13.8.2016 Čenstochová (Czestochowa) - Polsko

Projíždíme Polskem a moc se nám tu líbí. Je to další pohodová země, kde je možné v klidu strávit dovolenou. Hlavně, se ohromně zvedla polská města. Moc se nám líbí zrekonstruovaná historická stará města.

Máme průvodce Polskem od Lonely Planet a opět se ukazuje, jak je důležitá aktualizace. Bohužel, Lonely Planet si s nějakou aktualizací příliš hlavu neláme a údaje v průvodci jsou zastaralé a řekla bych, že docela dost. Což mě mrzí, protože nikdo si nekupuje průvodce, s 10 let starými údaji, a nic jiného na trhu není. Jestliže máme čerstvé vydání, za bratru pomalu 700,- Kč a to vydání je tak čerstvé, že mezi vydáním a naší návštěvou stihnou zrekonstruovat celé historické jádro města, tak to jednoho naštve. Takže to nakonec vypadá tak, že v průvodci hlásají, že to a to  město je nezajímavé, omšelé a veskrze nic moc k vidění. Jdeme si jen protáhnout nohy a na chvíli se projít a co nevidíme, krásné město, s perfektně zrekonstruovaným rynkem a krásně opravenými starými domy do poloviny města. Korunu všemu dodá, pěší zóna s mohutným, nově krásně upraveným parkem se spoustou laviček. Nevěřme průvodcům.

To je případ i města Czestochowa, kam jsme včera náhodně dojeli, ale k tomu se ještě dostanu.

Jedeme už směrem k domovu, a protože je hodně pod mrakem, nemá cenu se nějak valně zdržovat. Průběžně prší, svítí sluníčko a zase je zima. Na dnešní den jsme parkovali na krásném místě u města, přímo u řeky. Pohodička, a kdyby bylo jen trošku slušně, Zdenda by si určitě dobře zarybařil anebo díky veliké louce, určitě by vytáhl drona. Velké odpočinkové místo a několik moc hezkých restaurací v dřevěném stylu. Tak to se mi v Polsku moc líbí. Veliké restaurace s ubytováním, celé v dřevě, spousta venkovních mohutných stolů, hezky upravené zahrady a dětská hřiště. To, bohužel u nás nemáme. Počasí se drobet umoudřilo, Zdenda našel veliký plac u řeky a večer vytáhl po dlouhé době drona a trénuje na louce až do tmy.

Domluvili jsme se, že máme jeden den  k dobru a mohli bychom tu zůstat. Pokud ovšem bude alespoň trošku hezky. Ovšem ráno prší a tak jedeme dál, protože nemá tak nějak moc cenu se tu zdržovat.

Hodně jezdíme bočními silnicemi, abychom viděli co nejvíce z území kudy projíždíme. Pokud to jenom trošičku jde, tak jedeme zapadlými vesničkami, kde už jezdí jen pár místních a traktory. Ale takto jezdíme všude. Na Krétě, v Turecku, Norsku, zkrátka, nemáme rádi dálnice a hlavní tahy.

Městečko Czestochowa míjíme jen náhodou a hned jsme udivení, co se tu asi děje, protože všude je spousta lidí. Parkujeme na místě, které Zdenda vybral podle navigace už ráno. Kousek od nás je veliký odpočinkový areál na koupání a park. Parkoviště je skvělé a tak se jdeme podívat, cože se to tu vlastně děje. Dvoukilometrový pochod do města je skvělý na kondičku a bereme sebou jen čaj do termosky a pozdě odpoledne vyrážíme do kopce k velkému kostelu.

Jako čistokrevní ateisté vůbec netušíme, že jsme se zcela náhodou ocitli na nejsvětějším místě Polska a zrovna v době velké pouti k Matce Boží. Našli jsme pár údajů a i pro podobné neznabohy, jako jsme my, to může být zajímavé čtení. Máme tu nejsvětější místo Polska, které založili Maďaři a nejsvětější obraz Polska, který byl uloupen v Rusku. Tak jak to vlastně bylo a co to ta Čenstochová vlastně je.

Čenstochová (Czestochowa) je hlavním duchovním městem Polska, kam se každoročně vypraví miliony poutníků a turistů. Zdejší klášter Jasná Hora založený v roce 1382 je nejslavnější mariánskou svatyní v zemi a to zejména proto, že ukrývá podobiznu Černé Madony Čenstochovské, které jsou připisovány zázračné schopnosti.

 V Čenstochové sídlí duch a víra Polska. Tamní klášter Jasná Hora je po Váránasí, Mekce, Lurdech a Vatikánu pátým největším poutním místem světa. Ročně sem přijíždí pět milionů věřících, aby vedly své soukromé rozhovory s nebesy.

