19.8.2016 Chmelná - CZ
Už jsme pár dnů v Čechách a snažíme se co nejrychleji vše zařídit a vyřídit. Rádi bychom odjeli na další cestu do poloviny září, což jsou tři neděle a to není zrovna moc.
Zatím se nám vše daří, tak jak jsme si naplánovali. Hlavně mám nyní nový fotoaparát. Jak jsem se už několikrát zmiňovala, náš Olympus si začal, jak já říkám, žít svým životem a nechtělo se mu moc spolupracovat. Odmítal plnit zadané úkoly a když se mu zdálo, že už moc dlouho fotím na jeden program, svévolně si ho změnil a co se týká zaostřování, tak tam si dělal úplně co chtěl.
Jako kdyby mi chtěl ukázat, že se leccos dá i jinak přiblížit. Zkrátka, už jsme se s ním nazlobili dost a dost a k našemu velkému překvapení, se firma Olympus rozhodla, že už nazrála doba výměny a bez průtahů a vysvětlování, co vše dělám špatně, nám aparát vyměnila za úplně nový. Tak, z toho mám velikou radost. Jsme už zvyklý na poněkud jiné jednání.
Zdenda koupil nový olej pro Flíčka za skvělou cenu. Byla to pro nás akorát pár kilometrů zajížďka, která se bohatě vyplatila. Máme olej, který potřebujeme za víc jak o třetinu levnější. Objednal si ještě filtry, vzduchový a já nevím jaké všechny a jakmile bude možnost a příležitost, před další cestou vše vymění. Péče je nutná.
Samozřejmě, už proběhla nějaká setkání a návštěvy. Tímto zdravíme do Orlických hor a těšíme se na další popovídání při čaji a svíčkách.
A samozřejmě naše návštěva u Kláry, Romana, jejich báječných dvojčat a Júlinky.
Už na cestě jsem si začala dopisovat s Ministerstvem zdravotnictví a ředitelství VZP. Jedná se o to, že nám na jaře na přepážce bylo řečeno, že si můžeme přerušit placení povinného zdravotního pojištění, když máme celoroční cestovní připojištění do zahraničí. Jelikož jsme se už několikrát nechali napálit, a to co bylo tvrzeno, bylo úplně jinak, jsme už dost nedůvěřivý. Další podmínkou je minimálně půlroční nepřítomnost v republice. Což při naší zimní cestě bohatě splníme. Jenže, co se stane, když se budeme muset vrátit? Budeme muset uplynulé nezaplacené měsíce odplatit? Nebudeme náhodou pro systém neplatiči s nárokem na penále? Problém je, že otázek je více a odpověď je většinou jen na část dotazovaných otazníků. Takže ze tří otázek je klasiky odpovězeno na jednu a následuje další kolo dotazování a dopisování. Jsem už vycvičená, že nemá cenu se dotazovat na více věcí najednou. Ideální je hezky pěkně postupně. Vždy jedna otázka, hlavně, dotyčného pracovníka nezahltit několika dotazy najednou. Jeden dotaz je až dost. Pokud se podaří získat odpověď, můžeme pokračovat a přejít na další otázku. Hloupě jsem napsala do dotazu otázky tři a stejně následovala rozsáhlá korespondence, než jsem se dozvěděla, co jsme potřebovali vědět. Pro nás je důležité, že pokud se budeme muset neplánovaně vrátit dříve, před uplynutím šesti měsíců, budeme muset doplatit měsíce, které jsme neuhradili bez penále. Těsně před odjezdem se na kterékoliv pobočce v republice musíme odhlásit, odevzdat kartičku pojištěnce a při příjezdu se musíme zase přihlásit a dostaneme provizorní kartičku. Pokud budeme potřebovat urgentní ošetření a nebudeme ještě přihlášený, což je klasicky víkendová záležitost, nevadí, budeme ošetřeni na základě čísla cestovního připojištění. Hlavně, neriskujeme, že budeme muset hradit lékařskou péči v plném rozsahu. Zkrátka, nejsme postavený na roveň cizinců nebo lidí, kteří si pojištění neplatí. Nezbytnou lékařskou péči dostane každý v každém případě, ale musí ji uhradit.
Tím samozřejmě nekončí výčet dalších návštěv úřadů a institucí, které jsou pro nás důležité. Neradi bychom se vraceli jen pro to, že jsme něco opomněli, i když i to se samozřejmě může stát.
A samozřejmě návštěvy našich báječných přátel. U jedné bych se ráda na chvilku zastavila.
Štando nebo také štandrle nebo také známější rozlučka se svobodou. Na českých vesnicích, možná i na Moravě, to nevím, se stále dodržuje krásný a prastarý zvyk, který je kraj od kraje trošku jiný, ale základ je stejný. Žení se syn nebo dcera a to je důvod k oslavě. Ta obyčejně je mnohem náročnější pro rodiče, jak pro budoucí novomanžele. Nicméně, někde je to týden, někde den před svatbou se pro sousedy pořádá tak zvané štando. Na náměstíčku se začne mohutně střílet do vzduchu a tím se celé vesnici dá na srozuměnou, že už to začíná. Sousedi se začínají scházet a to už pobíhá někdo z rodiny postižené svatebním shonem a nalévá kořaličku.
Přijde obvykle celá vesnice a na náměstí se probere úplně všechno. Zkrátka semele se vše od vnitropolitické situace, jak nám ty děti rychle vyrostli, co říkáte utečencům, žně letos dopadly dobře a vůbec. Pak se odchází buď do místního hostince, tady ve Chmelné si sami sobě si postavili úžasný sál, kde se odehrává úplně vše. Narozeniny, svátky, křtiny, plesy, a báječné čarodějnice. Nevím, ale myslím si, že speciálně Chmelná je naprosto úžasná, malebná vesnice kousek za Vlašimí, která skutečně žije a kde opravdu všichni tak nějak drží při sobě a společně se radují ze všeho, co lze oslavovat. Tak se po střelbě přemístí Ti, co přišli na náměstí do společenského domu, kde už jsou muzikanti, a začíná se slavit.
Ženich samo sebou nesmí chybět a schvácená ženichova rodina je šťastná, že už to vypuklo a všechno je na svém místě. S večerem přijdou i sousedi, kteří jsou různě do večera v práci anebo příbuzní, kteří bydlí dál. Muzika hraje, tančí se, popíjí a povídá.
Páni muzikanti jsou machři a repertoár je úžasný. Nádherná oslava, která trvá podle výdrže zúčastněných až do rána. Byli i tací, kteří několikametrový úsek ke své chalupě šli velmi, velmi dlouho.
Já osobně jsem se domnívala, že mě Miluška protáhla někudy okrajem Prahy. Byla to taková dálka, že jsme tutově došly nejméně do Vlašimi. Tiše jsem záviděla sousedovi čekajícímu na ranní rozbřesk pod švestkou. Prý východy slunce jsou úžasné. Věřila jsem mu to do písmene.
Máme tři týdny čas, než opět vyjedeme. Rádi bychom vše zvládli do poloviny září. Tentokrát to bude na osm měsíců. Předpokládaná trasa je návrat zpět na hranice Řecka k Prespanskému a Ochridskému jezeru, na hranice s Albánií a podél Jadranského moře směrem na Itálii. Tak procestujeme Maďarsko, Srbsko, Kosovo, Makedonii a Albánii. Podél moře pojedeme na sever skrz Albánii, Černou horu, kousíčkem Bosny a Hercegoviny, Chorvatskem do Itálie, kde podél moře pojedeme zhruba do poloviny a vnitrozemím okolo dubna až začátkem května zpět.