10.8.2016 Kaunas - Litva

Zámek v obci Pilsrundale se honosí mnohými superlativy. Je to údajně nejkrásnější palác v celém Pobaltí.

Barokní a rokokový skvost vznikl jako letní sídlo kuronského vévody Ernesta J. Birona. Stavět se začalo v letech 1736. Zámek stavěl ten samý stavitel, co postavil petrohradský Zimní palác. Vévoda se asi moc naparoval, protože záhy byl poslán do vyhnanství, po smrti carevny Anny I. a počátkem vlády carevny Kateřiny II. byl vzat na milost a mohl svůj zámek dokončit.

Mezitím uběhlo 20 let, ale zřejmě paní carevny měli pro vévodu slabost. Což je jen dobře, protože mohl vzniknout překrásný zámek, který je dneska velmi navštěvován.

Jedná se také o jednu z mála krásných staveb v Lotyšsku. Tak, ono není divu. Když si jen představím, kolik se územím prohnalo válek, tak je vůbec s podivem, že tu něco zůstalo stát. Každopádně, zámek je v permanentní rekonstrukci.

Po pozemkové reformě, která zde proběhla v roce 1920, byl zámek vyvlastněn a pak už to s ním šlo od desíti k pěti.

V zámku je ve sklepení úžasná výstava fotek, jak po vyhnání Rusů zámek vypadal. Něco příšerného. V části zámku byly sýpky na obilí, část byla vyhrazená škole, ale to si nikdo ani neumí představit, co zde napáchali za zvěrstva vojáci a další uživatelé, kterých se tu vystřídalo několik. Obráběcí dílny, sklady. Hrůza. Aby se lépe přikládalo, kachlová kamna se probourala, ostění se strhalo a podlahy? Ty přestaly existovat úplně. Velmi mi to připomnělo jeden dokument, který jsem viděla před několika lety u nás v televizi. Tuším, že se jmenoval, jak se žije české šlechtě u nás, nebo, tak nějak. Byl to dokument o šlechtických rodech, kterým se navrátil majetek zpět.

Každý díl byl věnovaný jednomu šlechtickému rodu, který se snažil o navrácení svého majetku do původního stavu, a bylo tam také ukázáno, v jakém stavu byl majetek zpět předán.

Velmi mi to tento zámek připomněl a vzpomněla jsem si, jak komunisté dokázali v zámku chovat prasata. To by ale nebylo to nejhorší. Oni dokázali v tom zámku probourat zdivo, tam svedli říčku, která tekla hned vedle a tak čistili prasečák od hnoje, či jak se to jmenuje. Zkrátka, oni ten zámek jednoduše propláchly a měli čisto. Když se jim propadly střechy, tak tam ten slavný chov prasat v zámku ukončili a milý zámek opustili. Tak to jsem si tady velmi připomněla, protože styl a systém užívání zámku tu byl úplně stejný.

My jsme se rozhodli, že si prohlídku nenecháme ujít a hned jsme o 20 Eur lehčí. Já, samozřejmě hned vidím za ty peníze slušný nákup anebo několik kilo šašlíku na grilu, ale Zdenda prohlásil, že tlustý jsme dost a kulturu potřebujeme.

Fakt je, že jsme si vybrali tu nejdelší prohlídkovou trasu a zámeckou zahradu a já ještě připlácím za možnost focení. Jinak by to nebylo tak drahé.

Každopádně, v tak hezkém zámku jsme dlouho nebyli a jen skládáme holt kvalitě provedené práce. Vše je nové a je vidět veliká snaha o autentičnost. Co nás pobavilo, tak v jednom sále je na stropě zabílené ptačí hnízdo.

Domnívali jsme se, že, no, co si budeme říkat, zedníci přetřeli staré ptačí hnízdo, nebo ho nastříkali, zkrátka, že ho tam zapomněli. Nerada bych se dotkal zednické profese, ale všichni máme bohaté zkušenosti. Každopádně, fotím si zapomenuté hnízdo a paní z ostrahy je zjevně potěšena naším zájmem. Říkáme jí, že je to zapomenuté hnízdo, že to je docela sranda, při takové rekonstrukci, zapomenout odstranit ptačí hnízdo ze stropu. Velmi noblesně a důležitě nám sděluje, že to ptačí hnízdo je původní, z roku 1765 a ono totiž z jiného úhlu než jsme, je plné ptáčat a ta volavka se nad nimi sklání.

Tak jen koukáme, to se jim povedlo.

Zahrady jsou ve stálé a permanentní rekonstrukci a úpravě. Krásný čínský pavilon – toalety. Letní divadlo a veliká spousta růží z celého světa.

Sbírka odrůd, vše popsané a vše velmi krásně pěstované. Zahrada stojí za procházku. Jen byla škoda, že se zatáhlo nebe a sluníčko je někde hodně daleko.

Jedeme dál směr Litva. Lotyšskem vlastně jen projíždíme, tady jsme si udělali jen takovou kulturní vložku a hned jedeme dál.

Za chvíli už jsme na hranicích s Litvou a jedeme směrem na Kaunas. Je to kousek. Litvu i Lotyšsko jsme minulý rok celý procestovali. Tady v Pobaltí jsme byli tři měsíce a máme tak nějak vše odškrtnuté. Všechny ty tři státy jsou pěkné, pohodové, bezpečné a milé.

Pokud bych chtěla jet někam blíže a být v bezpečí a za málo peněz, tak Pobaltí je ideální. Je to blízko, je tu krásně, je tu levno, je tu bezpečno, je tu příjemno.

Dopoledne jsem zadělala na koláčky. Nakonec bylo těsta poněkud víc a tak máme cestovní buchty s borůvkovou náplní a se žmolenkou.

Blížíme se k domovu, a pokud potkáme nějaké kolegáčky, čecháčky, tak rádi pohostíme.  Aby bylo ke kávičce něco dobrého.

Dnešní trasa je 209 km