17.10.2016 Longisti - centrální Řecko

Po ránu vidíme, že je ideální čas k odjezdu. Počasí se prudce zhoršilo. Přesto, že předpověď na dnešní den byla docela slušná, je zataženo a vypadá to, že každou chvíli začne pršet. Včera jsme dlouho seděli při úplňku, který byl úžasný.

Bylo vidět pomalu jako ve dne. Užili jsme si poslední večerní koupel a dneska ráno, poslední ranní koupel a pomalu se chystáme k odjezdu.

Psice se přišla rozloučit a dostala dnešní polévku, co jsme měli mít k obědu. Ještě hrst těstovin a měla se taky dobře.

Ale to je taky zajímavé. Celý týden si chodí pro svojí porci až po obědě a pak tu okolo nás poléhavá a občas se přijde napít do misky s vodou, ale dneska se ukázala už po ránu. Jakoby věděla, že odjíždíme.   Zdenda má v plánovanou očistu nádrže na pitnou vodu. 

Vše vypustit, vydezinfikovat, vytřít a znova napouštíme u památníku čerstvou pitnou vodu. Ovšem, co čert nechtěl, začala opět zlobit lednice. Zdenda se o problému s lednicí rozepsal do svojí kapitoly opravy a nápravy Flíčka. Zkrátka lednice opět křičela, že má problém, v tu chvíli jsme měli i my problém a blikala červená kontrolka s vykřičníkem, žádná jiná kontrolka nic nesignalizovala.  

Nakonec to nebyla nijak vážná závada, ale to jen díky tomu, že Zdenda je hodně šikovný a se spoustou věcí si ví rady. Nejspíš byla ucpaná tryska, ale na to se musí přijít, co by tomu tak mohlo být. Takže vše zezadu, za lednicí vymontoval, pročistil, vyčistil a zase zpět smontoval a lednice si spokojeně funguje dál. Sláva, třikrát sláva.

Jenže, tím se nám čas odjezdu posunul. Jedeme směrem k Albánským hranicím do města Ioánnina, ale tím, jak jsme se dopoledne zdrželi, to nevypadá, že bychom měli zvládnout celou naplánovanou trasu.

Hlavně jsme se rozhodli jet přes tři horská sedla. Cesta je opět velmi pomalá, a jestli nechceme Flíčka uštvat, zničit brzdy anebo mít jak se říká, vír v nádrži, tak jedeme pijánko.  

Projíždíme vlastně napříč celým centrálním Řeckem, které je opravdu nádherné.

Pokud ovšem není mlha a není vidět od jedné chalupy k druhé. Tak projíždíme zapadlé vesnice, které se nám zjevují v mlze.

Nakonec se počasí drobet umoudřilo a za odměnu dostáváme několik duh na obloze. Jsou překrásné. Dokonce i pár pohledů do dáli je nám odměnou za strastiplnou cestu.

Pár slovy se ještě vrátím k čištění vody v nádržích.  Nevím, jestli jsme ti pravý na dávání nějakých rad a předávání zkušeností.  Když občas kouknu na Caravan24, tak je tam obrovská kupa lidí, kteří jezdí roky, od mládí a bydlík je jejich hobby mnoho a mnoho let. To jsou Ti zkušení a znalý věci. Já zde popisuji, jen naši zkušenost a to, jak to praktikujeme my na delší cestě, coby úplní nováčkové ve světě karavanů.

Ta klikatice na protějším kopci byla naše cesta.  

Nejvíce nás potrápila senkrovna.  To byl opravdu oříšek, jak na ní. Zkoušeli jsme všechno možné. Všechny možné chemie a opravdu nic nefungovalo. Pozor, stále mluvím o delší cestě. O cestě delší jak 14 dnů. Zkrátka, po několika měsících cestování jsme zjistili, že máme uvnitř velký nános kamene. A to jsme vždy nádrž na náš odpad vymyli, používali jsme Savo a všechno možné co se dalo za přímo hříšné peníze koupit. Kámen se usazoval a usazoval. Nakonec nám příbuzný poradil silný koncentrát kyseliny solné. Super. Kromě toho, že nám ta kyselina sežrala pár drobných součástek, kámen se tvořil, ale v mnohem menší míře. To bylo taky dobrý. Když jsme kyselinu solnou použili poprvé, tak Zdendovi při zpětné montáži všech drobností do nádrže něco málo chybělo. Domnívali jsme se, že nám součástky vypadli při tom, jak roztok vyléval a nádrž proplachoval vodou. Já lezla po čtyřech v trávě a hledala jsem ztracenou součástku, Zdenda hledal a nic. Takové docela důležité vahadélko. Součástku jsme neztratili, ta kyselina jí jednoduše sežrala.

