29.11.2016 Dubrovník - Chorvatsko
Máme krásných 7°C a vyrážíme do centra Dubrovníku, slavné to památce UNESCO. Jsme 4,5 km daleko, před kempem Solitude, který je nyní zavřený.
Je tady poměrně velká příjezdová cesta, kde se dá stát a samozřejmě cedule s tím, že pouze 10 min. My tu v poklidu budeme stát celý den, pokud nás někdo nepřijde vyhodit. Večer přijeli ještě Francouzi a Němci s obrovským Iveco. Zajímavě udělaný bydlík. Mají na korbu připevněný kontejner, ale jsou pekelně vysoký. Zítra ho nafotím. Parkujeme a kemp je ve čtvrti Babin kuk a jede tady do centra autobus č. 6 za 15 Kun. Platí se u řidiče. My jdeme pěšky, po celonočním fukejři se překrásně vyčistila obloha, je azuro, bez mráčku a to by byla škoda času stráveného v autobuse. Takhle si ještě užijeme Dubrovníku, jako takového. Velitel vozu nabral směr a jdeme kamsi do dáli směr, čistý východ.
V našem směru je jedna ze dvou bran do Starého města, Pilská brána z 15. století. Více podrobností pro milovníky historie napíšu do karty UNESCO – Dubrovník a tak teď jen pár hlavních a nejzajímavějších postřehů a údajů. Každopádně, Dubrovník určitě stojí za zastávku, a pokud se celá návštěva pojme drobet s rozumem v hrsti, nemusí nás to stát až tolik peněz. Ono je to tu totiž všechno dost drahé. Parkování v celém městě je zpoplatněné. Hodina stojí, teď, mimo sezonu 10 Kun. Vstupné na hradby 150 Kun na osobu, vstupné do muzea 120 Kun na osobu. Když k tomu přihodím autobus 60 Kun a nějakou tu kávičku 20 Kun nebo opečenou klobásu 35 Kun, je to docela dost drahý výlet. My jsme to dali bez hradeb a historického muzea, kávičku jsme měli v termosce, oběd v krabičce a taky to šlo. Tak, tím máme ekonomickou část za sebou a už se můžeme jít podívat do jednoho z nejlépe dochovaného a nejznámějšího města v Chorvatsku a projdeme se uzoučkými uličkami. Takže, prošli jsme Pilskou bránou a hned za ní je Onofriova velká kašna.
Kašna je docela dost stará, pochází z roku 1444 a byla postavená jako městská nádrž na pitnou vodu. Kašna se jmenuje po svém staviteli Onofrio della Cava z Neapole.
Hlavní třída, která vede napříč celou pevností, se jmenuje Stradum a z ní jdou vedlejší ulice do pravého úhlu.
Některé uličky jsou opravdu velmi uzoučké. Zajímavostí hlavní ulice jsou výklady starých obchodů. Pod jedním obloukem je jak pult, nyní okno výlohy, a dveře.
Dneska se už pult nepoužívá, prostor nad pultem je klasicky zasklený, ale dříve tomu tak nebylo. Obchodníci používali spodní část dnešní výlohy jako klasický pult. Tato dost specifická úprava, nebo, ještě jinak, tato specifická architektura si vysloužila ryze osobité jméno nebo, název a to „ na koljeno“.
No a pak je tu spousta kostelíků, kostelů a kašen. Několik klášterů a nemocnic. Hlavně, Dubrovník byl i v mnohém hodně vepředu před ostatním tehdejším, středověkým světem.
Měl propracovaný karanténní systém, který měl chránit město před morem. V Dubrovníku byl založen jeden z prvních sirotčinců v Evropě. Město nemělo svojí armádu, a i když na obranu mělo ohromné hradby, tak se s nepřáteli spoléhalo spíše na diplomatická jednání. Zkrátka, snažili se je ukecat. Námořní obchod byl zdrojem velikého bohatství místních obyvatel a tak se do Dubrovníku stahovali jednak další obchodníci, budovali se školy, dílny a honosné obytné domy a sídla.
Jako je nádherný palác Sponza, nebo také Knížecí palác. Palác byl postaven roku 1522 v goticko-renesančním slohu a je překrásný.
Dříve to byla městská mincovna, zbrojnice a byl tady také vodojem.
Uvnitř se vážilo zboží a latinský nápis na oblouku je dokladem tehdejší solidnosti místních obchodníků. „ Tak jako my dnes vážíme zboží, bude jednou Bůh vážit nás.“
Ale to už známe ze Starého Egypta, kde se hříchy vážily na vahách. Nicméně, tady je to velmi hezké. Hradby jsou kolem celého města a jsou monumentální. 2 km hradeb jsou někde až 25m vysoké.
Šest metrů tlusté zdi doplňuje úctyhodný počet různých věží a věžiček, kde byly případní obránci města. Dvanáct pravoúhlých věží, tři kruhové věže, dvě rohové věže a dvanáct bastionů. Kdyby náhodou někdo nevěděl co to je bastion, tak bastion je část opevnění vystupující mimo hradby a obránci tak viděli do stran. Ne jen před sebe a omezeně pod sebe. S bastionem jsme se už setkali v Heraklionu, na Krétě.
My se couráme městem a jeho uličkami. Je jich tu spousta a tak je co procházet a okukovat. Turistů naštěstí není až tolik, hlavní zastoupení mají turisté ze země vycházejícího slunce a přilehlých oblastí.
Těch je tu nejvíce a jsou nabalený jako pumpy. Našli jsme si v závětří místo na sluníčku a chvíli odpočíváme. Vzala jsem sebou studený oběd a v termosce máme čaj a kávu. Tak jsme se nabaštili a šlapeme dál starými uličkami a prolézáme jeden kostel za druhým.
Ještě se na chviličku zastavím u paláce Sponza, kde jsme si prohlédli pietně upravenou síň na vzpomínku za padlé v Jugoslávské válce před dvaceti lety.
Tehdy se obyvatelé Dubrovníku vzepřeli a uzavřeli brány starého města Jugoslávské lidové armádě. To, co se nepodařilo dobyvatelům po celá staletí, podařilo se Jugoslávské armádě, která skoro rok obléhala Dubrovník, z protilehlého kopce ho odstřelovala a ničila jednu historickou budovu za druhou.
Celý kulturní svět se koukal na to, jak vojáci ničí místo a kulturní památku světového dědictví UNESCO. Postupně se jim, vojákům, podařilo zničit 70 % tehdejších domů a kostelů. Zemřelo více než 200 obránců a 100 civilistů.
Město od té doby prošlo velmi pečlivou rekonstrukcí pod dohledem historiků, architektů a odborníků z UNESCO.
Obloukem se dostáváme k bráně Pile a jdeme pomalu domů. Zpět to bereme trochu jinudy. Jdeme podél pobřeží a vzhůru do kopce a už jsme doma. Teď právě Zdenda dodělal dnešní trasu a ušli jsme celkem 13 km. To si myslím, že je slušný výkon. Uvidíme, jestli se zítra postavíme na nohy.
Dnešní trasa je úctyhodných 13 km .
