2.10.2016 Vevčani - Ohrid - Makedonie

Dneska jedeme do prazvláštní vesnice Vevčani. 

Podzim už se hlásí o slovo.

Chceme se podívat, jak vypadá vesnice, která se vzepřela všem státním autoritám.  Vesnice Vevčani  leží téměř až u albánských hranic v pohoří Jablanica, jedeme  ještě skzrze město  Struga a asi za 14 km už je Vevčani.

Cestou míjíme několik vesnic, které jsou většinou muslimské a naprosto úžasné. 

Jestli si někdo myslí, jak je Makedonie chuďoučká, stačí se projet několika vesnicemi.

Není tu žádný průmysl, není tu turismus, není tu nic, a přesto tu rostou paláce.

Vůbec to nechápeme, kde se na to vše berou peníze. Kde místní, kteří si tu postavili takové mega domy, kde na to vzali oběživo.

Vesnice jsou většinou nesmírně úhledné a opravdu, nevím, co dříve fotit.  

Už za bývalé Jugoslávie, byla Makedonie nejchudší země a i dneska se uvádí, že patří z Albánských zemí k těm nejchudším, ale nám to tak nepřipadá.

Jestli je opravdu Makedonie nejchudší, nedovedu si představit ostatní země, které jsme ještě neprojeli. Albánii, Černou horu a další.

Každopádně, my jsme už 4 den u Ohritského jezera, z druhé strany kopce, kde je pevnost a mohu s klidným srdcem doporučit Makedonii k návštěvě všem, kteří mají rádi dobré jídlo, příjemné ceny a hlavně, velmi milé lidi. Všichni se usmívají, pozdraví, umí odpovědět na pozdrav, když někoho pouštíme na silnici, všichni pozdraví a poděkují a hlavně, jsou velmi komunikativní.

Vůbec jim nedělá problém se s námi dát do řeči, zeptat se jak se máme, jak se nám tu líbí anebo jen odkud jsme. Mluvení nám jde skvěle, tak nějak slovensko, polsko, rusko, chorvatsko, česky zkrátka, je jim rozumět a oni rozumí nám.

Anglicky se domluví akorát mladý lidi a to ještě ve službách, ale jinak, není absolutně žádný problém se domluvit. Hlavně, je tu úžasně lacino. Dneska jsme si dávali kávičku na molu v jedné z nejlepších restaurací. Dvojité espresso za 25. - Kč. To je přímo neskutečná cena. A espresso to bylo vynikající. Ale to jsem odbočila.

Jedeme vesnicemi vzhůru do pohoří Jablanica, kde je cíl naší cesty. Takže si konečně můžeme něco málo říct o Vevčani a proč jsou tak známí.

Nad vesnicí Vevčani pramení velmi silný potok křišťálově čisté vody. Prameny byly po staletí pro celé okolí velmi cenné a místní na ně byli velmi pyšní.

Až do chvíle, kde se ještě za existence Jugoslávie, v roce 1987, Bělehrad rozhodl využít jejich horské prameny a odvést vodu do Strugy, která zase s pitnou vodou dost bojovala.

Hlavně, Struga se rozrůstala a pitné vody měla málo. Neslýchaná a do nebe volající drzost vládnoucí strany a vlády místní tak pobouřila, že postavili barikády a prameny bránili silou.

Dokonce prý používali babičky jako „živé štíty“. Ale to už jsou jen pověsti. Bělehrad se nakonec vzdal.

Obyvatelé Vevčani  poznali, jakou mocí vládnou a šli dokonce ještě dále.

Po tom, co Makedonie v roce 1991 vyhlásila nezávislost, oznámili vesničané výsledky místního referenda a založili samostatnou republiku Vevčani.

Pro se vyslovilo 98 % všech místních obyvatel. I když jejich samostatnost nikdy uznána nebyla, vytvořili si vlastní vlajku, pasy a měnu zvanou ličnik. Tolik praví historie a my se procházíme po vesnici, která je tolik známá, že o ní pojednává jednak průvodce a druhak spousta odkazů. Nicméně, potok, kde tečou tolik sporné prameny je zaneřáděný a plný odpadků. Tak nějak bychom čekali, že se budou alespoň ten potok snažit udržovat čistý, ale bohužel. Vůbec nikoho to nezajímá.

Opět okolo potoka jsou ohromné vily, anglické trávníky a spousta pergol a květin, ale co je za plotem, to je tak nějak všem ukradené, ale to je i u nás a všude jinde.  Je pravdou, že nepořádek tu sice je, ale není nijak závratný a není ho nijak extrémně moc. Byli jsme připravený na větší bordel, ale řekla bych, že například oblast kolem Neapole, když jsem tam se Zdendou před několika lety byla, byla na tom mnohem, mnohem hůř. Takže žádné drama se nekoná, naopak. Je to tu pro cestovatele opravdu velmi příjemné.

Cestou zpět jsme se ještě zastavili na kus odpoledne ve městě Struga, které je menší než Ohrid a není tak výstavní, ale taky velmi pěkné.

Velká pěší zóna plná kavárniček s terasami na posezení. Spousta obchodů a bister.

Parádní promenáda okolo jezera jde podél celého města. Vybrali jsme si jednu z nejhezčích kaváren a vychutnáváme si presso jak jsem se už zmínila za 25,- Kč. Ale to jsme si dali dvojité.

Normální by stálo 14,- Kč. Veliká čistá pláž se spoustou volně použitelných lehátek a několik velkých parkovišť hned u promenády okolo jezera. 

Stání zdarma a když je neděle, pohodlně parkujeme.

Dneska, když jsme se vrátili na naše místo u hotýlku s bungalovy, a se Zdendou se briskně dali do hovoru dva místní pánové, kteří bydlí hned naproti nás. Hned nám řekli, kde teče voda, kdybychom jí potřebovali a byli velmi sdílný.

Dozvěděli jsme se, že polovina práceschopných obyvatel Makedonie pracuje v zahraničí a odtamtud podporují svoje příbuzné, hlavně rodiče, kteří jsou zde. Důchod tu je údajně v přepočtu 100 EUR a mzda průměrně okolo 200 EUR.  Proto je tu i pro nás tak lacino.

Zítra už definitivně z Ohridu odjíždíme. Jedeme se podívat na velmi starý a slavný klášter sv. Nauma a pak už se přehoupneme do Řecka. Chceme na pár dnů zajet do Thermophyl k horkým pramenům. Zdeněčka to tam táhne a je pravdou, že nikdy už tak blízko Řecku nebudeme.  S ohledem na cenu nafty, to nebude až tak drahá zajížďka a času máme hromadu.

Zítra na trhu nakoupíme akorát zásobu zeleniny, hroznů, jablíček, nějaké kuřátko a chleba a pojedeme na pár dnů k pramenům. Zdenda hlavně potřebuje do Řeckého Praktikelu, to je obdoba našeho OBI. Pokusí se tam koupit materiál na výrobu mříží do oken. Má to už vymyšlené a rádi bychom to měli hotové a vyrobené, než se dostaneme do Itálie.  V Thermopylách v přestávkách mezi koupáním na instalaci bude mít času dost. 

Dnešní trasa je 50 km