10.2.2016 Elafonisi

Přespali jsme na náhorní plošině nad pláží Gramvousa sami jediný a ráno, po snídani jedeme dolů do vesničky Kalyviany.

Doporučuji na zastávku, jen na dotankování vody. Včera jsme se zastavili na molu a skoukli situaci. Až vzadu, tam kde se molo lomí, jsou velké a velmi slušné toalety a hlavně, voda. Spousta vody, která se dá hadicí dovést až do nádrže.

Sjíždíme tedy krpál dolů a opět nám cestu křižuje spousta ovcí a koz. Nový balvan, který tu přistál přes noc, ale dá se objet. Balvan potvrzuje Zdendovy chmurné myšlenky na vrtošivost místních, volně ležících kamenů vysoko nad námi. Chvíli diskutujeme o důsledcích, nekontrolovaného pádu kamene, který leží před námi a co vše by nám mohl způsobit. 

Když už jsme se dostali k volnému průletu střešním oknem, shodujeme se na tom, že nejlepší bude jízda po dálnici a nějaké hory nám můžou být ukradené. Tím se dostávám k dalšímu tématu a problému, které nás nyní hodně zaměstnává a na které nepanuje v naší posádce shoda. Zkrátka nemůžeme se dohodnout, jestli a zda, a pokud zda, tak čím se nějak chránit před případnými útočníky. Zdenda, díky tomu, že je veskrze beránčí povahy je proti a já zase se svojí výbušnou a občas velmi ráznou povahou, bych měla mít vlastnictví zbraně ze zákona zakázané, ale představa, jak nějakého nenechavce nebo drzého výrostka honím okolo auta s pánví v ruce, mě zrovna na klidu nepřidává. Ale to je hlubší téma a nebudu kazit krásnou a místy adrenalinovou jízdu dolů, do Kalyviany. Tankujeme vodu, já se věnuji bohulibému čištění senkrovny a pokračujeme dál k dalšímu významnému místu a to, klášteru Chrisoskalitissa, které je přímo u moře a tudíž ve směru naší trasy. Teda, že jich tu ale mají, jen co je pravda.

Cesta ke klášteru je krkolomná, ale to je asi v této části ostrova běžné. Blížíme se k Elafonisi tou nejhlavnější možnou silnicí a prudce se kazí počasí. Vítr má foukat z Afriky, ale nějak si to popletl a fouká z vnitrozemí a hrne na nás těžké mraky. Naštěstí neprší, ale sluníčko asi dneska už neuvidíme. Škoda, výhledy jsou bombastické.

Dojíždíme ke klášteru, který je celý v rekonstrukci. Peníze EU, skoro milion Eur a měli být hotový v roce 2013. Zatím je tady těžká rozestavěnost a klášter je, jak jinak zavřený. Pár dělníků se tady promítá, ale jinak vidíme velkou rozpracovanost. Holt, technologické přestávky byly delší, než se původně plánovalo, ale však ono to neuteče. Nicméně pokud se rekonstrukce někdy dokončí, tak to bude parádní historická památka. Jediné, co je otevřené, jsou toalety hned u parkoviště. Nedalo mě to a musela jsem to vyfotit, protože tohle by nám nikdo nevěřil. Dlažba a dlaždičky naprosto skvělá kvalita a vnitřní zařízení, mi vzalo dech.

Akorát Zdendovi zůstala v ruce klika, tak jí položil vedle umývadla. Jsem zvědavá, až se sem vrátíme, jestli bude připevněná, kam patří, nebo někde pohozená, nebo ukradená. Do kláštera se vrátíme při zpáteční cestě, protože pojedeme okolo a tak nebude problém tady zastavit. Ale už mě poněkud začínají s tou svou slavnou otevírací dobou štvát. Nejenže je tady zavírací den, kdy se jim zachce, ale ještě, když mám na ceduli jako hrom, u vchodu napsáno, že otevřeno je od 8:30 – 17:00, tak ksakru mám otevřeno do pěti a ne, že o sto metrů dál na vratech je jiná, miniaturní cedulička v řečtině a ta zase asi říká, že je otevřeno jen do 11:00. Protože jediné co jsme schopný v řečtině přelouskat je právě ten čas a s ohledem na to, že je 14:41 a vrata jsou neprodyšně uzavřený, tak to asi tak bude.

Jedeme tedy do cíle dnešní cesty a to na další vyhlášená a hojně avizovaný Karibik Kréty, Elafonisi. Bohužel, počasí se nezlepšilo, je pod mrakem a ještě ke všemu začal foukat vítr. Nic moc. Některé vesničky jsou opravdu velmi chudé a velmi zapomenuté. Všude pěstují olivy, kam se podíváme, obrovské množství oliv a ovcí a koz.

Přijíždíme do Elafonisi dost rozbitou cestou. Už jsme na leccos zvyklý, ale tady to bude do kopce boj. Teď jedeme z kopce k moři, tak to ještě jde, asi tady hodně pršelo, protože cesta je vymletá do hloubky. Jsme na veliké překrásné pláži, kde je ještě jeden kolegáček z Francie. Mladý lidi, kteří surfují na moři s padákem.

Už se smráká a prohlídku si necháme na zítra.Zadělala jsem si kynuté těsto na mazance a Zdenda jde na chvíli ryby, zkusit štěstí.

Kytička pro dnešní den.

Dnešní trasa je  55 km