14.11.2016 Shëngjin - Albánie
Než se rozjedeme a než se vrhneme na další historickou lahůdku Albánie, ráda bych se ještě před odjezdem na chvíli zastavila nad tím naším slavným alarmem, a jak že jsme dopadli. Vlastně ani moc nevíme, jestli vše funguje jak má, ale prý je vše v pořádku. Pro Ty, kteří přišli k obrazovkám později připomínám, že celá záležitost se nastartovala 19. 10. 2016 v Řecku, kdy nám přišla zpráva o tom, že máme nikým nepozvanou návštěvu v autě. Na můj prosebný imejl vedení společnosti se nám po nějakých 10 dnech ozval sám velký pan obchodní náměstek Martin Karpíšek, který byl velmi udiven, že jsme o jejich společnosti dost nevybíravě psali na našich webových stránkách. Přestože jsem mu přeposlala celou korespondenci a přestože nemohl zpochybnit jediné písmenko, které jsem v našem popisu situace a jednání jejich firmy tady napsala, neviděl na nekomunikaci svých spolupracovníků nic špatného. Zkrátka, to je jejich standardní jednání směrem k zákazníkovi, který si zakoupil jejich službu. Tečka. To, že jsme si našli spojení na vedení společnosti na jejich blogu až po vyčerpání všech možností a oslovili jsme je vyloženě s prosbou o nápravu, je v pořádku a máme pana náměstka při korespondenci uvádět do kopie. Nic takového dělat nebudeme a s panem náměstkem nebudeme rozebírat fungování jejich firmy. Nám se po tom všem nakonec ozval pan Strnad, který s námi už v minulosti hovořil a snad už je vše v pořádku. Měli bychom mít jednotku resetovanou a vše by mělo fungovat tak jak má. Budeme tomu věřit a snad už nedojde k žádným planým poplachům.
Ráno s vděčností odjíždíme ze Skadaru. Říkám s vděčností, protože spánek na hlavní silnici není nic moc. Jenže, tady moc příležitostí ke stání není. Město je z velké části různě rozkopané a jediné kloudné silnice jsou na hlavní trase. Zaparkovali jsme na docela slušném parkovišti, ale hned přiběhl mladík s tím, že je to placené parkoviště a požadoval 10 Eur, což se nám zdálo poněkud moc. On tam skutečně vybíral a skutečně to bylo placené parkoviště, ale kolik opravdu stálo parkovné, nikdo neví. Cedule chybí a tak se můžeme jen dohadovat a mladík si může jen vymýšlet.
Jedeme dál směrem na dnešní cíl cesty Shëngjin, malé městečko u moře. Předpověď na zítra hlásí sluníčko a já potřebuji už nutně vyprat.
Naplánovali jsme si ještě městečko Krujë na úpatí hor. Vysoká hora Krujë sehrála v Albánské historii velkou úlohu.
Tím se dostávám k osobnosti Skanderberga, který je pro Albánce nesmírně důležitý. To je takový albánský Honzík Žižků. Ale vezměmte to hezky popořadě. Albánie byla okupována Turky a Ti zde dobývali stále větší a větší území. Jenže, Turky, doma v Turecku v té době, mluvíme o letech 1390 a dál, napadl mongolský vojevůdce Tamerlán a Turci se museli zcela přirozeně začít stahovat domů a bránit Turecko zase proti Mongolům. Oslabení osmanských pozic využila místní, albánská šlechta, která se po mnoha letech sjednotila a začala bojovat s Turky. Jednotlivé kmeny se pospojovali a do jejich čela si stoupl všemi uznávaný Gjergj Kastrioti Skanderbeg, který vytvořil spolek Albánská liga. 25 let jim trval boj za svobodnou Albánii, ale jejich snaha byla neúspěšná. Když pak Skandenberg umřel, nenašel se plnohodnotný nástupce, Albánská liga se rozpadla a Turci v Albánii vládli až do roku 1912.
Jedině Albánské horské kmeny si díky své odlehlosti a nedostupnosti uchovali jistou míru nezávislosti a spravovali si svá území bez zásadního vlivu Osmanské říše.
No a to je další zajímavost, právě zde na konci 15. století vznikl nejstarší albánský zákoník Leka Dukagjiniho Kanun, který upravoval společenské vztahy mezi jednotlivými horskými kmeny. Jedním ze zákona byl zákon o krevní mstě, který se praktikuje v některých oblastech dodnes. Dává právo zabít toho, kdo zabil. Pokud někdo někoho zabil, rodina nebo klan zabitého měl právo se pomstít v duchu „ oko za oko“ . Díky tomuto právu, vyrostal v horách spousta věží zvaných kulla, které byly opevněné a bez okone a vchodů. Muži, kteří se báli krevní msty v těchto věžích strávili měsíce a nkědy i roky života, než se podařilo dojednat příměří a nebo, než se poškozená rodina smířila se ztrátou, která jí většinou musela být velmi bohatě vynahrazena. Dneska už věže ztratili význam a mnohé byly přeměněny na sýpky a nebo už byly dávno zbourány. Pár věží je ještě hluboko v albánských horách.
To jsme si odskočili od Historie hradu Krujë. Tam ještě stojí za zmínku, že do areálu hradu se vešlo 3000 vojáků včetně zásob.
Nádherná, zachovalá kamenná věž sloužila ve Skanderbegově době jako signální věž pro komunikaci mezi soustavou pevností.
Kouřovými signály se domlouvali velitelé na společném postupu proti Turkům. Pevnost byla třikrát neúspěšně obléhána a pokaždé se ubránila. Jednou jí dokonce obléhal samotný sultán Murad II. se 100 tisíci vojáky plných šest měsíců a neuspěl. Pevnost s městem za hradbami se vzdala obléhání až napočtvrté, ale to už byl Skandenberg deset let po smrti.
My jedeme dál už směrem na hranice s Černou Horou. Zítra má být hezky a já potřebuji již něco málo přeprat. Ostatně, v Albánii jsem ještě neprala, tak proč to nezkusit.
Dojíždíme do maličkého přímořského městečka Shëngjin, které je vyloženě rekreační a plné opuštěných hotelů a restaurací. Rádi bychom tu zítra zůstali, protože bude hezky a potřebujeme kromě praní ještě udělat velký úklid.
Dnešní trasa je 95 km
