21.10.2016 Ksamili - Albánie
Odjíždíme z parkoviště na okraji Gjirakastëru směrem na Sarandë. Musíme se kousek vrátit a napojit se na silnici SH99. Máme v cestě jezero Modré oko, kam bychom se rádi podívali.
Každopádně, dneska ráno prší a je příšerně. Samozřejmě i vše okolo nás není nijak vábné.
Domy jsou šedivé, hnědé a my stoupáme do sedla pohoří Gjerë abychom, to co pracně vystoupáme, obratem sjeli dolů.
Než dojedeme k jezeru Modré oko, můžeme si říct pár slov o Albánii jako takové.
Albánie, to je jedna ze zemí, kde byl nesmírně tvrdý komunistický režim a Albánie je také země, která na protest proti okupaci Československa v roce 1968 vystoupila z Varšavského paktu. Budiž jí za to dík i když si myslím, že paranoidní komunistický diktátor Enver Hodža tenkrát sledoval své vlastní cíle. Trošku jsem se zajímala o historii Albánie, abych nepsala úplné nesmysly, a domnívám se, že se obával stále většího vlivu SSSR a my jsme mu posloužili jako dobrá záminka. Hodžovi se podařilo dostat zemi do izolace, která uvrhla Albánii do ještě větší chudoby.
Ale vezměme to hezky popořádku, a protože se v Albánii pár dnů zdržíme, bylo by dobré o této zemi alespoň něco málo vědět. Historicky to není nijak stará země, protože kmen Ilyrů, který známe už z Řecka, se zde objevoval vysloveně sporadicky a spíše jen procházel. Pár osad nestojí snad ani za řeč. Spíše zde vyrostly řecké kolonie a z antiky také pochází název Albania jako bílá země v kontrastu k sousední Černé hoře. No a už začal klasický boj o kus chudé země, která ale měla přístup k moři. Takže nejdříve to byla Byzantská říše – východořímská a následně v první polovině 15 století Osmané. Osmané v Albánii nakonec vládli další stovky let, vytlačili křesťanství, to se přestěhovalo do hor a byl zaveden islám, který se tu udržel dodnes. Přestože v okolních zemích docházelo k prudkému rozvoji, Albánie byla stále velmi zaostalou zemí s velmi vysokým podílem negramotnosti a skoro žádným průmyslem. Různá povstání a boje za nezávislost vedly k vyhlášení nezávislosti a v roce 1912 byla Albánie knížectvím. Pak se zde různě měnili uchvatitelé za první a za druhé světové války obsadil zemi fašistický Mussoliny. A máme tu Envera Hodžu, který jako vůdce partyzánského hnutí získal mezi lidmi ohromnou oblibu a byl pak zvolen prvním prezidentem v zemi. Jeho Albánská strana práce okamžitě začala provádět komunistické reformy, stejně jako u nás pan Gottwald a vznikla Albánská socialistická lidová republika. Podobně jako u nás bylo zakázáno náboženství a země byla prohlášena za první a i jedinou ateistickou zemí na světě. Tak, alespoň jedno prvenství získala. Bohužel, byla zničena i spousta památek, ale i to bylo u komunistických režimů běžné. V obavě před útoky z venku rozesel diktátor Hodža po zemi více jak půl milionu betonových bunkrů, které dodnes hyzdí zemi.
Tak jako my i v podobné době se Albánie zbavila komunistické nadvlády a začala s transformací, se kterou se podobně jako my potýká dodnes. Bohužel, v Albánii je velmi malý a slabý průmysl a země se stále potýká s vysokou korupcí a nezaměstnaností. Více jak třetina práceschopného obyvatelstva pracuje v zahraničí a podporuje svoje příbuzné a rodiny z ciziny. Albánie se stala členem Nato a nyní usiluje o vstup do EU. Budiž jí to přáno. Pomalu se rozrůstá turismus, a jak všichni očekávají, Albánie bude to v budoucnu velmi žádaná destinace.
My jsme v Albánii teprve druhý den a tak nemůžeme posoudit, jak je Albánie krásná, ale všichni, kteří tu byli, mluví o tomto koutě Evropy v superlativech. Tak uvidíme.
Zatím si užíváme příjemnou cestu silnicí SH99 k jezeru Modré oko. Odbočku jsme statečně neminuli, ale jen díky tomu, že máme průvodce a tam je nápis i v albánštině, Syri i Kaltër. Musíme se jet ale kus dál otočit, protože tak jak je sjezd udělaný, nemáme šanci ho sjet. Posadili bychom se na bříško a to by nebylo dobré.
Cesta zprvu vypadá velmi slušně, platíme za vjezd k oku 200 Lek což je nějakých 40,- Kč a můžeme pokračovat.
Pěkná silnice se mění na offroadovou a my bojujeme s blátem a obrovskými kalužemi, které jsou bůhví jak hluboké.
Ovšem cíl strastiplné cesty stojí za to. Jdeme kus lesem a už jsme u jezera.
Překrásná přírodní geologická rarita, malé jezírko, kde vyvěrá silný krasový pramen z odhadované hloubky až 125 m.
K povrchu proudí úžasně průzračná voda ve velmi vysokém tlaku o rychlosti 6m3/s.
Je to tolik vody, že hned pod okem je velká říčka.
Voda je, ale velmi studená a i v létě je pro otužilce. Nějakých 10°C není nic moc.
Na parkovišti u restaurace, která je nyní už opuštěná si dáváme oběd a pokračujeme dál do Sarandë, kde máme v plánu doplnit zásoby a konečně nakoupit. V Řecku jsem doplnila jen to nejnutnější, protože jsem očekávala, že Albánie by mohla být levnější, než příšerně drahé Řecko. Včera jsme jen nakoukli do prodejny potravin v Gjirokastëru a byla jsem mile překvapena.
Městečko Sarandë je hlavně turistické a výletní. Spousta hotelů lemuje pobřeží a je vidět prudký rozvoj.
Gratuluji a jen doufám, že hotely budou co nejvíce místních podnikatelů a zisky z turistů zůstanou v zemi.
Zdenda mi našel podle navigace největší prodejnu ve městě a stejně jsme nakonec koupili zeleninu u stánku a chleba v pekárně. Chleba je nejlepší kupovat v pekárně, je vynikající a bochník za 100 Lek je naprosto úžasná cena. Na naše je to okolo 20,- Kč a na výběr je z mnoha druhů v podobné ceně. Ještě ke všemu je chleba velmi dobrý. Necháváme si ho nakrájet, což je tu běžné a pro nás příjemné. Zelenina je za přijatelnou cenu, nic extra laciného jako v Makedonii, ale rozumné ceny. Ovoce je maličko dražší. Zhruba jako v Řecku. Hroznové víno je poměrně drahé, okolo 38,- Kč a jablka okolo 30,- Kč. Je velký rozdíl koupit kuřecí maso ve městě a kuře na vesnici. Kuřecí stehna jsem koupila v Sarandë za 40,- Kč kilo a ve vesnic Ksamil už stojí skoro 90,- Kč. Takže je to o tom, co a kde nakupovat a to se budu muset ještě naučit.
Dojíždíme do maličkého městečka Ksamili, kde zůstaneme den, dva. Uvidíme. Předpověď počasí není nijak valná a pokud bude pršet, tak tady budeme mít ideální místo na stání na pár dnů.
Jsme pár metrů od moře a internet jsme si vypůjčili z restaurace, která je kousíček od nás.
Dnešní trasa je 71 km
