3.12.2016 Split - Chorvatsko
Naše parkoviště se ukázalo, jako sice bezproblémové, co se týká placení, ale až do půlnoci jsme poslouchali večerní program na protilehlé pěší zóně. Je neuvěřitelné, jak se po vodě nese zvuk. Naštěstí o půlnoci produkce skončila a my jsme konečně mohli v klidu spát.
Parkujeme u parku Marjan a dá se tu parkovat asi jen teď, v zimě. V létě tu bude dost plno. Bohužel, vedle nás je velké volné parkoviště, ale má ve výšce železné hrazení, aby tam mohly parkovat jen osobáky.
Zdenda měl vybraná ještě další parkoviště, ale pokud by nás někdo vyhazoval, určitě bychom se vrátili na parkoviště ke stadionu, včera jsem se o něm zmiňovala, ale tady je to mnohem lepší. Jinak, vše je tady klasicky zpoplatněno, všude je tu placená zóna a to poměrně dost vysokou částkou.
Na dnešek se silně ochladilo a na prohlídku vyrážíme docela slušně nabalený. Vzala jsem do batůžku obligátní horký čaj do termosky, svačinu a jdeme po nábřeží do sterého Splitu. Všude už je vánoční výzdoba a druhý adventní víkend. Pěší zóna kolem pobřeží je úžasná. Samý stánek a přesně jako u nás na Staromáku.
Všude se prodává horké víno, kořalka, pivo, dokonce i české - pivovar Svijany, a všichni tu baští smažené kynuté kuličky polité čokoládou.
Samozřejmě nechybí hudební program a je to tu moc hezké. Jen jsem si ještě nezvykla na palmy na vánoce.
Nějak mi to stále nejde k sobě. Ozdobený vánoční smrk pod palmou. Jdeme do uliček ve Splitu a obdivujeme starověkou výstavbu a hlavně Diokleciánův palác.
Římský císař Dioklecián si v roce 295 nechal postavit tento palác jako své pozdější útočiště. Bylo to vlastně živoucí město, které bylo obehnané zdí vysokou 28m a uvnitř byly nejen obytné budovy, ale i budovy služebnictva, kolonády, chrám a kostel a vojenská posádka.
Za deset let se Dioklecián mohl nastěhovat, v klidu předat vládu nad Římem a stáhnout se na důchod do svého paláce u moře.
Díky tomu, že včas vyklidil pozici a místo coby římský císař, zachránil si tím život a jako jeden z mála císařů zemřel přirozenou smrtí. Nebyl tedy ani otráven, ani zavražděn a mohl si v poklidu užívat svůj výminek v dostatečné vzdálenosti od Říma, ale to jsem maličko odbočila.
Zajímavé podzemí bylo pod celým palácem. Dneska je část podzemí využitá prodejnami suvenýrů a část je zpoplatněná jako prohlídková. Asi nejzajímavější je osmiboká katedrála a vysoká románská zvonice. Zvonice přibyla mnohem později, až v 13. století.
Více historických podrobností uvedu v kartě UNESCO – Split, ale sem dám jen pár osobních postřehů. Hlavním a prvním postřehem je, že pokud památka jen trochu za to stojí, tak se vybírá vstupné a většinou, bohužel, poměrně dost vysoké. Už jsme zaplatili spoustu vstupenek na památky a spoustu památek jsme viděli. Do určité míry máme tak nějak přehled, nebo spíše odhad, kolik by mohla ta, která památka stát, ale tady je většinou vstupné dost vysoké. Nejvíce mě pobavil vstup do podzemí pod Diokleciánovým palácem.
Vstup je po schodech, a dá se jít od schodů vpravo anebo vlevo. Jelikož není žádný doprovodný materiál, jako je například běžně malý složený plánek památky s textem, tak trochu váháme. Jenže, jak se ukazuje, musíme zaplatit vstupné pro pravou část a další vstupné pro levou část podzemí. Pro každou část je vstupenka, jedna, 40 Kun což je x 3,8,- Kč. Takže je to za cca 150,- Kč pro jednoho na jednu část podzemí.
Navrhuji, že každý budeme absolvovat jednu část s tím, že jelikož je jenom jeden fotoaparát, tak po dohodě, ten kdo půjde první, vezme si foťák a druhý počká, až se první vrátí a může jít na svou část podzemí s aparátem, aby první také viděl, co viděl druhý a opačně. S ohledem na to, že kam až vidíme, nevidíme vlastně vůbec nic, kromě několika povalených kamenů, je otázkou, jestli i zbytek prohlídky bude podobně slabý jako začátek, který vidíme.
Nakonec jsme prohlídku podzemí vzdali. Podobně to dopadlo se vstupem do kostela. Jelikož jsme už viděli kostelů obrovské množství a většinou jsme věděli, do čeho jdeme, tak pak jsme rádi vstupné zaplatili, tady je vstup zakryt, to abychom se náhodu nemohli ani jedním okem kouknout a vstupné opět 40 Kun. Ráda jsem zaplatila za chrámy v Paříži, v Římě, v Istanbulu na Krétě, v Polsku nebo třeba v Řecku, ale tady mě to nějak nejde. Nebo spíše nevidím to až tak zajímavé, honosné, jedinečné, monumentální, krásné, veliké, malé, poučné a obohacující, abychom platili tolik za tak, podle nás málo. Koukám, jak hezky jsem to celé napsala a jen doufám, že tím nikoho neurazím. Ale pokud mohu říct, tak Chorvatsko se podle mého soudu zatím ničím valným neukázalo a nepředvedlo. Jediné, co jim jde opravdu výborně a co je tu na velmi vysoké úrovni je, zkasírovat turistu za úplně všechno, co jde. Za každé volné místečko na stání, každou službičku a každou byť i minimální rozpadlou a téměř zapomenutou památečku.
My se ještě na závěr jdeme kouknout do parku, který je hned vedle nás. Kupodivu, není zpoplatněn a vstupné je zadarmo.
Tady vlastně končí zátoka a velmi vysoké hradby ukrývají krásný park se spoustou laviček a nádherných borovic.
Hezký kostelík, kousek od vchodu je klasicky zavřený s maličko poničenou výzdobou. Výhledy do dálky jsou krásné, jen je škoda, že je tak nízká oblačnost.
Jdeme se jen domů najíst a odfouknout a za chvíli vyrážíme zpět, podívat se na večerní Split.
Několik hudebních produkcí, spousta lidí a všude velký mumraj.
Projdeme pár uliček a náměstí, okoukneme místní cvrkot a s klidným srdcem se v klidu můžeme vrátit zpět.
Zítra ráno zvedneme kotvy a jedeme směrem na Trogir, další památku UNESCO a pak už bude na dlouhou dobu klid.