To vše se děje kvůli jedinému obrazu, portrétu Matky boží s Ježíškem, patronce a vládkyni Polska, symbolu národní svobody. K pověsti Čenstochové hodně přispěli naši husité. Když klášter drancovali, chtěli prý ukrást i obraz, ale ten ztěžkl tak, že ho neunesli. Tak bohorodičku alespoň sekli dvakrát do tváře. Když za třicetileté války klášter oblehli Švédové, obránci se ubránili a přičetli ji síle Matky boží.

Posílená pověst se rozletěla Polskem a Čenstochová se stala národní svatyní. Poláci se k ní uchylují, když je jim nebo zemi nejhůře. Na nejslavnějším poutním místě v zemi a třetím nejnavštěvovanějším na světě se nachází kostel a klášter s proslulou ikonou Panny Marie Čenstochovské, které Poláci kvůli tmavosti obrazu říkají Černá Madona.

 Nenechejte si ujít prohlídku Baziliky sv. Kříže a Narození Panny Marie. Stávající bazilika pochází z let 1692-1728. Barokní výzdoba hlavního oltáře a stropu vyniká bohatstvím detailů. Tato svatyně je tak bezesporu jedním z nejvýznamnějších světových poutních míst křesťanského světa. Klášter založili v roce 1382 pauláni, kteří sem přišli z Uher na pozvání knížete Vladislava Opolčíka. Tento kníže má údajně také na svědomí přinesení podobizny Černé Madony do Čenstochové.

Poláci věří, že obraz Matky boží, Panny Marie Jasnohorské, Královny Polska nebo též Černé Madony, namaloval Lukáš Evangelista přímo na desku stolu, u něhož jídávala svatá rodina. Ale ve skutečnosti je to ikona ukořistěná v Rusku. Pro Poláky má úžasnou sílu.

V kapli jsou vidět stovky vyznamenání, které jí věnovali vojáci za pomoc v boji, berle a brýle přinesené po zázračném uzdravení a spousty nákladných darů.

Madona má mnoho obleků, které jí jeptišky pravidelně převlékají. Některé jsou z vzácných kamenů, jeden je ale také celý z vojenských řádů.

 

Je malou ironií dějin, že nejsvětější místo Polska založili Maďaři. Maďarští mniši totiž dostali kopec u Čenstochové náhradou za svůj, který ležel u Dunaje v Budě a jmenoval se také Jasná Hora.

Klášter je sice srdcem Polska, ale jak tomu u slavných míst bývá, je dosti malý. Připomíná trochu pevnost. Chrámová věž je však nejvyšší kostelní věž v zemi.

Kolem kláštera vede křížová cesta v malém. Poutníci ji mohou vykonat tak, že putují od jednoho zastavení k druhému. Zástup vždy poklekne a společně se modlí směrem k plastikám, které symbolizují poslední cestu Ježíše v Jeruzalémě.

 

Kaple paměti národa. Takové místo bychom měli mít i my. V kapli je koncentrována krev a utrpení, ale i hrdost a nezlomnost Polska. Jsou tam schránky s prstí ze všech bojišť, kde Poláci bojovali od povstání z 19. století přes válku proti bolševikům v roce 1920, Westerplatte, Monte Cassino, Tobrúk, Arnhem až po popel z povstání Varšavy, zem z Hitlerových a Stalinových lágrů a urnu kněze Popieluszka.

 

Pozdě večer je na velikém prostranství mohutná večerní mše.

Množství stanů dává tušit, že dnešek není poslední den velké slávy.

Zítra bude pokračování bohoslužeb a další církevních obřadů, kterým nerozumíme a tak je zde nebudu rozebírat.

Pohodlně parkujeme na okraji města, daleko od věřících a několika tisíc poutníků, kteří se sem sjeli z celého Polska.

Parkoviště je vhodné i jen na přespání pro několik bydlíků nebo aut s karavanem. Samozřejmě za pečlivého celonočního dozoru policie. Hned se nám lépe spinkalo.

Zítra už asi dojedeme do Ostravy. Strašně se těším na pivo. České pivo v české hospodě, pěkně natočené do půllitru s uchem. Žádný pohár, hezky, takový ten parádní, klasický, starý, orosený půllitr dobrého piva. Jen zasyčí. Zdenda, i když je téměř 100% abstinent, má pochopení. Na cestách nepijeme alkohol vůbec a těch pár plechovek piva co vezeme sebou na úplatky, Zdenda většinou po cestě pomaličku zdolává. Ale těch 10 plechovek na tři měsíce se snad ani nedá počítat. V zimě jsme byli 8 měsíců pryč a ještě jsme nějaké plechovky přivezli nazpět.

Včerejší trasa je 199 km

 Dnešní trasa je 324 km