3.2.2016 Georgioupoli
Stojíme v Georgioupoli na molu, spíše na velkém prostoru u moře a je nám báječně.
Včera a dneska skvělé opalování. Vítr se včera utišil, vlastně úplně zmizel a pro změnu je z moře jeden velký rybník.
To je právě nesmírně krásné sledovat, kolik podob může moře na sebe vzít. Od burácení, mohutné vlny a bičování pobřeží až po rybník u nás za humny.
Georioupoli je krásné přístavní městečko s rybářskými loďkami a spoustou apartmánů a hotýlků, které jsou nyní opuštěné. Veliký prostor na parkování a úplně nové hřiště pro děti a malý park pro skejty.
Prostoru na volné parkování je tu spousta a určitě nebude problém v sezoně sem zajet. Vřele doporučujeme. Naštěstí není sezona a nikde nikdo a tak ani na skejtech tu nikdo nejezdí. Krásná chráněná pláž a spousta taveren a restaurací.
Na moři je hezoučký mrňavý bílý kostelíček. Tak, kostelů je tu spousta, všude. Jen tady jsou 4 a to je městečko maličké, spíše vesnice a stejně tu mají čtyři kostely a kostelíky. Občas někdo přijede a jde se k němu pomodlit, nebo tu zrovna před chvílí byla nevěstinka s ženichem.
Za námi jsou úžasné hory Lefka Ori s nejvyšší horou Pachnes 2453 m. n. m., slušná výška. Je to skvělé, tady máme skoro 25°C opalujeme se a nad námi se tyčí bílé svahy.
Krása, pohádka, a protože na dnešek byla výjimečně dobrá předpověď, rádi jsme tu zůstali a lenošíme na sluníčku.
Jen večery jsou opravdu dost chladné. Kolem půl šesté je to najednou blik a zhasnou nám. A v tu chvíli se prudce ochladí, že si večer v autě maličko přitápíme, ale na noc ne. To stačí zavřít dveře do obýváku a kuchyně a je nám skvěle. Auto je rozehřáté a není potřeba ani vlažit na noc. Takže super. Máme začátek února a už se opalujeme. Jen kdyby to takto vydrželo. Jasně, nevydrží, přeci jenom je zima, ale i tak je to tu zatím super.
Hlavně, Zdenda se už konečně dostal k dronu a začal ho učit lítat. Je to sranda. Z videí, která běží všude možně je vidět, jak je křehké celé zařízení a tak jsme nejprve sháněli laminát a lepidla a já nevím co vše, aby mohl drona patřičně vyztužit.
Což se dělo včera, mám na mysli lepení, a i včera byly první letecké krůčky. Moc se mi to líbí.
Naštěstí sebou vláčíme spoustu doplňků k tomu obrovskému větroni, co ho máme v kufru a baterka z něj po drobné úpravě pasuje i do drona. Speciální nabíječka a spousta všeho možného samozřejmě nezbytného nářadíčka a lepeníčka a vybavení, čemuž ženská, v žádném případě nemůže rozumnět.
Ale může se skvěle bavit. Není to sranda, jak tak koukám. A když už je dron celý olaminátovaný, tak ještě dostal bačkůrky na přistání. To prý pro začátek.
Není to krása?