16.10.2016 Thermopyl - Řecko
Ještě se vrátím pár slovy k naší plánované trase. V Albánii máme nějakých 18 bodů zájmu a v Chorvatsku 15.
V Albánii bychom se rádi zdrželi, tam nebudeme nijak pospíchat a Chorvatsko, to holt bude o stání v průmyslových částech města a na okrajích. Nehodlám těm vydřiduchům platit za stání na prašném placu nebo udusané hlíně. Uvidíme, jak to Chorvatsko nakonec projedeme, ale pokud na nás nebudou hodný, práskneme do koní a projedeme ho ve zrychleném tempu.
Jen v kostce Albánie bude hned o první UNESCO památce a to o v horách Gjirokastër, tradiční prastaré osmanské město a pak hned další UNESCO Butrinti, tak to bude velká historická lahůdka. Město založené ve 4 st. př. n. l., kde jsou stavby snad po všech uchvatitelích. Snad nejvíce staveb se dochovalo z římské vlády a můj velký oblíbenec Julius César tady plánoval usadit své válečné veterány.
Cestou ještě máme krásný přírodní úkaz a geologickou raritu jezero Modré oko. Překrásné městečko Ksamili, hned vedle Butrinty. Další je hned kousíček Sarandë se svým klášterem Čtyřiceti mučedníků. To bude výlet do kopce, starým městem, které vzniklo kolem 5 st. př. n. l. Takže další potulování zapadlými uličkami, které máme tak rádi. Ale to jsme ještě pořád na úplném začátku cesty. No a takto vypadá celá naše trasa Albánií.
Jedna přírodní krása za druhou, v podobě vodopádů, spousty mořských zátok včetně Národního mořského parku Karaburun – Sazan na poloostrově Karaburun, chráněná přírodní území střídají prastaré zříceniny hradů jako Borsh, hrad Palermo nebo hrad Kanina.
V Chorvatsku jsme si naplánovali taky spoustu zastavení a jen čas ukáže, co vše se nám podaří navštívit.
Noční koupání je fantastické. To si užíváme. Teplota ovzduší pozdě večer klesá a my se cachtáme v neskutečně teplé, čisté, příjemné vodě, která nás masíruje, prohřívá a přímo hýčká.
Škoda jen, že je takovýchto horkých pramenů po Evropě tak málo. Samozřejmě, mám na mysli místa, kde se dá volně a neomezeně stát s bydlíkem nebo karavanem pár metrů od termálu.
Teď nově nás zlobí baterie v autě. Už jsou několikaleté a budeme je muset asi vyměnit. Bohužel, vypadá to, že se rozhodly odejít ze světa společně. To znamená ta v autě a obě nástavbové. Sice jsme před odjezdem dokupovali jednu nástavbovou, ale ta už má taky dva roky za sebou a ty originál k autu jsou bůhví jek staré. Ještě se Zdenda chce poradit přes skype s Karlem Prokopem, ale asi nezbude jiná možnost, než baterie cestou vyměnit. Plánovali jsme výměnu až na Čechy, ale asi to budeme muset řešit cestou.
Počkáme asi až do Itálie. Autovou baterii už dvakrát musel Zdenda dobíjet, abychom nastartovali a nástavbové, přestože celý den svítí sluníčko, večer máme málo proudu. Méně, než jsme zvyklý. Takže kapacita valem odchází. S ohledem na to, že náš Flíček stál v expozici dva roky a my ho už máme dva roky a baterie se do něj v Německu asi nedávali nejnovější výroby, tak baterie v nástavbě a pro auto mají minimálně 4 roky stáří. Což je bohatě a my budeme muset je vyměnit. S čímž jsem v rozpočtu počítala, naopak, předpokládali jsme, že vydrží mnohem méně, mnohem kratší dobu provozu.
Takže máme před sebou poměrně velký výdaj a je jen otázka, kdy velitel vozu zavelí a nastane velká výměna. Do auta je koupíme ve Fiatu, kvůli případné reklamaci a do nástavby, dvě velké, tak to se ještě uvidí.
Zítra bude den odjezdu. Zdenda vypustí nádrže, hlavně na pitnou vodu. Bude klasická, pravidelná velká očista všech nádrží. Na Caravanu24 jsem zaznamenala velkou diskuzi jak na čistou vodu a očistu potrubí a vlastně celého rozvodu vodu jak pitné tak odpadní. Švagr, který má velkou Adrii si nám nedávno stěžoval, že mu hrozně páchne odpad, hlavně sifony. Máme už několik dotazů, jak řešíme nezávadnost vody, čistotu odpadů. Vše máme tak nějak, dalo by se říct pod kontrolou. Do nádrže na pitnou vodu jsme koupili velkou destičku s aktivním stříbrem, ionty stříbra Silvrtex to je na rok nebo na tisíc litrů vody. Vždy tak jednou do měsíce, nebo jakmile se naskytne příležitost, Zdenda vypustí nádrž, vytře jí a vystříká roztokem SAVO po stranách a na strop. To vše vytře a znovu vystříká, vypláchne čistou vodou. Pak teprve napustíme novou, čerstvou vodu do nádrže. To samé, tu samou očistu dělá Zdenda u odpadních nádrží. Máme dvě a do obou dvou se pohodlně dostaneme velkým vrchním otvorem. Jen musíme dát pryč koberce a z prostoru nad nádrží odstranit vše, co tam máme uskladněno. Hlavně ještě používáme na vaření dva kanystry. Ty máme tak nějak stále v permanenci. Tam je nejčerstvější voda. Odpad ten nijak valně neřešíme. Občas nalijeme do jednotlivých výpustí trochu sava a propláchneme. Nutno říct, že mám umyvadýlko na nádobí a špinavé nádobí zásadně myji v tom umyvadýlku a špinavou vodu z nádobí vylévám ven. Když jsme ve městě tak se kanál vždy nějaký najde. Takže zbytky jídla z nádobí se mi nemají šanci dostat do odpadů a tudíž tento problém nemáme. I tak, když vypouštíme odpadní vodu, tak to docela silně páchne a to tam máme jen vodu z osobní hygieny, sprchy a opláchnutí třeba ovoce.
Největší problém, který jsme skoro rok a půl řešili, nám odpadl díky přátelům, kteří nám poradili kyselinu citronovou. Do senkrovny už půl roku sypeme odměrku kyseliny citronové, kterou za pár korun kupujeme v Lidlu a spokojenost veliká. Už nemáme vodní kámen, žádné usazeniny a senkrovna je jako nová. Pekelně jsme se natrápili a málem jí zničili. Sláva. Tady jsme zaznamenali vítězství na celé čáře. Takže do senkrovny máme jen kyselinu citronovou 100 gr za 11,- Kč a všechny předražené chemikálie jsou nám už úplně ukradený.
