slibováno a tvrzeno, že baterie v ovladači vydrží skoro rok. Dobrá, to je podobně jako jedna z prvních, jedna z nejdůležitějších a skoro rok. Co to je skoro rok? To je podle mého téměř rok a jsem ochotná z toho roku slevit měsíc, maximálně, ale ne, že budeme kupovat každý měsíc novou baterii, která stojí skoro stovku. Pokud si budu pořizovat nějakou službu nebo věc a budu vědět, že baterie nebo cokoliv vydrží měsíc, tak prosím, pořizuji si to s tím vědomím a nebudu naštvaná, ale takto bouřím a jsem nepříjemná. Píšeme tedy do firmy, jak je to možné a ejhle, asi jsme se prý strefili do vadné várky a že prý nám to vymění a snad i asi nepatrná kompenzace bude. Naštěstí, je přesně v historii zařízení vidět, kolik baterií jsme museli vyměnit a tu jednu za rok jim odpustím a maličkou kompenzaci? Tu ještě probereme.

Konečně tedy odjíždíme a opět máme na co koukat. Jedeme na jih a valná část cesty  vede pohořím Bílé hory.

Cesta je nová, suprová. Není na co si stěžovat.

Je vidět, že se silničáři vynasnažili a novou silnici vystavěli hezky pěkně širokou.

Trošku nám unikal systém značení silnice. Občas je malovaná žlutě a chvílemi bíle. 

Na chvíli zastavujeme nad soutěskou  Imbros a kocháme se. Pane doktore, Vy jste se zase kochal. Jasně, je to tu krásné a kochání si to jen zaslouží. Další naše klika je, že jsme tu mimo sezonu, protože jak praví průvodce, na plošině s vyhlídkou je v létě taverna a pokud si tu prý nic nedáme od cesty, tak majitel je velmi nerudný a nedovolí focení. No, to by si mohl zkusit, jsme na veřejném místě, silničním odpočívadle, ale dohadujte se s někým, kdo ve Vás vidí jezdící peněženku. Jsme rádi, že tu nikdo není a nikdo nám neznepříjemňuje život. Ale to je to samé s prý, proslavenou krétskou pohostinností, tak praví průvodce. Žádnou jsme nezaznamenaly.

Novou silnici na zlomu pohoří odkud už zase začínáme padat dolů k moři ztrácíme, a najíždíme na původní stařičkou a velmi úzkou silničku.

Krásná klikatice, jak tomu říká Zdenda, a uzoučká silnička plná ovcí a koz.

Nicméně, počasí je nádherné, máme skoro 24°C a za chviličku jsme v malebné vesnici u moře Chora Sfakion.

Vlastně jsem se ještě nezmínila, tady na jihu Kréty je už Lybijské moře. Moře obrovsky bouří a obdivujeme krásné vlny, která dosahují až na poměrně vysoké nábřeží.

Mají tady dvě veliká parkoviště na kterých by se dalo velmi pohodlně stát i ve velké skupině bydlíků, ale obě dvě jsou pekelně z kopce, že bych na plotně neudržela hrnce.

Nakonec sjíždíme do přístavu, kde je klid a hlavně rovina. Všude je spousta kohoutů na vodu a není problém doplnit zásoby.

Parkoviště je také veliké a není jediný problém tu na noc zastavit.

Kytička pro dnešní den, opět z dneška.

Dnešní trasa je   74 km