23.12.2016 Benátky - Itálie

Jedeme autobusem do Benátek, které jsou od nás jen pár stanic autobusem, a jedeme se vnořit do kouzelných uliček, které jsou dneska vánočně vyzdobené.

Máme radost, že jednak je nádherný den a za druhé, není tu tolik lidí, jak jsme se obávali. Ale to nechám každému na posouzení. Benátky jsou veskrze popisované, jako nejkrásnější město na světě.

Dalo by se s tímto tvrzením polemizovat, ale my si je v klidu a v pohodě projdeme. Benátky, to je hlavně Velký kanál, kde jsou snad nejúžasnější paláce, které lemují jeho břeh.

Pak je to samozřejmě náměstí sv. Marka a spousta uliček a překrásných domů, paláců, honosných kostelů. Nesmím zapomenout ani na gondoly, které jsou hlavní atrakcí Benátek a několik zajímavostí, jako jsou nádrže na dešťovou vodu, rozpadání benátských domů a budované protipovodňové hráze.

Ale, vezměme to hezky popořádku, jak šly dějiny a jak půjdeme i my, slavnými Benátkami zapsanými v roce 1987 do seznamu světového dědictví UNESCO.

 Vstupme tedy do překrásného města, které vzniklo nejprve na laguně a pak na spoustě ostrůvků. Píše se páté století a laguna na Jaderském pobřeží poskytla útočiště uprchlíkům před nájezdy barbarů. Lidé, kteří hledali útočiště na mnohých ostrovech, pocházeli z okolí římského Veneta a okolních vesnic.

Ostrovy začaly vytvářet volné spolky, které nejprve podléhaly byzantským vládcům a jak byzantská moc slábla, Benátky si v roce 726 zvolili prvního dóžete, vévodu, který vládl.

Čas na dobrou kávičku je důležitý. To, aby té historie nebylo až moc. 

O chvíli později vznikla Benátská republika, která byla velmi silnou mocností. Benátčané ovládly mnoho přístavů a zemí. Svoje domy a pevnosti měli na Krétě a Kypru. Jejich moc sahala přes Řecko, Albánii, Chorvatsko a velmi mnoho území Italského pobřeží. Díky svému vlivu benátští obchodníci nesmírně zbohatli a dnes můžeme obdivovat jejich honosné paláce. Jedním z nejkrásnějších je dóžecí palác, Palazzo Ducale.

 

Dóžecí palác byl symbolem moci a domovem dóžat. Dóžata, Signoria, byla vlastně rada deseti nejvyšších ministrů, kteří vládli všemu a všem. Byl to zároveň velmi obávaný soudní dvůr, Rada deseti, kteří stály v čele složitého systému rad a vládních výborů a obdoby parlamentu Velké rady. Vladař, Dóže, byl sice nejmocnějším mužem, ale velmi limitovaný právě systémem, který dozíral na chod celé Benátské republiky.

 

Mocná, vzájemně úzce spjatá oligarchie vládla Benátkám a dekretem z roku 1295 byl uzavřen přístup do Velké rady všem, kromě členů starých patriarchálních rodů. Benátská vláda, přes omezení, která se nám dnes můžou zdát velmi nedemokratická, patřila k nejstabilnějším v celém známém kulturním světě. Další zajímavostí je, že občané se vzájemně špehovali a udávali v zájmu Benátské republiky. Protistátní rebely čekal okamžitý, velmi tvrdý trest. Uzavřené soudní jednání pokračovalo veřejným potrestáním. Přesto všechno panovala veskrze spokojenost a blahobyt místních obyvatel.

 

Okřídlený lev je symbolem sv. Marka. Je to obdivuhodně krásný symbol, se kterým se na našem putování stále setkáváme. V mnohých městech a na opevněních je jeho symbol. Vzpomeňme na pevnost Héraklion na Krétě, několik pevností v Černé Hoře, v Řecku a Albánii. Sv. Marek je patronem Benátek a krádež jeho ostatků Benátčany, měla dodat duchovní dimenzi vzniku Benátek.

Nicméně Basilika sv. Marka, hned vedle Dóžecího paláce je neskutečně nádhernou stavbou na počest sv. Marka. Tu už jsme viděli při poslední návštěvě a tak jsme si prohlédli věž vysokou 98,5 m.

Campanile je nejvyšší budova v Benátkách a dobrá zpráva je, že na zvonici vede výtah. Platíme krásných 8 Eur na osobu a jsme vyvezeni pohodlným výtahem až na ochoz ke zvonům.

Máme obrovské štěstí, je nádherný den a my máme báječný výhled. Ke zvonici, jen pár slov.

Původní zvonice byla postavená roku 912 a byla jednak majákem, zvonicí pro basiliku a strážní věží. Základy byly jen 20m hluboké a vítr, déšť, slaná voda, která se pravidelně rozlévá na náměstí, a několik zásahů blesku způsobily, že věž začala praskat, až se v roce 1902 zřítila, což prý tehdy nikoho moc nepřekvapilo.

Jediným překvapením bylo, že se v rozvalinách našla pouze mrtvá správcova kočka.

Rada se ještě téhož dne rozhodla a dohodla, že se nechá postavit nová věž doslova „ kde byla a jak byla“. Deset let trvala stavba nové věže, která i když byla už stavěná novými technologiemi, mohutně odlehčená, dneska má obrovské problémy, jako ostatně řada paláců a vlastně celé Benátky. K tomu se dostanu později.

Dneska se ještě zmíním o velmi unikátních studních, které málokoho zaujmou, respektive, málokdo ví, jak fungují a k čemu jsou určeny přikryté kamenné studny snad na každém plácku v Benátkách.

Staré Benátky trpěly nedostatkem pitné vody a jediná pitná voda pocházela z nebe.  Dneska se dá voda samozřejmě řešit mnohem moderněji, ale v dobách dávno minulých, bylo městským stavitelům jasné, že nějak musí zachytit nebeskou vodu a udržet jí v pitném, zdravém, nezávadném stavu.

Pod každou takovou studnou je veliká jáma, půloblouk, který je vymazaný silnou vrstvou jílu. V dlažbě jsou některé dlažební kameny upravené tak, že voda jimi protéká do spodních vrstev pod chodník.

Na jílovité vrstvě je velmi silná vrstva písku, která vodu filtruje a čistí. Tím dochází k tomu, že voda se díky filtraci stává čistou a díky chladu vydrží velmi kvalitní. Snad každé náměstí a plácek má nějakou studnu, která je skoro pokaždé jinak vytesaná a má na sobě jiné vzory a ornamenty. Vše je z bílého kamene, honosnější z bílého mramoru a dnes opatřené železným poklopem.

Protože by povídání o Benátkách bylo velmi dlouhé, něco málo si nechám na zítřek, kdy podnikneme další, tentokrát lodní výlet po Benátkách. Ten by měl být neméně zajímavý. Poslední, třetí putování po Benátkách bude nejzajímavější, to slibuji.