16.2.2016 Sougie

Z Paleochori do Sougie, kam máme namířeno je to kousíček, ale musíme zase zpět do hor a objet celý úsek dost krkolomně.

Tma, kam máme nemířeno, nevede kloudná silnice, vlastně vůbec žádná. To je tak trošku problém této, jihozápadní oblasti.

Nevede tu cesta okolo moře, jak jsme zvyklí, ale pokaždé musíme zpět do hor a zase spadnout k moři.

Odjíždíme od moře a stoupáme nádhernou oblastí krásných hor.

Zapomenuté vesničky jsou rozházené po úbočích a jak jinak, některé musíme projet. Průjezdy jsou uzoučké, ale dají se v pohodě projet. Akorát občas místní si zastaví, kde potřebují a už nikdo neprojede.

Tak v klidu  přeparkují a my můžeme jet dál. Tady si tak nějak nikdo nedělá starosti s tím, že by snad mohl překážet. Značka, zákaz vjezdu, nebo jednosměrná silnice je tu snad jen pro cizáky. Absolutně tu nikdo nic nedodržuje a množství obouchaných aut, je neskutečné. Ale to vůbec nikdo neřeší. Pokud někdo má, nebo, pokud někdo si dělá vrásky ze škrábance na autě, měl by jet na Krétu. Tady vidět nenabourané, nepoškozené a neodřené auto je velká výjimka. Mnohem častěji jsou vidět auta, hodně drahá a hodně nová totálně a ze všech stran obušená. Zákaz stání nebo zastavení tu dodržujeme snad je my. Nechápu, proč se vůbec zabývají výrobou a instalací těchto značek. Absolutně nikdo je nedodržuje a Řekové jsou schopný si stoupnout na ty nejnemožnější místa. Vždycky mě pobaví, když jedeme, před námi stojí auto, které stojí úplně špatně, nejlépe přímo pod nějakou zákazovou značkou a ještě tak, že projede maximálně motorka a uvnitř pán sedí, kouká do zpětného zrcátka a čeká. Asi čeká, až zahřmí či co, každopádně i on vidí, že nemáme šanci projet a tak zastavujeme a čekáme taky. Nemá cenu troubit a gestikulovat. Tak čekáme oba dva, až se za námi obvykle vytvoří kolona několika aut a to je obvykle signál k odjezdu auta před námi, kterému konečně došlo, že jednoduše stojí opravdu špatně. Občas se stane, že pán popojede o milimetr, to jako, aby ukázal snahu o uhnutí, a dál stojí, pozoruje nás, co my jako na to a čeká. My popojedeme o ten milimetr, stojíme a taky čekáme. Je sranda pozorovat, jak se neradi vzdávají vybojovaného místečka, skulinky. Zdenda se baví a já se nepřestávám divit. Nejsem nijak zaujatá proti mužům, ale ženy nám nikdy nepřekáží, ty většinou s hrůzou v očích sledují, co se to za nimi hrne, nebo co se to za nimi objevilo a okamžitě vyklízí bojiště.

Nejčastější značka, tady v horách, je padající kamení, zúžená silnice a prudké klesání nebo stoupání, zvířata a zatáčka. Zdenda uvažuje, že je s podivem, že se z Kréty nerekrutují mistři v jízdě do vrchu. Tady musí mít všichni bohatě natrénováno.

Jediné co je nepříjemné, je spousta kamení na silnici. Dokonce musíme chvíli čekat, než rypadlo odvalilo obrovský balvan ze silnice. Ale tady si s tím hlavu nikdo moc neláme. Holt se počká, až někdo přijede, balvan odvalí a jede se dál.

Teda, pokud ten balvan nejde objet. Pokud ho objet lze, ponechá se osudu a všichni se té menší hoře na silnici vyhýbají.

Dojíždíme do krásné zátoky Sougia, kde je maličká víska, opět, ryze turistická, ale jsme tu jediní.

Je krásně, opět fouká od Afriky teplý vítr a dneska jsem už vyndala letní oblečení. Všude na pláži teče voda a tak se vrhám do velkého prádla.

Zdenda pomáhá se ždímáním a ve volné chvíli si, jak jinak, hraje.

Je to tady kouzelné a kousek od nás je veliké parkoviště pro karavany a bydlíky. V sezoně to bude možná placené stání, ale to nevím a nic nenaznačuje, že by se tu dalo vybírat.

Každopádně, lokalita je krásná, velmi dlouhá pláž a krásné moře. Určitě to stojí si sem na pár dnů zajet. Hlavně, všude jsou sprchy a je jich tu několik, což je důležité, kohouty s vodou a toalety. Ty sprchy fungují i teď v zimě. Snad všechny domky jsou buď restaurace, pizzerie, anebo k pronájmu. Vůbec se nedá odhadnout, kde tu vlastně bydlí místní. Viděli jsme několik suterénních miniaturních bytečků o jedné místnosti, kde je nacpaná celá rodina. Asi jsou už tady tak zvyklý na pronájem celého patra nad sebou, že v mimosezóně nemá pro ně cenu se stěhovat nahoru. Chápu to, peníze jsou potřeba a tady je to jediný zdroj příjmu. Zítra máme v plánu jít na celodenní výšlap do soutěsky Agia Irini – Svatá Irena a pokračovat do starověkého Lissosu, kam se nedá dojet, kam se dá pouze dojít.

Kytička pro dnešní den.

Dnešní trasa je 33 km