16.11.2016 Shkodër - Albánie

Po ránu nás čeká cesta do Skadaru, neboli také Shkodër, jak je komu libo.

Nejdříve, ale jedeme k Ura e Mesit, jednodušeji Messký most mistrovské to dílo osmanských stavitelů.

Jdeme hodný kus pěšky a jsme odměněni nádhernou stavbou kamene. Je to největší a nejzachovalejší most z časů Osmanské říše v Albánii. Není nejstarší, ale řekla bych, že co jsme viděli, je nekrásnější.

Most z let 1770 byl postaven na velmi významné obchodní cestě do Kosova. Kosovo totiž bylo velu významným producentem zlata a dalších kovů a bylo nejdříve pro Ilyry, Benátčany, Římany a nakonec i Turky velmi významným obchodním partnerem.

Most je 108m dlouhý a poměrně vysoký. Krásně čistá horská řeka Kir se podle vysokých protipovodňových bariér dokáže asi pěkně rozvodnit. My si užíváme krásný a chladný den. Teploty nám klesly na pouho pouhých 10°C, ale na sluníčku je příjemně. Hned vedle kamenného mostu je postavený novější odkud se dá most hezky nafotit.

Jen kdyby vpravo nebyla prastará továrna a vlevo baráky, bylo by to dokonalé.

Vracíme se zpět do Skadaru s cílem, jednak si prohlédnout město a hlavně, dokoupit zeleninu a chleba, protože zítra už jedeme do Černé hory a dál do Chorvatska.

Včera už jsme si koupili dvanáctikilogramový pytlík brambor a tašku cibule a dneska chci ještě zeleninu. Doufáme na nějakou tržnici a já cestou po Skadaru rekognoskuju terén a hledám náznaky tržnice. Samozřejmě je tady a daří se nám zaparkovat poměrně blízko. Nejdříve se jdeme kouknout po městě, protože Skadar stojí za menší prohlídku.  Skadar je poměrně velké město na břehu Skadarského jezera, které je zároveň někde uprostřed hranicí s Černou Horou.  Nad Skadarem je veliká pevnost Rozafa, kterou vybudovali Ilyrové. Pevnost už je jen v rozvalinách a my dneska budeme jen v podhradí.

Jako první se nám ukazuje Anglická věž. Anglický lord Padget byl protestant a byl známý tím, že lidem platil za to, že se obraceli na jeho, protestantskou víru. Postavil si zde dům v duchu anglických staveb, který se sem vůbec, ale vůbec nehodil. Netuším, jak a kde se zde anglický lord vzal a odkud pocházelo jeho jmění, ale faktem je, že věž po jeho smrti sloužila jako pozorovatelna možných požárů ve městě.

My jdeme parádní pěší zónou plnou kaváren, cukráren a restaurací. Spousta lidí tu jen prochází anebo sedí na kávičce. Musím podotknout, že je všude čisto a pořádek. Katedrála sv. Štěpáne je obrovská a na svou dobu a místo, byla monumentální.

Stavěla se velmi dlouho, skoro 42 let. Za zmínku stojí, že v době začátku její výstavby v roce 1856 na ní přispěl dokonce i sultán. Tady je vidět, že dokáže vedle sebe koexistovat islám s křesťanstvím. Bohužel, katedrála byla tak ohromná a tak nákladná, že výstavbu financovala celá země a stejně to na nějakou rychlejší výstavbu nestačilo. Pár let chrám sloužil svému účelu a až při násilné ateizaci za komunistického prezidenta Envera Hodžy, byl na dlouhá léta chrám uzavřen, ale ihned po pádu režimu byl kostel znovu otevřen a dokonce tu sloužil mši papež Jan Pavel II. Jen za zmínku stojí, že v době zavření chrámu se tu konaly sportovní zápasy a byla tu zřízena obří megatělocvična.

No a my jdeme dál k nádherné mešitě Ebu Bekër. Krásná, běloskvoucí mešita je nádherná a obklopená krásným parkem. Dvě věže se vypínají k modrému nebi a hned vedle se ukazuje další křesťanský kostel. Opravdu, tady vidíme, jak dokáže v pohodě vedle sebe žít tak rozdílné náboženství. Mešita Ebu Bekër byla za války těžce poškozená a až v roce 1995 byla obnovena za podpory sponzorů ze Saudské Arábie a Egypta.

Jdeme na trh a jsem spokojená. Ve čtvrti, kde jsme, je několik tržišť vedle sebe. Tržiště obnošeného oblečení je neskutečné.

Tak nějak nechápu, že si to vůbec někdo kupuje. Ceny jsou ryze smluvní a neskutečný chaos. Zelenina, tak to už je lepší a tady se prodává všude.

Nakupujeme mandarinky a jablíčka. Hroznové víno je dovoz, to už není jejich a je poměrně drahé. Zelenina je stále za hubičku.

Papriky jsme koupili za 10 Kč a rajský taky tak. Koupila jsem ještě tašku jablek za 10 Kč. Tak není na co si stěžovat.

Na silnici, přímo z auta kupujeme 4 kg mandarinek. Pán je skvělý a pomáhá nám vybírat ty nejsladší. Netuším, jak to ví, které jsou to zrovna ty nejsladší, ale budeme mu věřit. Určitě budou vynikající a než jsme došli k autu, už jich máme několik v sobě a skutečně, jsou vynikající. Ale na tržnici jsme si to užili vrchovatě.

Koupili jsme si ještě půl kila výborných obřích oliv s papričkou za neuvěřitelných 70,- Kč za kilogram. Takže úžasné nakupování.

Maso, tak to je kapitola sama o sobě. Hala plná masa. Nevím, jak to dělají, ale všechno to maso, co visí na hákách, je čerstvé, nic nepáchne a nic není ošklivé nebo jakkoliv nehezké.  Cena je okolo 200,- Kč za kilogram, ale nevím, jak se to tu nakupuje.  

Asi bych ukázala a řekla kolik a byl by mi požadovaný kousek useknut.  Jen je potřeba nemít předsudky, protože si dovolím říct, že mnohdy jsem u nás v řeznictví raději odešla, než bych si koupila maso, které už od pohledu volalo po vyhození a bylo na pultě déle, než je zdrávo.

Poodjeli jsme kousek na kraj města, protože už je skoro tma. Našli jsme si pěkné místo u velké restaurace v parku a máme od nich internet. Tak sláva. Aspoň můžeme vložit novinky na stránky.  Hned za námi je několik dalších možností k parkování.

Jdeme ještě na chvíli okolo řeky po nábřeží, jen tak se cournout před večeří. Opět jsme velmi příjemně ucaprtaný.  Zítra už nás čeká přejezd do Černé Hory a definitivně opustíme příjemnou a velmi krásnou Albánii.

Dnešní trasa je 30 km