27.10.2016 Ksamili - Albánie

Dneska je poněkud ošklivo. Různě s přestávkami prší, fouká vítr, prosvítá sluníčko a zase prší. Zkrátka je den na houby a tak se věnujeme jiným radostem, jako je dobré jídlo, plánování trasy a podobně.

Máme taky nového strávníka. Teda, ona je to strávnice, fenka, která má někde štěňata, ale není vyhladovělá. Ovšem nějakým jídlem od nás taky nepohrdne. Naše polední polévka, těstoviny s několika krajíci chleba byla dobrota.

Zašli jsme procházkou do městečka na nákup a couráme se po okolí. Nakoupili jsme jablíčka za 12,- Kč kilo, tvaroh na koláč, mléko a chleba. Chyběla mi už mrkev do polívky a pár drobností. Chleba mají výborný a za výbornou cenu. Žádná buchta, ale to už jsem si libovala posledně. I když je pod mrakem, tak je tu krásně a hlavně, teplo.  Stále máme okolo 20°C, což je velmi příjemné. O víkendu má být ještě slunečno a tak odtud odjedeme až v pondělí.

Dali jsme podle průvodců do kupy body zájmu pro Albánii a pro Chorvatsko.

Zdenda udělal v navigaci trasu a jak tak koukám, čeká nás ještě moc hezké cestování. V Albánii máme ještě 14 zajímavostí a v Chorvatsku 15.

Mezi tím zajedeme do Mostaru v Srbsku a dva dny tak na Černou Horu. Nemáme kam pospíchat a tak se zatím držíme v Ksamili v teple. Jakmile se hneme, tak jedeme na sever a tedy do chladu. Zdenda nahodil centrálu a já se pouštím do koláče.

Dneska bude z kynutého těsta s tvarohem, jablíčka a kompot, trocha skořice a na vrch drobenka.

Po 40 minutách je dobrota na světě.  

Když už je remoska venku, do druhé nízké mísy, kterou používám jako velkou pánev na těstoviny a třeba rizoto jsem dneska zkusila novinku.

Pečený bramborák. Recept dám do kapitoly Recepty na cesty. Úžasně jednoduché, rychlé a dobré.  

Hlavně, úsporné na nádobí. Mísa + struhadlo + prkýnko na maso + pekáč.  Máme skvělou večeři za pár korun.

Ozvali se nám konečně z GPS Dozor s tím, že nám poslali kode na sms a že se s naší řídící jednotkou spojili. Na naše dotazy, proč alarm hlásil vniknutí do vozu a co by se dělo v případě překonfigurace systému neodpověděli vůbec. Zeptali jsme se znovu a na odpověď stále čekáme. Nejspíše se jí vůbec nedočkáme. Je to zajímavé. V pondělí nám napsali, že se jim nepodařilo se s námi, respektivě s tím zařízením spojit a ve středu po mé rozzlobené korespondenci se najednou zase s naší řídící jednotkou spojili a opět je ticho po pěšině.  Pro jistotu.  

Přihnala se průtrž mračen a večer nás čekalo další překvapení. Opravdu, za pár let budeme mít auto rozebrané na prvočinitele.

Tentokrát nás čekalo nadělení v podobě zatékající vody pod oknem. Přišli jsme na to úplnou náhodou. V obýváku máme menší okno, kde máme věšák na bundy a okno má stabilně zataženou roletu. Pod oknem máme ještě košík se všemi možnými nabíječkami. Abychom se nepletli vzájemně, Zdenda má svoje nabíječky v kaslíku u volantu a já používám ty pod oknem. Mám je hezky pěkně při ruce na MP3, fotoaparát, telefon a čtečku. Každý máme svoje kabely a nic nehledáme. Večer jsem uklízela a rovnala věci na sedačce a najednou, mám mokrou ruku.

Zkrátka kus sedáku pod oknem je mokrý. Automaticky jsem koukla na strop, protože mě nenapadlo nic jiného, než že nám teče do domečku střechou. Zdenda venku uklízel centrálu a já biju na poplach a osahávám strop, kudy že může ta voda kapat. Omyl není to střechou, ale oknem. Zdenda hned vše odendal a málem jsem upadla. Díky tomu, jak stojíme maličko nahnutě, jak přišel poměrně prudký déšť a jak jsem rovnala potah na sedáku, závada se projevila a objevila. Mám z toho až husí kůži.

Hned všechno odstrojit a koukáme jako blázni. Voda nám tam už nějakou chvíli nepozorovaně zatéká, ale určitě ne dlouho a ne moc, protože sedák by už dávno zplesnivěl. Dneska je jen mokrý, ale pod oknem to vypadá příšerně. Je tma a nemá cenu to teď řešit. Zdenda zabezpečil okno před dalším zatékáním a uvidíme, co se ukáže ráno.