4.10.2016 Klášter sv. Naum - Bitola - Makedonie

Ráno je hodně pod mrakem a občasná přeháňka nevěští nic hezkého. Naše báječná kamarádka Windyty předpovídá, že by mělo být až kolem třetí hodiny pěkně.

Zdenda má v plánu přejet přes pohoří na druhou stranu hor, co jsou nad námi k Prespanskému jezeru a tam už máme kousek do Řecka. Určitě počkáme, protože výhledy do dáli a na všechny strany si nechceme nechat ujít. Hned po ránu máme vzácnou návštěvu.

Krásný páv se na nás přišel podívat a něco málo si vyžebrat. V klášteře jich mají několik a tento se zatoulal poměrně daleko. Jdeme na velkou prohlídku velmi známého a snad nejdůležitějšího svatostánku v Makedonii a to na klášter svatého Nauma.

Bylo by dobré si říct pár slov, kde se tady vzal a kdo to byl.

Naum pocházel z bohaté rodiny a jako spousta jiných i on se rozhodl vzdát pohodlného života a připojil si k věrozvěstům a následoval Cyrila a Metoděje na území Velké Moravy kam šli na pozvání knížete Rostislava.

 

Klášter svatého   Svatý Naum (cca 840 – 910), žák svatého Cyrila a svatého Metoděje.

Pocházel z urozené rodiny, ale rozhodl se vzdát bohatství a následoval věrozvěsty v jejich cestě na území Velké Moravy na pozvání knížete Rostislava.

Po smrti Metoděje a vyhnání jeho následovníků dalším našim knížetem Svatoplukem z území Velké Moravy odešel spolu s ostatními na krátkou dobu do Bělehradu, pod ochranu bulharského vazala knížete Radislava.

Ten je později poslal společně s dalšími žáky věrozvěstů, a tady už máme známého makedonského svatého Klimenta Ohridského do tehdejšího hlavního bulharského města Plisky, kde vytvořili známou Plisecko-preslavskou literární školu, jejímž žákem byl i bulharský panovník car Symeon. Později se odebral šířit staroslověnskou liturgii na území Makedonie, která zrovna v té době náležejícího k Bulharsku. Následně na to, jižně od města Ohrid založil klášter, který dnes nese jeho jméno.

Cestou ke klášteru, který leží na překrásném místě teče poměrně mohutná řeka, která nikde nepramení. Je to taková místní zvláštnost, Výš je položené Prespanské jezero. Je to 400m převýšení, které tvoří úžasný jev. Podložím se prosakuje množství vody dolů, do Ohridského jezera. Vody je tolik, že do Ohridského jezera už vytéká řeka, po které samozřejmě, za peníze vozí turisty. Občas se vytvoří průduch, který probublá a zase se uzavře.

Klášter pochází z roku 905 - 910 a po většinu doby své existence byl velmi významným místním, kulturním centrem. Kostel byl postaven mnohem později, až kolem 16. Století.

Do kostela je přístup opět zpoplatněn, ale za těch pár korun se to vyplatí. Vstupné je 45.- Kč a bohatá fresková výzdoba nás odmění.

Je to krása. Původní malba je jen minimálně restaurovaná. Uvnitř se nesmí  fotit, ale se Zdendou jsme vymysleli strategii, že já jdu dovnitř a jakoby se odpojím a Zdenda se zase zapojí do hovoru s místním ochráncem pořádku.

Tím já získám čas a prostor na pár fotek.

V pohodě odjíždíme a už si to suneme k Prespanskému jezeru.  Jedeme tím nejužším místem mezi oběma jezery. Je jako jediný trochu sjízdný, ale podle cedulí bude těch 14km asi velmi zajímavých. 

Jedeme Národním parkem Galicica a na mapě je krásně vidět, jaká cesta nás povede napříč pohořím, které rozděluje Ohridské a Prespanské jezero.

Jedeme velmi úzkou silnicí, která už na začátku varuje na svojí šíři.

Co naplat, jiná tu není. 

Z vršku jsou vidět obě dvě jezera a pohled je to úchvatný.

Opravdu to stálo za to počkat si na trošku lepší počasí.

Mraky se dál honí, ale my alespoň něco vidíme. Na sedle je nevytvořená rozhledna a dá se tu pohodlně zastavit.

No a už jedeme dolů k Prespanskému jezeru a dostáváme se do oblasti jablíček.

Všude jsou obrovské sady jablek, které akorát dozrávají. Spousta česáčů, traktorů s vleky plnými bedniček s jablky. Všude jsou sady a sady a sady. Království jablek. Předjíždíme traktor plný beden a na nich sedí pár mladíků, česáčů a už jedou do skladu. Nevím, kde jinde by se stalo, že mi z vleku nabídnou a pak dají do ruky a okna tři krásná velká jablka s úsměvem a zamáváním. Oni mají radost a my také. Jenže, to jsou holt Makedonci, tak jak je celou dobu, co tu jsme, popisuji. Usměvavý a vstřícný.

Dojíždíme do Bitoly a parkujeme na velkém parkovišti, které se tváří, že by mohlo být zadarmo. Jsme kousek od centra. Včera jsme ještě vyměnili 20 Eur na naftu. Budeme tady tankovat do plných, jak říká Zdenda za výbornou cenu. Nafta tu vychází okolo 22,- Kč, tak neváháme.

Zítra bychom měli být už v Řecku. Jedeme do servisu Fiat a pokusíme se vyreklamovat baterku v autě. Máme ji ještě v záruce a začala poněkud zlobit. Občas se jí nechce startovat a servis máme při cestě. S minimální zajížďkou. Uvidíme, jak se budou tvářit, ale v Humpolci, v našem domovském záručním servisu míní, že by měli udělat zátěžový test a podle toho se rozhodnout. Každopádně, dvouletá záruka se na baterii vztahuje, tak to zkusíme.

Dnešní trasa je 81 km