1.12.2016 Makarská riviéra - Chorvatsko

Dnešní den je tak trochu sváteční. Máme za sebou dva roky putování a vstupujeme pomaličku do třetího.

Dostáváme do střední Dalmácie, kde nás čekají dvě velmi významné UNESCO památky a to Split a kousek od Splitu městečko Trogir. Takže, máme před sebou dvě historické lahůdky, ale my jedeme nejdříve do Makarské.

Makarská riviéra je velmi známá u všech milovníků Chorvatska. Malé městečko se v létě změní v populární destinaci na dovolenou. Snad všechny domy jsou z nějaké své části určené na pronájem.

Asi by bylo zajímavé vědět, kolik se tady dokáže, nebo, kolik by se tady v jednu chvíli dokázalo ubytovat lidí. Myslím, že by to několikanásobně předčilo počet stálých obyvatel. Ale tak to má být a je to v pořádku. Jediné, co nám cestou opravdu chybí, jsou trošku větší parkoviště podél silnice.  Většinou jsou to plácky pro pár aut, a pokud si tam stoupne bydlík, ostatní mají smůlu. Zatím jsme neviděli jediný zdroj vody, ani horský pramen svedený do roury, kde bychom si mohli nabrat vodu. O toaletě na odpočívadle asi nemá cenu vůbec hovořit. To je věc, která sem vůbec nepronikla. Přitom, stačilo by málo a místo honů na bydlíky, tu udělat pro ně servis a bylo by to tu úplně o něčem jiném. Nárůst návštěvníků a zvýšené množství turistů by zemi přineslo jen zisk. Minimálně, tu musíme natankovat, a i když si sebou povezeme svoje jídlo, určitě když už jsme na dovolené, dojdeme si na večeři a na vínko. Jídlo si také nemůžeme přivézt vše sebou a musíme občas do potravin, minimálně pro chleba a to vůbec nemluvím o ovoci a zelenině, kterou místní prodávají u silnice. Jenže, v létě není prakticky kde zastavit, pokud nepočítám kemp, není kde natankovat vodu a není kde se šetrně a důstojně zbavit odpadů. Je to škoda, ale třeba jednou to místním dojde, že nemusí zahnat návštěvníky do kempů a do apartmánů, ale když je nechají volně dýchat, přinesou jim možná vyšší zisk. Ale to je jen taková moje úvaha nad dosavadním putování po Chorvatsku. Jsme tady jen pár dnů a to je příliš krátká doba na nějaké hodnocení.

Makarská riviéra je krásná oblast obklopená pohořím Biokovo a kromě velké pláže má ještě hezkou hlavní pobřežní promenádu.  

Ve františkánském klášteře z roku 1400 má být veliká výstava škeblí z celého světa. Tak to bychom docela rádi viděli a dohadujeme se, že když už je sezona za námi, nemuselo by být vstupné tak drahé anebo si říkáme, budeme příjemně překvapený a třeba bude vstup zadarmo.

Když už jsme konečně klášter našli, tak má pro jistotu mimo sezonu zavřeno úplně a kompletně. A máme po plánech, dohadech a nadějích.

Jdeme dál k přístavu, které bylo za Otomanské doby na 150 let hlavním přístavem Jadranu.  Přístav je opravdu velmi šikovně položený a perfektně z vnitrozemí chráněný pohořím  Biokovo. Dříve pohoří splňovalo strategický účel a dneska ryze estetický. Celé pohoří nad Makarskou je úchvatné.

Nejdříve jsme obešli celý přístav, kde se zrovna vrátili rybářské lodě z moře. Je strašně zajímavé to pozorovat. Vlastně lodě ještě ani nepřirazí ke břehu a už jsou očekávány místními, kteří si chtějí koupit čerstvé ryby.

Loď se ukotví ke břehu a téměř okamžitě začíná prodej ryb přímo z lodě. Je vidět, že celý proces perfektně funguje stovky let.

Už na moři rybáři ryby třídí, a jakmile přirazí k molu, vyndávají hned prkno, což je pult, na něj naskládají bedýnky s rybami, váhy a už se prodává.

Přímo z lodi. Některé osádky už mají hotové třízení a čištění ještě než dorazí ke břehu a hned prodávají, některé posádky stále třídí a selektují jednotlivé druhy do bedýnek, které jdou hned na pultík a k zákazníkům.

Nevíme, jak dlouho byly rybáři na moři, ale je to tvrdě vydělaný chlebíček.

Nevíme, jestli úlovek je malý, slušný, nebo velmi hezký. Každá loď má kolem šesti rybářů, které musí uživit.

My jdeme dál parkem na populární pláž, která je vlastně hlavním cílem všech návštěvníků Makarské. Teď se samozřejmě nikdo nekoupe a pláže slouží k příjemným procházkám.

Obloukem se vracíme a vybíráme si kavárnu na nábřeží, přímo proti zapadajícímu sluníčku. Chceme si dát na oslavu dnešního dne dobrou kávičku a užít si posezení na nějakém hezkém místě. Už je sice chladněji, než je nám milé, ale i tak to stále ještě ujde. Přes den se vyhouply teploty na skoro 15°C, ale jak se zajde do stínu, okamžitě se prudce ochladí.

Stojíme u sportovního stadionu, jak jinak, hned kousíček od Lidlu. Volný internet je takovou třešničkou na dortu.

Mám velké resty v nedodělaných pojednáních o dvou posledních UNESCO památkách a to nás v dohledné době čekají další dvě. Teda nevím, jak to vše dodělá, Do toho mám už několik dnů rozepsaný deníček a dopisuji pokračování kapitoly, jak jsme tvořili naše stránky. Má to být takový, nějaký, lehký a stravitelný návod pro absolutní neznalce tvorby a obsluhy internetových stránek. Co vše jsme udělali za chyby a jak se jim vyvarovat. Je zbytečné se zdržovat tím, co nefunguje. A ještě mám rozepsaných několik soukromých dopisů kamarádkám a přátelům. Nějak nestíhám, je hrozně málo času.

Dnešní trasa je 53 km