18.2.2016 Chania

Dneska se nic zvláštního nestalo, teda alespoň co by stálo za zaznamenání.

Jen přejíždíme ze Sougie zpět do Chanie. Tady to bohužel jinak moc nejde.

Vedle nás jdou vysoké Lefka Ori, které nejdou nijak projet a tak musíme z jihu zpět na sever, objet celé veliké pohoří a zase se vrátit k jižnímu pobřeží.

Nejvyšší horu tu mají Pachnes, aspoň podle mapy, 2456 m . Máme ještě před sebou vlastně celou střední jižní část Kréty až po Matalu. Naštěstí Kréta je malá a tak přejezdy jsou opravdu pohodové a krátké.

V dáli je vidět jižní pobřeží odkud jsme odjeli.

Na Krétě je také hezké, že stále jedeme do vnitrozemí a i po hodině jízdy vidíme moře, odkud jsme vyjeli.

Přejezd s větrníky. Pak malou chvíli je nějaká klikatice a pak už zase vidíme moře, kam míříme. Opět velmi dlouho. Když to přeženu, tak polovinu cesty máme stále na dohled jižní moře a polovinu cesty severní. 

V dáli je vidět pobřeží s Chanií kam míříme. Bohužel, je to hodně zamžené, ale moře tam je. Opravdu. 

Do Chanie jsme si rádi zajeli i kvůli nákupu potravin v Lidlu, Zdenda přišel o své oblíbené nástrahy na ryby a rád by si dokoupil nějaké nové a zítra už pojedeme dál zpět na jih. Krajinu tu mají opravdu nádhernou a určitě se vyplatí si aspoň kousek projet. Dneska jsme se cestou bavili diskuzí a polemikou nad diskriminací Kréty, co se týká dopravních značek. Zaujalo mě, že jako výstraha před stády ovcí a koz je dopravní značka Pozor domácí zvířata a na značce je vyobrazená kráva. Ca celou dobu, co jsme na Krétě, jsme tu neviděli jedinou krávu, jediný kravín.

Všude jsou stovky a stovky koz a ovcí a když můžou mít severské země značku soba, tak tady by se plným právem uživila značka Pozor ovce nebo Pozor kozy a nebo bych to spojila, což by bylo nejlepší a na značce by byly kozy i ovce.  Zdenda mi vysvětloval, jako profík, že by značku musela uznat celá Evropa, ale v tom já osobně problém nevidím. Když můžou mít severské země značku soba, který se nikde jinde nevyskytuje a v celé Evropě o něj ani nezakopneme, tak proč by nemohla být značka, podle mého soudu relevantní, oprávněná a potřebná. Takhle čekáme na silnici krávy a ona tu není ani jediná. Tomu já říkám, matení nepřítele.

Do Chanie přijíždíme od jihu. Spadli jsme do velmi širokého údolí, kde je to jeden velký pomerančový háj, sad a plantáž.

Všude se tu pěstují pomeranče, citrony a v menší míře avokáda. Pomerančovníky jsou zrovna před sklizní, ale dostat se k nehlídanému, neoplocenému a kvalitnímu sadu je docela problém. Hlavně, jsme velký, bílý a na míle viditelný a hlavně, málokde se dá pohodlně zastavit. Měli jsme akorát jednou kliku, že jsme spali u opuštěného sadu v Bali, kde zrovna dozrávali naprosto skvělé pomeranče a mandarinky.

Natrhali jsme si pár kilo, ale ty už jsou dávno pryč. Dneska Zdenda vlítnul do sadu, který  byl taky příhodný. Pomeranče jsou menší, špatně se loupou, ale zbaštíme je taky. Maximálně vymačkám šťávu.

Kytička pro dnešní den 

Dnešní trasa je 61 km