24.10.2016 Ksamili - Albánie

Dnešní den jsme strávili čekáním na zprávu z GPS dozoru. Marně. Zkrátka a dobře, totálně se na nás vykašlali.

Těsně před šestou hodinou večerní přišla zpráva o třech krátkých větách, že se jim cosi nepodařilo a budou pokračovat zítra. Máme už zaplacenou tu jejich slavnou hlídací skříňku a tak co otravujeme, asi tak. Jsem rozzlobená, a hodně.  O co se vlastně jedná. Když jsme začínali naši cestu, Zdenda se hodně věnoval, tak jako každý, co nejlepšímu zabezpečení. Ze všech možných nabídek se poctivě snažil vybrat tu nejlepší a pro nás nejvhodnější. Vybral firmu GPS dozor, která se honosí mnohou klientelou a koho všeho nechrání. Pokud chrání všechny tak jako nás, no potěš pámbů.  Celá ta záležitost nás stála 10 tisíc korun plus roční platby za sluby. Pominu problém s baterií, která měla vydržet rok a nám vydržela měsíc. Pominu problémy se sháněním po Turecku a Řecku hodně specielní a drahé baterie a problém s tím, že jsme stále museli mít alespoň jednu v rezervě. Byla naše chyba, že jsme byli daleko a nemohli jsme vadnou jednotku reklamovat a museli jsme s ní skoro 7 měsíců bojovat. Pominu, že nám byla slíbena kompenzace, která byla uskutečněná, až když jsme se při fakturaci služeb na další roku ozvali. Pominu, že se může věc porouchat, je to jenom věc. Nepominu ovšem nezájem a neprominu šlendriánství.

Měli jsme celkem dvě vadné hlášky, že se nám někdo pohybuje v autě. Kdo něco podobného zažil tak ví, jaká je to příšerná zkušenost. Poprvé jsme byli dost daleko a úprk k autu nás stál hodně sil a nervů. Bohužel, nikde nebyl taxík a ani policista. Ukázalo se, že v autě nikdo není a nebyl. Druhá hláška byla o dva dny později a totožně nám chodila jedna zpráva za druhou, že máme někoho v autě. Zpráv přišlo, já nevím, snad osm a opět v autě nikdo nebyl a auto bylo nedotčené. Ihned jsme to psali zaměstnanci GPS Dozor, se kterým jsme v kontaktu, co se nám stalo a ještě, že se nemůžeme spojit s dalšími funkcemi zabezpečení, které máme nastavené a placené. Samozřejmě, že jsme psali, že jsme už v Albánii. Psali jsme ve čtvrtek odpoledne znova, o novém planém poplachu a v zářné rychlosti nám bylo v neděli večer odpovězeno, že se budou v pondělí naším problémem zabývat. Zdenda hned panu Kramářovi z GPS Dozor zpět, ještě v neděli večer napsal, že zůstaneme stát na místě, na slušném internetu, kdyby bylo potřeba naší součinnosti a že si v pondělí po ránu zavoláme, co se děje a co máme dělat my.  Na naše dotazy nebylo odpovězeno, tak jsme se domnívali, že se vše v pondělí dozvíme. Jedna z funkcí totiž je, že se dá auto na dálku zastavit pomocí našeho nebo jejich příkazu. Prý by se mohli pokusit na dálku přehrát program, ale my potřebujeme vědět, jestli se nám auto náhle nezastaví, jestli se nevypojí celý systém, co se vlastně bude dít? Dopoledne bylo ticho po pěšině a tak Zdenda přes skype, kolem desáté volal panu Kramářovi. Ten v práci nebyl a jeho kolega pan Fiala působil jako člověk, kterého tam za trest ponechali u telefonu. Jestli pan Kramář přijde nebo ne, nevěděl vůbec. O našem problému samozřejmě také ne, to že by se nám dneska měl někdo věnovat, také ne. Jen slíbil, že vše zjistí, z korespondence s panem Kramářem, a obratem dá vědět na imejl, abychom mu mohli my skypem zavolat a sdělí nám, co se bude dít.  Celý den hlídáme imejl jako pitomci. Za deset minut šest, zřejmě před odchodem z práce odeslal pan Fiala imejl, že se jim nepodařilo se s naší řídící jednotkou zabezpečovacího systému spojit a že budou pokračovat zítra. Tři krátké věty!  Pan Kramář se neozval pro jistotu vůbec.  

Tomu já říkám, příkladná péče o zákazníka.

Tak jsme se alespoň věnovali drobným úpravám na stránkách, probírali další cestu, která je před námi, Zdenda rybařil a já si na molu u něj četla.

Den utekl jako voda. Stále máme 25°C, je krásně a pofukuje příjemný větřík. Jediné co je protivné, že běhám do auta zkontrolovat imejl, jestli nedorazila zpráva.

Večer je Zdenda velmi úspěšný lovec. Chytil parádní úlovek.

Sice to na mě nejdříve zkoušel s těma jejich běličkama, ale to neprošlo. Prý jsou to sardinky a tady je jedí všichni. To je sice hezké, ale zase nemusíme mít kde jakou čudlu.

Nakonec ten můj velký rybář chytil parádní rybu. Už jí máme vykuchanou a v koření naloženou na zítřejší grilování. Vše, co bylo na vyhození dostala kočka s kotětem. Dneska už jsem je krmila ráno a tak mají aspoň trochu přilepšení.

Dopoledne jsem ještě krmila toulavého pejska. Klasika. Měla jsem skované kuřecí kosti, kůže a zbytky, přihodila jsem trochu těstovin a do toho všeho ještě dva velké krajíce chleba.  Pejsek se měl dobře. Máme radost, když se nám podaří nakrmit nějakého tuláčka.

Přitom stačí mít v lednici jednu krabičku na zbytky, které má každý a jen je vyhazuje do odpadků.  Mysleme na svých cestách trošku na zvířata, která čekají, kdo jim co dá. Není jejich vina, že jsou na ulici bez teplého pelíšku a bez plné misky.  

Máme půl deváté večer, Zdenda je stále na rybách a je krásných 20°C. Přeji všem dobrou noc.