24.8.2016 Orlické hory - CZ
Trošku jsme si zpříjemnili pobíhání po úřadech a vyřizování nezbytností malým výletem za našimi přáteli. Orlické hory jsou překrásné, sice trošku z ruky, ale vzdálenost je to nejmenší.
Setkání se Zbyňkem a Yvonou bylo pro nás velmi, velmi příjemné a jsme rádi, že jsme potkali tak skvělé lidi, kteří se rozhodli vyměnit život ve městě za samotu na chalupě, kde na zimu je jen jeden soused a to ještě dost daleko.
Povídání hluboko přes půlnoc nebralo konce.
Taky bydlíkáři, taky cestovatelé a taky milovníci cestování.
Tak nebylo o téma nouze. Ráno jedeme na výlet po kraji a hlavně nám byla ukázána jedinečná stavba, která je opravdu velmi zajímavá.
Stará vesnice Neratov nebo také Bärnwald z konce 16. století.
Pár domů, které zde zůstaly, jen zázrakem unikly zbourání a vybydlení. Situace tu nebyla vždy taková. Jsme už v oblasti Sudet a původní Českoněmecký obyvatelé zde měli dokonce školu a hlavně barokní kostel.
Ten byl chloubou kraje a sloužil svému účelu po mnoho let. Bohužel přišlo osvobození a Rudá armáda si z kostela udělala střelnici.
Prostě jeden voják poslal na kostel dělovou ránu pancéřovou pěstí a bylo po střeše. Následný požár dokonal dílo zkázy a z kostela byla ruina. Chvíli se místní obyvatelé snažili o záchranu, ale němečtí starousedlíci byli odsunuti a kostel chátral dál. Od zboření kostel zachránilo to, že nebylo dost peněz na jeho zbourání. To je dobré.
Tady byla záchrana stavby jen a jen díky tomu, že nebyly peníze na její zbourání a likvidaci. Každopádně i tento kraj byl tak na okraji zájmu, že trosky kostela až tak nikomu moc nevadily.
Přišel rok 1989 a situace okolo kostela se začala měnit. Občanské sdružení shánělo peníze, kde se dalo. Vytvořily se tu chráněné dílny, chráněné bydlení a začalo zde bydlet několik velkých rodin s dětmi, které nikdo nechtěl.
Postupně se vše začalo dávat do pořádku, chalupáři skoupili chalupy, které byly v dezolátním stavu, a začali je dávat do kupy. Dneska tu stojí nádherný veliký kostel s naprosto jedinečným řešením střechy. Nikde jsme na svých toulkách neviděli tak krásně vyřešenou střechu kostela. Jistě, určitě by šla zrekonstruovat původní střecha, ale proč.
Tady se objevil naprosto úžasný nápad a hlavně, ten nápad se podařilo dotáhnout do absolutní dokonalosti. Už jen oltář je skvostná hra kovu a skla, která visí v prostoru.
Hned pod farou je kavárnička, kde si můžeme dát vynikající domácí limonádu a dortíček.
Jedeme pomalu domů a ještě okukujeme místní přírodu. Chalupy rozházené po úbočích a spousta překrásných lesů.
Kout naší krásné země a přírody, kam stojí za to jet se aspoň jednou podívat a projít si některou z turistických tras. Díky tomu, že Orlické hory neoplývají ubytovacími zařízeními, kempy a spoustou restaurací a různých lákadel, jsou téměř turisticky nedotčené. Je otázkou, co je lepší.
Místní by potřebovali trochu toho turistického ruchu, aby se zde žilo lépe a bylo v obcích více peněz na spoustu důležitých staveb, jako jsou čističky vody, opravy silnic a další. Jenže v tu chvíli ztratí klid, který tu vládne.
Turisté sice přinesou nějaké peníze, ale téměř panenská příroda bude trpět. To je ten věčný boj, kdy jeden klad sebou okamžitě přinese aspoň jeden zápor.