31.1.2016 Rethymno

Pevnost Fortetza je na kraji města a jedná se o největší benátskou pevnost tehdejší doby.

Máme dneska opět krásný den, jen je problém se vhodně obléknout na celodenní výlet. Dopoledne je sice už 18°C, ale to se může velmi rychle změnit a hlavně, těch 18°C je jiných než u nás.

Ve stínu je citelně chladněji a na sluníčku se paříme. Zdenda se mi směje, protože to je fleesku nahoru, dolů, nahoru, dolů. Pořád se svlékám a oblékám a nějak to neumím kloudně vyvážit. Beru sebou nezbytnou svačinku a čaj do flašky a vyrážíme.

Pevnost se hrdě tyčí ve výšce nad mořem a hradby jsou opravdu majestátný, mohutný. Vchod do pevnosti je od moře, a protože není sezona, pokladna je prázdná. Ovšem, otevírací doba jen do 14 h nás lehce udivuje. Ale, tak, mohli by mít zavřeno, protože je neděle, ale nemají a je dopoledne, tak není důvod si stěžovat.

Pevnost Fortetza byla postavena v sedmdesátých letech 16. století především za účelem ochrany města před piráty a jak jinak proti Osmanům. Osmané se soustavně rozpínaly a jejich výboje a dobyvačné choutky daly vzniknout mnohým pevnostem.

Však už jsme na Krétě několikrát na ně narazili. V pevnosti bylo mnoho veřejných budov, tím nejsou myšleny veřejné domy plné povětrných žen, ale byly zde knihovny, správní a administrativní domy, školy.

Budova rádců, sklady střelného prachu a sklad dělostřelectva, jsou budovy, které se dochovaly i pro nás.

Nicméně, je zde také krásná mešita, opět přestavěná v době turecké nadvlády z kostela sv. Kateřiny a chrámu San Nikolo.

Zbořený minaret možná ještě projde rekonstrukcí, ale uvnitř mešity je zbrusu nová podlaha a všude je vidět, že dílo není ještě hotové.

Po obvodu vykukují dráty, které čekají na zapojení kamsi.

Mešita sultána Ibrahima Chána je tak veliká, že se uvnitř konají koncerty a divadelní představení.

Pevnost má půdorys hvězdice a na každé špici jsou strážní věže s otvory přímo a do boků.

Dáváme si pozdější oběd v trávě a na sluníčku.

Tentokrát to vyřešil toustový chleba se sýrem a paštikou, půlka zelené papriky, pomeranče a čaj.

Zatím jsme napočítali tři návštěvníky a tak je tu klid a pohodička. 

Ani se nám nechce scházet dolů do města.

Ještě si znovu procházíme pěknou pevnost, kde jsou odkryté skladové místnosti, několik studní a základy budov.

Scházíme mohutnou bránou a jdeme na opačnou stranu města, než máme naše stání a náhodně objevujeme úplně nové velké parkoviště, hned pod hradbami.

Dá se tam pohodlně parkovat s bydlíkem, bezplatně, a je tam i několik stojanů s vodou, pozor, který již fungují. Kousíček jsou schody do moře. Hned za tímto parkovištěm je Autobusové nádraží a pokud dojedeme až k němu, tak jsme buď parkoviště minuli to je směr od Iraklionu, nebo jsme na něj ještě narazit nemohli, to je směr od Chanie. Taky suprové místo, bezplatné a pár uliček do starého města. Vřele doporučuji.

 A nakonec, nová kytička lednové Kréty.