28.11.2016 Dubrovník - Chorvatsko
Dneska jsme pokračovali už na hranice, mezi Černou Horou a Chorvatskem. Odjíždíme hned po ránu z Herceg Novi.
Ještě jsme si dokoupili chleba a můžeme vyrazit na další cestu. Počasí se umoudřilo a máme sice chladno, ale sluníčko svítí a tak si nestěžujeme. Hlavně budeme muset doplnit plyn. Jak jsme zjistili, tady v ČERNÉ Hoře je hodně drahý, vyjde lehce pod 19,- Kč a podle internetu by v Chorvatsku měl být levnější. S naftou bychom zase měli být v ČH malinko levnější. Plyn musíme každopádně doplnit hned při první slušné příležitosti. Jako první je výměna peněz. Zdenda propočítal, kolik budeme potřebovat nafty, plyn je jasný, určitě teď obě dvě bomby a než přejedeme tak se uvidí, no a něco málo jen na chleba a nezbytné drobnosti a hlavně na vstupy a tak. Odhadujeme, že by nám mohlo 100 Eur stačit. Když to bude potřeba, vyměníme, ale až jak se to bude vyvíjet. Nechci zbytečně měnit Eura, když je tu nebudeme potřebovat a podle informací, je tu prý dost draho a jídlo dokupovat na další cestu tady asi nebudeme.
Hranice je liduprázdná a jak to vypadá, celníci s námi hrají přesilovku.
Je to pomalu o strach. Skoro žádné auto ani tam, ani zpět. Stále jsme na tolik obávané Balkánské trase a s dovolením, alespoň nějakého běžence bych tady očekávala.
Hned za hranicemi je maličké městečko s bankou a tam měníme eura v rozumném kurzu. Za 1 Eur máme 7,27 Kun což při ceně, kterou statečně počítám, 28,- Kč za Eur nám jedna kuna vychází na 3,8 Kč. Příšerný přepočet. To se nedá nijak kloudně počítat.
Naftu jsme ještě dokoupili v ČH a máme plnou nádrž, ovšem plyn je hned za hranicemi dost drahý. Vychází na 16.50, ale podle našich informací z internetu by měl být okolo 13,- Kč.
První městečko, které máme cestou Cevtat je hned pod námi, u moře a tak jak jsme do něj vjeli, hned jsme odjeli. Silnice končí v přístavu u obrovského placeného parkoviště se závorou a nikde jinde se nedá stát. Takže je tu po levé straně parkoviště a po pravé pěší zóna s restauracemi a obřími květináči na silnici a před námi moře.
Nemám ráda takovéto direktivní a nehorázné vydělávání peněz. Jedeme dál a zastavujeme se v Lidlu, jen na kukačku, kvůli cenám potravin. Musím si udělat představu, abych věděla, jak mám zacházet se zásobami a abych si mohla rozplánovat zásobování mužstva.
První seznámení s Lidlem v Chorvatsku mě dost znechutilo. Neobjevila jsem nic, co by se aspoň blížilo našim cenám. Samozřejmě, mám na mysli ceny potravin spíše z levnější kategorie, žádné BIO produkty. No, uvidíme. Jakmile potkáme další Lidl, udělám hned tabulku cen potravin, ale nebude to žádná hitparáda a o mandarinkách za 10,- Kč si můžeme nechat leda zdát.
Zároveň jsme cestou před Dubrovníkem míjeli velkou prodejnu něco jako naše OBI, ale ve srovnání s námi, s naším OBI velmi chudou na sortiment. Koukali jsme po materiálu na mříže, které Zdenda plánuje vyrobit a namontovat do oken, ale bohužel, nabídku tu mají velmi chabou a to co potřebujeme, nemají vůbec. Takže dál jsme bez mříží a děj se vůle boží.
Před pár dny jsme opět měli planý poplach, a když jsme se dostali k internetu, poctivě jsme to nahlásili poskytovateli, GPS dozor. Co se stalo, nebo, co se nám přihodilo. Je večer, poklidně sedíme v autě, a najednou se nám oběma rozezvučel telefon s hláškou, že máme v autě nezvanou návštěvu. Tentokrát nám přišla jen zpráva na telefon a volání, které má následovat už chybělo. Takže chybné varování, ale už jen poloviční. Asi systém vyhodnotil, že bychom stejně nedoběhli k autu včas anebo si řekl, že se stejně nemáme večer co courat mimo auto a tak si splnil jen část svých povinností. Naštěstí jsme seděli v autě a jen koukali na varování v mobilech. Na naší zprávu o planém poplachu se nám opět z firmy nikdo neozval. Tedy, do dnešního dopoledne. Údajně máme celý systém překonfigurovaný a přenastavený, ale jak je vidět, stále je něco špatně. Docela by mě zajímalo, jak by reagovala firma GPS dozor na to, kdybychom jim zaslali účet za dopravu k autu, které ohlásilo falešný poplach. Dovedu si představit tuto situaci. Jsme na okraji Dubrovníka a zítra se chystáme na prohlídku starého města a přístavní pevnosti. Od auta to máme podle navigace 4,5 km. Ty půjdeme pěšky, protože MHD tady asi moc fungovat nebude. V poklidu si prohlížíme starý Dubrovník a najednou nám přijde sms s hláškou, že máme v autě vetřelce. Následně se rozezvučí telefon a bude nám v několikaminutových intervalech telefonovat a hlásit vetřelce. Co uděláme? Doběhnout včas k autu nemáme šanci. Čtyři a půl kilometrů zkrátka nedáme a tak si vezmeme v zoufalství taxíka a ujíždíme k autu. Taxík bude stát nevím, řekněme v přepočtu kolem 1000,- Kč. Na místě se ukáže, že se opět jednalo o planý poplach a auto je v pořádku. Nikdo se nepokoušel dostat dovnitř, zámky jsou netknuté a není žádná známka o poškození nebo vandalizmu. Zajímalo by mě, zda by nám byl účet za dopravu k autu proplacen a co vše bychom museli dokazovat a obhajovat. Nechci předjímat, ale velmi pochybuji o úspěšnosti naší snahy přenést zodpovědnost tam, kam patří.
Alespoň, že funguje lednice k všeobecné spokojenosti a zatím nesněží. To je přeci dost velký důvod k radosti.
Dnešní trasa je 50 km
