5.12.2016 Šibenik - Chorvatsko

Sláva, vyspali jsme se do růžičkova. Je krásný den, svítí sluníčko a počasí nám po ránu slibuje i příjemné teploty. Jedeme dál, podél moře, a dostáváme se už do severní Dalmácie.

Tady nás čeká hlavně Paklenica, kde jsem v minulém životě, před mnoha lety, strávila ve skalách pár krásných týdnů, a kam se se Zdendou určitě podíváme. Ráda se tady vrátím ve vzpomínkách na doby dávno minulé. Stany, tenoučké prehistorické napodobeniny karimatek, vyšeptalé spacáky, hliníkové ešusy a lečo s moravskou klobásou v konzervě. Všechno to mělo něco do sebe. Pak tu máme Zadar a dnešní cíl Šibenik se svojí slavnou katedrálou.

Cesta je velmi příjemná a jelikož není skoro žádný provoz, tak ani nemusíme tolik uhýbat autům za námi. Většinou, když se vytvoří kolona pár aut a my se kocháme krajinou, tak jakmile je možnost, zajede Zdenda ke kraji a auta pouštíme. Oni pospíchají a není důvod, aby byli zbytečně naštvaný na pomalu jedoucí bydlík.

Parkujeme u plaveckého stadionu, kousíček od starého města. Ovšem, příjezdová cesta stála za to. Uzoučká silnice mezi domy je naštěstí jednosměrná a nepřetlačujeme se s protijedoucími auty.

Ale i tak je to občas o prsa. Hlavně si dáváme pozor na balkony. Ty jsou občas velmi nebezpečné a dokázaly ba nám pěkně pocuchat fasádu.

Parkoviště je pohodlné, velké a dalo by se tu asi parkovat i v sezoně. Raději jsme se optali v pizzerii, jestli jim nebudeme překážet a při té příležitosti je Zdenda briskně pumpnul o kode k jejich interntu. Volných síťí vidíme několik, ale k žíádné se nedá připojit. Kode dostáváme v pohodě a svolení k parkování také.

Nechceme riskovat, aby na nás někdy v noci volali policajty. Celé město je opět jedna placená parkovací zona vedle druhé.

Na kousek cesty se k nám přidala krajanka, která v Šibeniku žije už 46 let. Její čeština byla téměř bezchybná. Děkujeme. 

Bohužel, sotva jsme se naobědvali, obloha se zatáhla těžkými mraky. Město Šibenik má vlastně jen velkou katedrálu sv. Jakuba, která se stavěla skoro sto let.

Poměrně dlouhá doba, ale většina tehdejších, takhle velkých katedrál se takhle dlouho stavěla. To, že byla katedrála postavená v době 10 – 20 let je zcela výjimečné. Na této katedrále se samozřejmě vystřídalo několik architektů a několik stavebních stylů.

Celkem tři architekti vnesly do stavby styl od gotiky po renesanci. Celá budova je z kamenných kvádrů včetně valené klenby. Vše je dokonale pospojováno naprosto přesně opracovaným kamenem bez použití jediné cihly.

Vchod je krásně tesaný a doplněný velikou rosetou s vitrážemi. Vysloveně gotický vstup je v kontrastu s renesančním obloukem nad kamennou rosetou v horní části katedrály.

Ale tady už se pouštím na tenký led, nejsem stavařka, jen obdivovatelka. Po straně je další vchod z náměstí, Lví brána. Podobně jako u chrámu v Trogiru jsou tu dva lvi, střežící vchod a nad nimi postavy Adama a Evy.

Vnitřek chrámu je působivý a tak nějak monumentální a poněkud chladný. Očekávala jsem větší výzdobu a vše mnohem působivější. Bohužel se zde nesmí fotografovat, nevím proč, ale protože jsme se Zdendou fotili i v Sixtinské kapli, nevidím jediný důvod si tu neudělat pár fotek, samozřejmě, bez blesku. Paní, která tu hlídá je velmi nepříjemná a tak jen pár záběrů.

Jediné, co mě zde vadilo je, naprosto neskutečně ošklivé lavice. Nechápu, jak do tak známé a vyhlášené památky mohou dát tak ohyzdné lavice v železných rámech.

Jdeme velkým obloukem zpět, domů. Procházíme uličkami a potulujeme se zákoutími, která jsou hodně zapomenutá.

Taky je leccos vidět a s pobavením sledovat, jak to tu žije a dýchá.

Pořád je to lepší, než když je celé historické centrum vylidněné a nabízí pouze ubytování, stravování a suvenýry.

Zítra bude den D. Zdenda se pustí do montáže mříží do oken. Mnohokrát jsme jejich nutnost promýšleli, mnohokrát prodiskutovávali a nakonec jsme jednoznačně dospěli k přesvědčení a rozhodnutí, že bude lepší, když ta zatracený mříže budeme mít.

Nakonec si na ně zvykneme, a když je nebudeme chtít mít v oknech, tak půjdou vymontovat. Ale pro větší bezpečí, pro první pohled zloděje, pro náš lepší pocit bude určitě lepší je mít v oknech namontované.

I když jsme plně pojištěný, i když jsme celkem dobře pojištěný, uděláme poslední krok k maximální ochraně našeho majetku.

Není nijak velký, mám na mysli ten náš majeteček, co sebou vláčíme, ale bylo by nám líto přijít jen o jedinou věc, kterou máme. Protože ty naše věci, máme totiž docela dost rádi.

Dnešní trasa je 60 km