Pak nám poradili kolegáčkové Ála se Zdeňkem, kyselinu citronovou z Lidlu. Budiž jim chvála a mají náš nehynoucí dík. Od té doby nemáme kámen a senkrovna je prostá všech usazenin, jako nová. Odpad, veskrze náš, vyléváme, kde se to alespoň jen trošku šikne. Musím, ale říct, že na velkou potřebu na toaletu zásadně nechodíme a použitý papír házím do koše na odpadky. Ty denně vyhazuji a tak nemám s hygienou nejmenší problém. Na velkou potřebu chodíme do přírody, na přilehlé pobřeží, nebo na benzínku, na veřejnou toaletu apd.

Proto nemáme problém odpad z toalety vylít třeba večer do kanálu, kdekoliv. Vyléváme vlastně jen vodu. To je právě ten problém, který má většina bydlíků.  Když už mám toaletu, tak ji přeci budu používat. Ale pak nastává dilema, kam s tím vším nadělením, co máme v nádrži. Pobíhat na kraji lesa, nebo někde u škarpy a zbavovat se obsahu je ještě dobrá varianta, ale když stojíme pár dnů ve městě, tak by to mohl být problém a riskovat, že někdo přijde a vynadá mi, nemá snad cenu. Hlavně, je to nejen vidět, ale i cítit.  Takže do nádrže vždy dáme zhruba polévkovou lžíci kyseliny citronové z Lidlu 100 gr za 11,- Kč. Nic víc. Už žádnou chemii, žádné savo.

O pitnou vodu pečuje hlavně Zdenda. To je jeho parketa. Vždy, tak jednou za měsíc, jakmile se to jen trošku hodí, vypustí nádrž a celou jí vyčistí. Dosucha vytře a vydezinfikuje slabým roztokem Sava, které si sebou pro tento účel vezeme. Stěny vystříká rozprašovačem, a pak vše ještě čistou vodou spláchne. V nádrži máme destičku aktivního stříbra, která se dá běžně koupit. Máme velikost na 120 litrů a používáme jí rok. Do nové čisté vody dáme tak panáka Sava. Víc ne. Pak jak dobíráme vodu, roztok se ředí a ředí až skoro žádné savo ve vodě není. Ještě se nám nestalo, že by se voda zkazila, nebo že bychom měli nějaký problém. Mám ještě dva kanystry s kohoutem a ty jsou na tu nejčerstvější vodu a tu používám nejvíce. Stále, pokud je možnost, vodu do kanystrů dobíráme. Vodu z nádrže máme hlavně na koupání, toaletu a nádobí. Do pitné vody už žádnou chemii nedáváme.

Odpadní voda, tam jsme měli trošku problém díky tomu, že máme dvojitou podlahu a výpusť, nebo vypouštěcí ventil je u roury s topením, to zase aby nám nebyla ziminka od nohou. Tak se občas stávalo, že první litry odpadní vody páchly, ale Zdenda kus teplovodní roury zaslepil a je klid. Ale nebylo to nic dramatického, jen je potřeba častěji vodu vypouštět. Máme totiž dvě nádrže a docela velké. Ty Zdenda také může zevnitř z auta otevřít, vyčistit, vydezinfikovat a zase uzavřít. To dělá vždy zároveň s očistou nádrže na pitnou vodu.

Švagr si nedávno stěžoval, že má problém se sifonem v kuchyni, že mu hodně zapáchá a hlavně, ucpává se. To je druhá věc, nebo, druhý zařízení, které nepoužíváme tak jak by se mělo a k čemu je určené.  Nemyji nádobí ve dřezu. Na nádobí mám lavůrek, kam se mi vejdou talíře i hrnce. Je stejně velký jako dřez a i poměrně vysoký, skoro jako dřez. Veškeré nádbí myji v tom umyvadle a pak vše z nádobí vyliju ven. To zase není problém, kam to umyvadlo vylít.  Hlavně, v odpadních rourách se mi netvoří usazeniny, nekvasí zbytky jídel a v sifonu se neusazuje nepořádek. Vařím hodně, vlastně stále, klasika, jako doma, ale umyvadýlko se mi velmi osvědčilo.

V teplé vodě a v jaru nádobí umyji, pod tekoucí vodou opláchnu a mohu hned utřít a uklidit. Když chceme, tak ještě mám dva modré velké kýble s odkapávačem. Ty jsou vynikající, ale hodně velké. Používám hlavně bílý odkapávač. Ten se mi také hodně osvědčil. Pak jsou kýble asi vhodné do kempů na přenášení nádobí do umývárny, ale to nevím.

No a tím bych dneska uzavřela kapitolu čistoty nádrží a rour na vodu, ať už pitnou, nebo odpadní.

 Dnešní trasa je 145 km