15.12.2016 Umag - Izola - Slovenie
Klid a pohoda. Nikdo nás neobtěžoval a nikdo si na nás nedovoloval. Vypadá to, že Chorvatsko přežijeme bez ztráty květinky. Po ránu máme překvápko, přestalo běžet topení. V první chvíli jsem se vyděsila. Zima na krku a nám bude zima. Bez topení být nemůžeme. Nevím, kde je chyba a Zdenda ještě dospává svojí oblíbenou, „ještě chvíli“. Lednice normálně běží, sporák funguje, ale topení nehřeje. Kontrolka na stav v bombách ukazuje, že v jedné bombě je ještě jedna osmina a v druhé bombě svítí zeleně dvě osminy. To znamená, že bychom měli mít plynu dost.
Bohužel, měřáky si opět ukazují, co chtějí a bomby jsou prázdné. Zařízení umí zřejmě vyhodnotit potřeby různých přístrojů a i naše. Zřejmě systém usoudil, že můžeme klidně zmrznout, hlavně, abychom si mohli ještě uvařit čaj na zahřátí, a lednice fungovat zkrátka musí. Takže se jako první vypne topení. To už se nám jednou stalo, v Burse, kde zelené indikační diody na měříku statečně svítily jako o život a my byly bez plynu. Tentokrát už jsem se neplašila a nehroutila, že pro změnu máme rozbité topení, když už lednice funguje. Vzbudila jsem Zdendu, dali jsme rychlejší snídani a hurá do Slovinska pro plyn. Flíček se už taky hlásil o svoje a jednohlasně jsme se Zdendou usoudili, že nám nějak těch kontrolek nepříjemně hodně bliká.
Hranice se Slovinskem jsou opět téměř prázdné. Letmá kontrola do pasů a jedeme dál. Hned koukáme po plynu a naftě.
Je to zajímavé, ale cena nafty je všude stejná 1,174 Eur. Ovšem plyn je různý.
V Isole jsme našli plynovou stanici, která je trochu stranou, ale má nejlevnější plyn široko daleko. Tady jsou souřadnice.
Tankujeme skoro 40 l, takže ty dvě lahve jsou opravdu téměř prázdné a cenový rozdíl víc jak deset centů na litru je příjemný.
Je znát, že už je zima a v noci, i tady na pobřeží, klesne teplota na 5°C. Což je hodně málo. Jak už jsem se zmiňovala, šetříme plyn na topení hlavně tím, že na noc zavíráme dveře mezi ložnicí a obývákem, ale je znát, že je brzo tma a v autě strávíme více času. Takže nám spotřeba plynu pomalu a nezadržitelně roste.
Koukli jsme do potravin na ceny a oproti Chorvatsku, tady nejsou výrazně lacinější. Žádná velká sláva to není. Předpokládáme, že se tady zdržíme den, dva a jedeme do Itálie. V Benátkách chceme být už kolem 21. prosince. Od 22 prosince budeme v kempu Venezia. Přiletí za námi na Vánoce naše dcera Anitka, na kterou se už hrozně moc těšíme. 25 už letí zpět, ale my jsme šťastný i za ty dva dny, které strávíme společně.
V Slovinsku jsme projeli čtyři přímořská městečka, Isolu, Portorož, Ronek a Piran a absolutně bez šance někde zaparkovat. Dokonce jsme se nechali nachytat a v domění, že jedeme na místní stellplatz a podle ukazatele jsem zajeli na molo pro jachty.
Značka na hlavní silnici jasně ukazovala výpustní místo pro bydlíky. Na molu velká závora se značkami bydlíků, říkáme si fajn, tady nás budou mít rádi. Nikoliv, pán vyběhl z budky jako čamrda a hned si zapisuje naší SPZ. Noc na betonu je za 18 Eur s tím, že se můžeme zbavit odpadní vody. Vsadím boty, že ten kanál s odpadem vytéká kousek, vedle do moře. Otáčíme a jedeme pryč.
Nakonec parkujeme kousek od hlavní silnice, kdesi na kopci, daleko od moře.
Dnešní trasa je 40 km
