20.12.2016 Bibione - Itálie
Za dva dny máme Vánoce a přejede Anitka. Odjíždíme kousek od Aquilei, do nákupního centra.
Musíme si koupit internet. Tak nějak máme obavy, že to tady s připojením nebude horké. Zatím se nám moc nedařilo napojit se na místní veřejnou síť a jak to vypadá, ani restaurace nebudou žádná sláva. Zatím jsme měli hodně kliku a s připojením jsme neměli valné problémy, ale chceme mít spojení a raději investujeme do nějakého tarifu. Teď máme na výběr dvě sítě, místní TIM a WIND. Bohužel, nenašli jsme prodejnu Vodafone, ale i tak to docela ujde. TIM je hodně drahá místní síť. Chtějí za 10 GB 15 Eur a za SIM 20 Eur. WIND už známe a má mnohem příjemnější tarif. 9 Eur za 5 GB na měsíc a 10 Eur za SIM s tím, že za 1 Eur dostaneme bonus 10 GB, ale tak nějak jsme moc nepochopili kdy. SIM funguje bez dobytí rok. Ale tak uvidíme. Teď bychom měli být v Itálii 3 měsíce a na podzim, až se sem vrátíme, tu budeme zhruba 8 měsíců, takže se nám SIM karta vyplatí. Těch 5 GB je dostatečných. Stejně na stránky to není, ale na veškerou agendu bohatě. Nám se jedná hlavně o poštu, o zprávy z domova, o to co se děje ve světě, abychom mohli na skype a Zdenda na Facebook. Hlavně, abychom měli aspoň trochu bezpečné připojení, když potřebujeme zařídit ryze soukromé záležitosti, které na veřejné síti nejsou zrovna vhodné vyřizovat. Takže, máme internet a úplně v pohodě se náš modem od Vodafone chytl a spustil.
Jedeme směr Bibione, opět kopírujeme pobřeží. Kus vedle nás je placená dálnice, ale my jedeme hezky malými vesničkami a koukáme, jak to tady mají ti Italové hezké. Taky už pomaličku mizí všemožné zákazy.
Ještě v roce 1959 tu byly bažiny plné komárů. Poté zde však byla vysazena rychle rostoucí vegetace (především kanadské topoly) a situace se poměrně změnila.
V 80. letech, v době pádu železné opony, se zde začaly stavět hotely. Místní hoteliéři nasadili nízké ceny, které přitáhly hlavně českou, slovenskou a polskou klientelu.
Celá oblast byla po několik let náhradou za oblíbené Chorvatsko, když se tam ti pitomci masakrovali.
Jsme v přímořské letovisku v regionu Benátsko, v provincii Benátky, kousek od Benátek.
Bibione má 8 km dlouhou, mírně se do moře svažující pláž a věřím, že pro malé děti je to ta nejideálnější pláž v blízkém dosahu z Čech. Píseček a spousta bungalovů, hotelů a apartmánů. Kdysi dávno jsem tu byla, ale to je pekelně dávno a velmi dobře si pamatuji, jak jsem ochutnávala moře, jestli je opravdu slané.
Za totality jsem se nikdy k moři nedostala, až poprvé sem. Věřím, že spousta lidí má na Bibione vzpomínky a hodně jich sem jezdilo na dovolené. Ony to vlastně byly jedny z prvních dostupných dovolených u moře po pádu železné opony. Bylo to blízko, za slušné peníze a bylo to konečně moře.
Teď nás zajímají hlavně zákazy, které díky bohu skoro nikde nejsou a že je moře opravdu slané už nějaký čas víme. Jsme na velkém parkovišti, kterých je tu hodně, úplně sami a pokud jsou tu nějaké zákazy, tak značky jsou přikryté černým igelitovým pytlem a zavázané. Aspoň, že tak. Veliké popelnice prázdné a všude je čisto a pořádek. Jen letovisko je opuštěné a vše je zavřeno. Pár apartmánů a pár maličkých hospůdek nabízí své služby.
Hlavně neriskujeme, že někdo večer přijede a bude nás pokutovat, protože stojíme na zákazu pro bydlíky. Co na tom, že je zima a nikde nikdo. I když stále kopírujeme pobřeží a jsme kousek od moře, tak mohu říct, že znatelně ubylo zákazových značek. Tak jen aby to vydrželo.
Dnešní trasa je 70 km
