24.1.2016 Hérakleion

Počasí se nelepší, ba naopak. Je zima, prší a fouká vítr. Maličkou naději nám dala Windyty, po víkendu se má oteplit na našich 15°C a víc a ústrky počasí bereme  jako dost nevhodný rozmar lednového měsíce. Kopce za námi se do rána zabělely, ale tady u moře je jen hodně chladno. Ráno teploměr atakoval 6°C a víc se raději nesnažil. Odjíždíme z nábřeží Agios Nikolaos, kde jsme v klidu a v pohodě strávili noc na báječném molu. Vymydlené toalety a kohouty s vodou jsou velmi příjemným bonusem krásného městečka. My jsme ho prošlapali jen večer, ale je opravdu moc hezké. Hlavně jsou zajímavé zátoky pro lodě pomalu uprostřed města. Tak, to přeháním, ale když jdeme uličkami a najednou jsou před námi rybářské lodě, které tam zcela evidentně nemají co dělat, tak je jeden překvapený. Obcházíme celé přístaviště, náměstí a hledáme, kudy vede cestička z přístavu. Samozřejmě, že je, ale pěkně utajená mezi domy. A všude spousta restaurací a kaváren. Některé zazimované a zavřené, ale hodně jich je otevřených. Plyn nám zatím nedošel, ale necháváme to osudu. Podle všeho, opravdu budeme tankovat až v Hérakleionu, ale už to nemáme až tak daleko. Stále mě udivuje, že tu není jediná čerpací stanice na plyn a i další obsluha benzinky nás odkazuje až na Hérakleion. Nicméně, v kartě Zajímavé odkazy v RPC jsem uvedla velmi příjemný odkaz na internetové stránky všech plynových čerpacích pump v EU, kde se zvolí země a pěkně se i s fotkou zobrazí hledaná oblast a stanice. Tak tahle mapa, mrzí mě to, ale není kompletní. Skutečně na konci města, při výjezdu na Iraklion - Herakleion je Shell a mají plyn. Nejenže mají plyn, ale i nejlevnější naftu v širokém, dalekém okolí. A pak že tady nenatankujeme plyn. Zároveň jsme zjistili, jak nám měřáky bomb lžou. Měli jsme mít údajně jednu bombu plnou, což jsme věděli, že není možné, ale nakonec jsme měli ještě celou půlku, což by nám pohodlně vyšlo na několik dnů. Nejenže si oba dva teploměry měří, jak se jim zlíbí, ale i oba dva měřáky na plyn si každý ukazuje svou, a když do toho zamíchám naše dvě navigace, kdy se holky občas taky nedohodnou a každá nás vede jinam, tak je to docela slušný zmatek v tom našem obydlí.

Vzdalujeme se od moře a míříme do hor, kde nás hned na kraji odchytil krásný klášter sv. Jiří.

Samozřejmě zastavujeme a jdeme se kouknout.

Nádhera, paráda a sv. Jiřího tu mají snad všude.

Klášter je hned nad silnicí a musím říct, že dlouho jsme tak něco hezkého neviděli.

V létě to tady musí být úchvatné.

Krásné místo, krásný výhled do dáli, krásné budovy a podle množství květináčů, spousta kytiček.

V patře jsou cely mnichů a dole kuchyně, společné místnosti a spousta provozních prostor.

Krásné.

Jen je škoda, že je tak ošklivo.

Jedeme dál k poslední památce v této polovině ostrova a tím je třetí největší minojské město Malia.

Jsme, jak jinak, jediní návštěvníci a pan správce nám otevírá bránu. Jen mě udivuje otevírací doba. Mají tam napsáno, že je zavřeno monday and holiday. Pondělí chápu, každý si potřebuje odpočinout, kor, při návalu, jaký tu mají, ale dovolená? Koho? Pana správce, nebo dovolená návštěvníků? Nebo ještě v pondělí a o dovolených. Tak nevím, každopádně, máme kliku, je neděle, což je zase všude, kde jsme byli zavřeno, ale tady si hrají na ponděliky. Škoda, že jsem tabulku s otevírací dobou nevyfotila.

Platíme 4 Eur na hlavu a hurá do víru historie. Malia měla trochu smůlu, jelikož jí v průběhu staletí nic moc nezarostlo a ani místní si kámen z paláce a stavení moc nerozebrali a tak lokalita byla dost vidět a tudíš, byla totálně vydrancovaná. Jen málo artefaktů uniklo pozornosti zlodějů. Fakt, že se tady asi nachází cenný poklad vedl k totálnímu překopání celého města, ještě před archeologi. Něco málo se tu ještě odkrylo, ale největší cennosti jsou nenávratně ztraceny.

Drobnost, jako jsou zlaté včelky, která je v Archeologickém muzeu v Hérakleinu, je důkazem, krásy a bohactví, které město muselo mít. Originál šperku je vyfocený o pár dnů výše, Archeologické muzeum Hérakleion.

Procházíme se ulicemi a obdivujeme jednak rozlehlost paláce a okolních budov, tak úchvatné a skvěle vybrané místo. Za zády vysoké pohoří Selena a před sebou moře a na přirozené plošině Selena obrovský palác. Je pravdou, že až díky dotaci EU se dostalo vykopávkám řád a podařilo se velkolepé zastřešení některých částí.

Skladiště potravin s nádhernou pro mne vázou, jinak se to jmenuje, python, který sloužil k uchování oleje, oliv a potravin.

Několik pythonů je roztroušených po areálu a jsou opravdu monumentální.

Sila na obilí a olivy. Sloupová síň a další krásné pozůstatky dob dávno minulých.

Musíme si uvědomit, že toto město bylo definitivně opuštěno kolem roku 1200 před Kristem. Samotný palác byl vystavěn okolo v letech cca 2000 před Kristem a byl velmi významný pro široké okolí, ale měl velmi krátké trvání, nebo, životnost. Není divu, když ho nejdříve zničilo silné zemětřesení a pak obrovská vlna tsunami v roce 1450 př. Kristem zničila skoro vše co bylo na ostrově. Vlastně, veškeré památky, co jsme doposud navštívili, byly zničené touto vlnou, ale jen málo z nich, bylo znovu obnoveno.

Vlastně jen palác v Knósu, byl obnoven. Jen pro upřesnění, tenkrát došlo k velkému výbuchu sopky na ostrově Santorinus, ostrov mezi Krétou a Athénami. Obrovská vlna tsunami následně spláchla celou Krétu a vše, co na ní bylo tehdy postaveno včetně všech obyvatel na tomto pobřeží. Toto období je touto přírodní katastrofou rozděleno. Období Nových paláců – vlna tsunami - Popalácové období. Trochu jsem se v tom motala, ale snad to takhle nějak je.

 Odpoledne dojíždíme na naše staré, známe parkoviště v Hérakleionu a budeme tady asi dva dny, než se vypravíme dál na druhou půlku ostrova. Ta je mnohem nabitější památkami a tak bude na co koukat. Zatím se nám daří držet se plánu. Na Krétu máme vyhozený dva měsíce. Půlku máme za sebou a měsíc je za námi.

Dnešní trasa je 70 km