9.12.2016 Rjeka - Chorvatsko

Odjíždíme do Rijeky a máme opět nádherný den. Nevím, jestli je to normální nebo máme štěstí, ale zatím nám velmi málo dnů, kdy bylo ošklivo. 

Naposledy nejhůře bylo v Kotoru, v Černé hoře a od té doby máme celkem krásné počasí. Jsem příjemně překvapená. Dokonce se nám už i podařilo vychytat topení. 

To je náš takový malý problém. Máme klasicky topení Truma kombi s ohřevem vody a vzduchu a máme jí velmi šikovně umístěnou na boku u postele. Nad bojler mi Zdenda udělal sušák na prádlo, nebo na mokré boty. Tím si pohodlně usuším vše, co potřebuji a zároveň je využitý volný prostor nad bojlerem. Koho by to zajímalo, může se kouknout do Zdendovy karty Opravy a úpravy.  Štelování nebo ovládání teplot máme klasicky nade dveřmi a můžeme si nastavit jak ohřev vody a vzduchu, nebo jenom vzduch a nebo jenom vody. Teď v zimě na noc máme už vychytáno, že zavřeme spojovací dveře mezi obývákem a ložnicí a vyhříváme si prakticky jenom ložnici. Ale decentně, na jedničku a máme puštěný i ohřev vody. Jakmile klesne teplota v bojleru, Truma automaticky spustí ohřev a tím se nám zároveň trochu vytápí ložnice. Tím šetříme plyn a díky šoupačkám odpadá celonoční vytápění celého prostoru auta.  Je pravda, že když ráno vstávám, tak v obýváku je pekelná zima, ale díky tomu, jak je to tu malé, celý prostor velmi rychle vytopím. Určitě se vyplatí na zimu jakkoliv oddělit spací prostor od zbytku auta. I když máme všechny rolety zatažené, stejně únik tepla je veliký a tak, jak minulou zimu, tak i tuto ze začátku bojujeme s velkým nárůstem spotřeby plynu. Je to o tom, naučit se s teplem trochu hospodařit a po létu, je to vždy tak trochu alchymie. Teď tak trochu litujeme, že jsme si nenechali nainstalovat digitální termostat, kde by se nastavila teplota, jakou chceme mít uvnitř auta a Truma by si to hlídala sama. Ale to jsem zase odbočila od dnešního cílového města a tím je největší a hlavní chorvatský přístav v Rijece.

Stále jsme v Kvarnerským zálivu a už se pomaličku blížíme na Istrijský poloostrov. Cestou jsme opustili úžasné pohoří Velebit s Paklenicou a přesunuli se do pohoří Gorski Kotar a najednou se nám otevřel záliv a v něm je Rijeka.

Město, samo o sobě bych řekla, nic moc. Nijak valně mě nenadchnulo. Hlavně se klasicky nedá nikde zaparkovat a musíme jet hodně daleko za centrum města, protože celá Rijeka je jedno placené stání. Jedeme nahoru za město, kde je několik nákupních center a doufáme, že tam někde zaparkujeme. Je to trošku složitější. Většina má buď omezené stání, na otevírací dobu, nebo rovnou závoru a v ještě lepším případě, železnou bránu, kde projedou pouze osobáky. Nakonec jsme zaparkovali kousek od Kasina a do města jedeme autobusem. Žádná levná láce. 15,5 Kun za jeden lístek, ale je to tam i zpět, ovšem časově omezeno, jednou hodinou.

Na černo se jet nedá, protože tady fungují autobusy tak, že se vstupuje jen u řidiče, který kontroluje buď permanentky, nebo potvrzení lístku ve strojku anebo lístek prodá přímo.

Zdenda hrdě ukázal lístky řidiči, ten pokýval hlavou a šli jsme dál do autobusu, bez označení. Necvakli jsme je a tím jsme získali čas na zpáteční cestu. Zpět už jsme je označili, protože, zítra odjedeme a lístky by nám byly k ničemu. Rijeka je vlastně jen o jedné ulici pro pěší, Korzo, kde je teď v předvánočním čase spousta stánků a hezká výzdoba.

Všemu vévodí krásná Hodinová věž z 15. století, která byla později přestavěná do ryze barokního slohu.

Bohužel, nevím, co Ti dva pánové jsou zač, ale předpokládám, že klasicky, buď jsou to dva nejvýznamnější velmožové, nebo podle zbraní dva významní vojevůdcové.

Ale, to je jedno, my jdeme dál, podívat se na chloubu Rijeky a tou je chrám sv. Víta. Je to kruhová stavba s velmi vysokou apsidou a podle našeho soudu, dost chudou výzdobou.

Po svolení jsem si mohla vyfotografovat interiér. Nejvíce nás uchvátil tento nádherný kostel. Kostel církve capucínské. Pro nás spíše rarita. 

Kousíček od pobřeží, u autobusového nádraží je tato nádhera.

Ještě bych zapomněla zmínit pevnost, která je nad Rijekou. Tam jsme se nedostali.

Jelikož už bude za chvíli tma a zítra jedeme dál, tak prohlídku pevnosti necháme pro někoho jiného.

Jdeme zpět, skrz polovinu města na autobusovou stanici a vracíme se domů.  Auto máme v pořádku a jen doufáme, aby nám tento stav co nejdéle vydržel.

Dnešní trasa je 70 km