17.2.2016 Sougie - Lissos

Velmi, velmi jsem na dnešek riskovala. Nechala jsem na noc prádlo na šňůrách a ani nevíme, jaké se na nás hrne počasí. Včera bylo opravdu hodně teplo a vypadalo to, že by se počasí mohlo udržet. Naštěstí počasí vydrželo i přes noc a vál poměrně teplý vítr. Ráno mě ovšem vyděsilo šramocení na střeše a ještě v polospánku jsem se vylekala, prší a já mám venku prádlo!  Naštěstí to byl jen zvědavý racek, který se procházel po naší střeše.

Dneska není tak krásně, ale je to jen dobře. Teplo je v pohodě, ale nesvítí sluníčko. Máme naplánovaný velký výlet a v nějakém vedru by to bylo náročné. Jdeme do starověkého města Lissos, kam lze dojít buď překonat veliký, převeliký kopec nebo po vodě, výletní lodí. Výletní lodě nejezdí, neb není sezona, jinak to stojí 5 Eur a loď do soutěsky jede 2x denně. Do Lissosu dojdeme soutěskou sv. Irina, kde zhruba v polovině odbočíme a po značkách se vydrápeme až na kopec nad námi. Pak po náhorní planině a zase padáme prudce dolů, vlastně do vedlejšího údolí.

Kousíček za námi je přístav odkud, jednak odjíždí loď s výletníky, pak jsou tu rybářské loďky a hlavně, tady nám začíná cesta do rokle, nebo soutěsky, jak je komu libo.

Ovšem, nejdříve musíme projít menším zvěřincem. Cestou ubezpečuji kozy, že jen procházíme a že si nás vůbec nemusí všímat, že tam vlastně vůbec nejsme. Některé jejich rohy vypadají hodně hrozivě a neodvažuji si říct, jak se může, jinak velmi plaché zvíře zachovat ve stádu. Známe to, stádovost mnohým dává pocit důležitosti a dodává odvahy.

Dnešní trasa byla sice kratší, ale velmi, velmi, velmi náročná na fyzickou kondici a vytrvalost, museli jsme projevit hrdinské odhodlání a sebezapření, orientační erudici a týmovou spolupráci, pochopení pro slabší členy výpravy a nezlomného ducha, museli jsme se poprat s nástrahami divoké zvěře a v neposlední řadě s nepředvídatelností nestabilních povětrnostních podmínek. 

Pomalu, ještě plni síly stoupáme kaňonem. Musíme až nahoru, abychom mohli zase sejít do vedlejšího údolí.

Všude je další spousta koz, vůbec si neodvažujeme odhadnout, kolik jich tu vlastně může být. Některé jsou opravdu nádherné s krásnou srstí a musím říct, že mláďata mají skvostná.

Pěkně živená, chundelatá a celkově vypadají všechna zvířata, že jsou ve vynikající kondici.

Tak, tam dolů míříme, tam je dnešní cíl a je to pekelně daleko a nízko a pak zase to bude šíleně vysoko.

Můj návrh, že nahoře počkám a vše budu jistit ze strategické pozice, neprošel. Jako vrchní proviantní člen výpravy mám prý nezastupitelnou úlohu v naší skupině a dezerce se prý krutě trestá. Zdenda zase nese veškerou výzbroj a výstroj, hlavně rezervní oblečení. To je totiž problém, jak se správně obléknout. Přeci jenom je stále ještě polovina února, teplota je sice okolo 20°C, ale když to foukne ze špatného směru, tak je dost chladno. Vítr se může velmi rychle stočit, sluníčko zajde a pak se docela prudce ochladí. Odcházíme v půl desáté v šortkách a krátkých tričkách, ale přijít můžeme nabalený jako pumpy.

První co máme na naší cestě je oplocený starověký chrám s krásnou mozaikovou podlahou.

Rohové kamenné kvádry jsou osekávané sekyrami, spousta sloupů a hlavně, skoro sto zděných hrobek. Je to největší a vůbec nejpůsobivější nekropole na Krétě.

Zděné hrobky jsou rozseté po svazích a jen nás nechávají v údivu. Hrobky jsou jednopatrové a některé i dvoupatrové.

Nejsou to domy na bydlení, ale hrobky.

Lissos, ačkoliv to nyní vůbec nevypadá, byl velmi významným starověkým městem.

Malebný kamenný kostelík svatého Kyrikose, který se proslavil nádhernými malbami a ikonami.

Uvnitř je krásně čisto a perfektně umytá podlaha. Hned u kostelíka je pramen horské čisťounké vody.

Místní letní tavernu dneska okupuje mládež. Pro kůzlata je lavice a stůl asi největší radostí. Chvíli sledujeme, jak dovádějí, padají a kloužou po lavicích a najednou na scénu nakráčela mohutná koza a s klidem si je všechny odvádí pryč.

Měla okolo sebe celkem 6 kůzlat a každé jiné. Místní teta na hlídání.  My si dáváme taky oběd, už je skoro jedna hodina a jsem řádně znavený a už i hladový.

Klasika, těstovinový salát se slaným sýrem a zeleninou, pomeranč a k čaji jako zákusek muffiny ze včerejška. Jak jinak, čokoládové.

Zdenda vytváří svojí mohylu z kamenů na pláži. Tak ještě trocha umění a jdeme zpět. Kopec je děsný, ale za chvíli jsme na náhorní planině a už nás pak čeká jen krpál dolů a jdeme domů. Nádherný den a krásný výlet. Moc se nám tu líbilo.

Ještě kytička na dnešní den, opět z dnešního dne.