29.10.2016 Ksamili - Albánie
Krásný den a nás místo cestování po Albánii čeká další den opravami. Díky za to, že je opravdu dle předpovědi krásně, dopoledne se obloha roztrhala a máme krásný den.
Na noc jsme okno vsadili a zalepili, Přejeli jsme kousek stranou na parkoviště u zavřené restaurace, kde se můžeme v klidu rozložit a nikomu nepřekážíme.
Po ránu jde okno hned ven a Zdenda vše čistí a čistí a čistí. Postavili jsme Flíčka na sluníčko tak, aby na něj pěkně svítilo a okno se vysušilo. Ještě jsme preventivně výdřevu napustili savem proti plísni. Zdenda je rozhodnutý, že jakmile se dostane k materiálu, tak ten kousek pod oknem vyřízne a nahradí novou bezvadnou výplní.
Při té příležitosti se Zdenda ještě vysoukal na střechu a preventivně ještě zatmeloval a utěsnil spáru mezi kabinou a nástavbou. Zdenda se snaží, ale jak dalece byli v Dethleffsu pečlivý, to nevíme.
Tady se ukazuje, že asistovat při stavbě bydlíku je velká výhoda. Víme alespoň co kde je, víme o slabých místech. Ukazuje se, že stále jsme začátečníci bez letitých zkušeností ze starších aut. Ukazuje se také, že koupit si nové auto není všespásné a bez následných úskalí a problémů to bohužel asi nejde. Ukazuje se, jak je Zdenda ohromně šikovný. Tak, to jsem věděla dávno, a je faktem, že teď se nám jeho zkušenosti velmi hodí. Ne jen z hledání pěkných míst na stání na divoko, ale i v kamionu si musel za cesty a daleko od dílny s lecčíms poradit a to je znát.
Máme opravené zatékání v autě. Ještě necháváme nahřát tmel na sluníčku a postupně vše dáváme zpět. Já jsem využila čas k opětovné pravidelné očistě Flíčka. Peřinky se nám vyhřívají na sluníčku, a protože stojíme pěkně stranou, není problém je mít venku aniž bychom dělali okolí představení. Koberce ven, vyluxovat, vytřít, utřít prach a nakonec nábytek napouštím leštěnkou. Potud je vše v pořádku, ale stále a pořád se nám nelíbí lednice. Málo hřeje. Přejíždíme na naše místo k restauraci, protože tam máme skvělý signál na internet a lovíme moudra od zkušenějších.
Stojíme na křivo. Už máme zkušenost, že jsme takto stáli na křivo v Thermopylech a lednice stávkovala, ale to jsme si mysleli, že byla ucpaná tryska. Když jsme stáli na křivo jinde, tak taky byl problém s lednicí, ale to se rozchodila bez našeho zásahu. Tady opět stojíme u chodníku trochu nakřivo a už tu jsme skoro týden a lednice jde čím dál tím méně.
Respektive, čím dál tím méně chladí. Večer nám už došla trpělivost, protože krásných 19°C uvnitř je i na nás už poněkud dost. Hlavně, zkazila se mi polévka a vyhodila jsem oblíbené Tiramisu na chleba. To mě rozlítilo nejvíc. Jinak v lednici už nic moc nemáme, protože se bojím nakoupit nebo navařit do zásoby. První co jsme udělali, vyrovnali jsme auto do absolutní roviny a nechali chvíli ustálit. Zapnuli lednici a teplota klesla na 15°C, což stále není žádná hitparáda. Plamen funguje jak má, tryska je vyčištěná a zítra bude další kolo čištění, profukování a údržby. Víc bohužel na chodníku udělat nemůžeme.
Aby toho všeho nebylo málo, večer přestala fungovat páková baterie v kuchyni. Ta potvora se zase přihlásila o nový spínač. Opravu necháváme na ráno. Při umělém světle nemá cenu něco opravovat.
Dalo by se říct, že toho stále máme nějak moc na řešení.
Z GPS Dozor se už neozvali a my stále nevíme, kde je nebo byl problém.
Lednice nám nechladí.
Nově nefunguje páková baterie v kuchyni.
Aspoň, že je krásné počasí, máme pořád příjemných 22°C a s trochou sebezapření se dá ještě koupat v moři. Vody máme dost a prodejna potravin je nedaleko. Jen jdeme spát s těžkou hlavou, co budeme dělat, pokud se pročištění sice podaří, ale lednice bude dál stávkovat. Jet zpátky tak daleko se nám moc nechce. Škoda, že není Karel alespoň na půlce cesty.
