4.12.2016 Trogir - Chorvatsko

Opouštíme po ránu Split a jsme docela rádi. Split žije poměrně rušnějším nočním životem, než je nám libo. Ještě pár dnů a budeme mít těžký spánkový deficit.

Opět jsme se nevyspali, protože vedle nás, z baru u moře, celou noc zněla naprosto úžasná, moderní, jednotvárná a totálně monotónní muzika, která nás oblažovala až do ranních hodin. Bohužel, o tom baru jsme nevěděli a netušili jsme, že tam nějaký vůbec je, až do chvíle, než pozdě večer spustili svojí úžasnou produkci. Skrýval se skoro až u břehu, v zátočině, bídák. Na dnešní den má Zdenda jeden jediný, za to velmi důležitý úkol. Najít parkoviště na noc jakékoliv a kdekoliv, hlavně klidné a bez muziky. Ale je pravda, že to co jsme poslouchali celou noc, se dá za muziku považovat jen opravdu v zcela výjimečné situaci.

Kousek před námi je Trogir, který máme v plánu navštívit. Opět je to jen pár kilometrů a za chvíli jsme na místě. Skvěle jsme zaparkovali na nábřeží vedle silničky, nikomu nepřekážíme. Máme hezký výhled na moře, zkrátka idylka a klid. Jen jsme se naobědvali a hned jdeme do města. Sotva zamkneme auto, přihrne se k plotu přes silnici chlap a mává mobilem, že volá policii a že tady nesmíme parkovat. Nikde není žádný zákaz, nikde není žádné omezení, ale pán je vyloženě těsně před infarktem.

Zdenda se nechce dohadovat a tak sedáme a jedeme o kus dál, na další parkoviště, které je placené, ale teď tady nikdo není. Asi v budníku je výběrčí jen v sezóně. Tak, ono to tady bude za chvíli taky placené i mimo sezonu, protože brány na parkovací lístky jsou skoro hotové. Je to hrůza. Každé místo i sebe horší je v Chorvatsku placené a nijak málo.

Když to tak vidím, tak kdyby se nám nedařilo parkovat zadarmo jako doposud, museli bychom Chorvatskem prolétnout velmi rychle. Prakticky neexistuje zaparkovat, aniž by se neplatilo. Je to o velkém štěstí, dobré navigaci a hlavně o citu na místo, nebo odhadu, kde alespoň trochu bezpečně zaparkovat na noc. Bohužel, ani pohled z Google meps nefunguje, protože tam jsou údaje staré a i měsíc starý pohled už nemusí být pravdivý.

 Další velké parkoviště je hned u mostu do starého města, ale to už na brány je a je taky skoro prázdné. Cena je ještě o trochu vyšší, než na tom našem parkovišti.  Ale to jsem zase trochu odbočila.

My jdeme na další památku UNESCO a tou je Trogir, jedno z nejlépe zachovalých historických městských center na pobřeží Jadranu. Trogir založili v 3st.př.n.l. řečtí kolonisté ze Syrakus, což je na Sicílii a nazvali jej Tragurion.

To je dobré, řečtí kolonisté ze Sicílie. Inu, asi to tak bylo. Podrobnosti si nechám do karty UNESCO a tady se jen projdeme uličkami, které máme rádi a prohlídneme si staré město jako takové. Jen bych se přimlouvalo za to, že když už je to památka zapsaná na seznam světového dědictví, měli by se také ctít jistá pravidla hry.

Vyfotit jednu jedinou uličku bez klimatizace je unikum. Chápu, že je tu v létě vedro, ale pokud chce mít památka pečeť jakési výjimečnosti, která zároveň láká spoustu turistů, mělo by se ctít jakési historické minimum. To je to samé jako s talíři na satelit.

Ověšené historické domy satelitními přijímači, není žádná pastva pro oči a ještě ke všemu to vypadá dost děsivě.  Trogir leží na malém ostrůvku a je přístupný přes kamenný most.

Hlavní a nejslavnější Místní památkou je katedrála sv. Vavřince. Katedrála má jednu z nejhezčích ukázek románské architektury a tou je majestátný vstupní tesaný portál.

Dva lvi střeží vchod. Nad nimi se tyčí sochy Adama a Evy a spousta dalších doprovodných soch. Překrásné tesané lunety nade dveřmi ukazují různé výjevy z venkova, lovecké výjevy a jedna luneta je věnována narození Ježíše. Vnitřek katedrály je údajně také krásný, ale my jsme ho neviděli. Pro jistotu je vše zavřeno, zamřížováno a nepřístupno.

Ještě se v krátkosti zmíním o docela ojedinělé katedrální zvonici. Ta byla postupně stavěna několik století. Je to úžasná přehlídka vývoje tehdejšího stavitelství. Nejnižší patro se začalo stavět na počátku 15. století, řekněme v letech 1410 a je to ryzí gotika, tu mám hodně ráda. Prostřední patro je někde uprostřed, ne jen podlaží, ale i staletí. Mezi 15 a konce 16. stoletím a tady je benátská gotika, protože v té době zde panovali Benátčané a přivezli si sebou i svojí architekturu, kterou už jsme mohli několikrát obdivovat. No a poslední patro je stavěné na konci 16. století a je už postaveno v renesančním slohu. Tak na jedné věži můžeme hezky pozorovat vývoj stavitelství a kupodivu to ani nepůsobí nijak rušivě a ošklivě. Je to tak nějak, hezky navrstvené, nebo ještě lépe, hezky různé a přesto úžasně harmonické. 

Prastará hodinová věž je hned naproti kostelu a k místní architektuře už tak nějak patří. Zatím jsme skoro na všech náměstích, které jsme v poslední době navštívili, nějakou hodinovou věž měli.

Mohutná benátská pevnost Kalemargo je jakousi tečkou za celou prohlídkou.

Pevnost je až na konci a působí dojmem jakési osamocenosti, ale původně byla pevně propojená s městem a s hradbami. 

Vše je doplněno parádním, novým nábřežím, které se povedlo. Velmi příjemné posezení s výhledem na lodě a krásné palmy máme hned vedle sebe. Palmy tu stále a pořád obdivujeme.

Jdeme zpět domů, podél pobřeží a jsme rádi, že dnešní den máme úspěšně za sebou. Večer máme z místního přístavu volný internet, ale opět jen díky naší silné anténně máme celkem slušný signál. Mohu říct, že se nám anténa už dávno a bohatě zaplatila.

Domnívala jsem se, že už bude od historie trochu klid, ale jak jsme zjistili, zítra máme další UNESCO památku a to katedrálu sv. Jakuba v Šibeniku.

Dnešní trasa je 27 km