6.10.2016 Trikala - Řecko
Dál si to suneme do Thermopyl, ale děsně se couráme. Hlavně, ráno jsem dala kynout těsto na lívance, které jsem už včera slibovala.
Máme umyvadlo broskví, které jsou na velmi rychlé snědení. Jsou krásné, ale od pecky začínají hnědnout, což je známka rychlého zkažení a to by byla škoda. Večer jsem ještě udělala, uvařila velkou misku marmelády. Bohužel, nemám žádnou skleničku, abych jí mohla zavařit, tak musí vydržet chvíli v lednici. Dneska ráno jsem ještě oloupala a rozmačkala několik broskví do misky, ještě prosypat cukrem a je to dobrota na lívance. Čerstvé rozmačkané broskve a ještě teplé lívance.
Je krásné počasí a túra okolo jezera je ideálním začátkem dalšího dne. V Kastorii je moc pěkné, velké jezero a městečko leží jakoby na poloostrově toho jezera.
Ostroh se dá obejít a přijde se z druhé strany města. Pak se musí hodně do kopce a hodně z kopce jsme na druhé straně u auta. Kastoria není nijak extra staré městečko, ale povětšinou je moc pěkné.
Je to hlavně turistická oblast, kde je pomalu v každém domě něco k pronajmutí. Honosné domy jsou většinou skvostně udržované.
Kastoria je v oblasti, kde se v místních říčkách kdysi dávno lovili bobři a šili sen tu z nich kožešiny. Bobry si tu samozřejmě vybili a vyhubili a tak kožešiny dováží a kožichy se tu šijí dál.
Je tady spousta velikých prodejen luxusních kožichů a je vidět, že kožešnictví tu má letitou tradici.
My se touláme městečkem a sluníčko nám přeje. Celá trasa je okolo 9 km a je to moc příjemná procházka před obědem.
Jedeme opět po vedlejších silnicích, kousek od dálnice na Athény. Tady bych se ráda na chviličku zastavila.
Nerada bych, aby vzniknul dojem, že jsme na tom tak bídně, že si nemůžeme dovolit jet po dálnici a platit dálniční poplatky.
Jistě, šetříme každou korunku, to je jasné, ale jízda mimo dálnici má spoustu kouzla a hlavně, vidíme vše, co by nám bylo normálně skryto, utajeno, co bychom minuli.
Jsou to překrásné vesnice a totálně zapadlé vísky o pár domech. Je to ten utajený venkov, který nezná ani spousta místních z velkých měst.
My tu jsme pro to, abychom zemi, ve které se zrovna pohybujeme, abychom tu zemi co nejvíce poznali.
Pak můžeme porovnávat a můžeme občas i zírat a nevěřícně obdivovat anebo jen politovat a s úctou pozorovat. Všechno má své kouzlo a má i své kouzlo bloudění po lesní cestě, která se nám před očima ztrácí, přesto že to původně byla pěkná asfaltka.
Zážitek včerejší jízdy, kdy jsme se v mlze na vrcholku kopce zjevili u vojenské základny, bych přála každému. Takže, rádi jezdíme bočními silnicemi, protože máme to nejdražší, máme čas a je nám jedno, jestli dojedeme do cíle dneska nebo zítra.
Nejdůležitější pro nás je, že můžeme zastavit, kde se nám líbí a kde je to pro nás zajímavé a ta trocha šetření k tomu jednoduše patří.
Už v Deníčku jsem hned na začátku psala o tom, jak jsme plánovali a jak jsme šetřili a co vše jsme museli udělat, abychom se mohli na cestu vydat.
Tabákové pole
Holt jsme nezdědili půlku Václaváku a bohužel, ani bohatý strýček v Americe nám nic neodkázal.
Takže a jelikož jsme za jedno Euro koupili umyvadlo broskví, z další várky těsta je upečený koláč za jízdy.
Takzvaný cestovní. Sluníčka už je málo a booster funguje skvěle.
Samozřejmě, cestou jedeme Meteorou, ale do klášterů nezajíždíme. Tam jsme byli na jaře a vřele všem doporučujeme.
Je to tam překrásné, ale tak nějak jednou stačilo. My jedeme dál směrem na Trikalu.
Tam budeme někde nocovat a hlavně, si tam chceme koupit alespoň jeden GB, abychom měli svůj bezpečný internet. Potřebujeme vyřídit ryze soukromé záležitosti, jako je banka apd a nechceme zbytečně riskovat cizí volnou sítí.
Už jsme druhý den v Řecku a je to oproti Makedonii obrovský rozdíl. Řekové se na nikoho nepodívají, neusmějí a odpovědět na pozdrav je pro ně občas docela náročné. Úplně vidíme, jak si v hlavě chroupají, jestli jako odpovědět na náš pozdrav, nebo ne. No a samozřejmě, rozdíl je i v obchodech. Dneska večer jsme ještě byli v potravinách v Trikale. Zítra snad už konečně dojedeme do Thermopyl a tam by bylo dobré mít vše nakoupeno. Takže jsme v Trikale a v obyčejné laciné prodejně potravin. Veškeré ovoce a zelenina je hodně drahé, to vůbec nemá smysl uvažovat o koupi čehokoliv. No, vezmu to zkrátka, padli jsme na akci celých kuřat a jednoho ptáka jsme koupili, dále, nejlevnější jedny suchary, v akci dvě obyčejné pasty na zuby, protože už nám docházela, litr nejlevnějšího slunečnicového oleje, kilo pískového cukru a malý pytlíček sole. Tím končím a to vše za 12 Eur což je bratru 336,- Kč.
V Trikale stojíme ve vedlejší silnici, kde jsme sice stranou, ale jinak nic moc. Centrum města je parádní sbírka ochodů a hlavně kaváren a restaurací. Máme pocit, že celé město sedí v nějaké kavárně. Rozhodně, všechna mládež. Náš operátor WIND má opět, jak jinak, zavřeno. Ale to je normální v celém Řecku. Obvykle až na podruhé lze něco vyřídit. Obvykle, když najdeme, to co hledáme, tak je to zavřené a pokud máme kliku, tak tam někde najdeme jejich otevírací dobu a čeká nás návštěva číslo dvě. Pokud otevírací doba není nikde napsaná, což bývá v Řecku skoro vždy, tak jdeme ráno, omluva, dopoledne, tak kolem jedenácté a pokud neuspějeme s dopolední zkouškou tak odpoledne. Ale odpoledne znamená až kolem šesté hodiny večerní.
Nakonec jsme objevili, zcela náhodou prodejnu PUBLIC, která prodává nejen počítače, telefony a knihy, ale i kredit od všech operátorů. Už několikrát jsme jí využili, akorát je to vždy o náhodě, kde jí najdeme nebo potkáme. Nakonec, ač neradi kupujeme za 10 Eur 1 GB. Máme ještě možnost koupit 0,5 GB za 7 Eur.
Dnešní trasa je 165 km
