23.1.2016 Agios Nikolaos

Odjíždíme hned po ránu z mola v Sitii s tím, že máme v plánu soutěsku Cha a dál uvidíme, podle počasí, ale v soutěsce bychom se rádi zdrželi a kromě docházejícího plynu nás nic nenutí nějak valně pospíchat.

Jenže, prší, teploty velmi rapidně spadly na nějakých šest stupínků a děsně fouká.

Ledový vítr dělá své. Původní plán zajet do vesnice Mochlos, která je přímo výstavní svojí nádhernou pláží, ale vichr nás přesvědčil, že pláž budeme obdivovat z bezpečí auta a raději pojedeme dál, směr soutěska Cha, pokud se do ní strefíme.

Podél pobřeží, kudy nás vede naše cesta, je občas dolů pohled na pěkně rozbouřené moře. Škoda, že není sluníčko. Máme jen směr a to od vesnice Vasiliki, ale pokud se sledují hnědé značky, dá se to zvládnout.

Ostatně, soutěska je vidět z dálky a plni odhodlání poobědváme a vyrážíme.

Ovšem naše zklamání je veliké. Do soutěsky se nedá nijak a nikudy vejít.

Leda vplout, ale na to nejsme vybavený. Výška až 700m a délka necelé dva kilometry je pro nás uzavřená hned u vstupu, respektive výstupu.

Tady, kde jsme, soutěska končí a je přehrazená betonovou hrází.

Mohutnou trubkou na vodu, která slouží na zavlažování spousty olivových hájů pod námi je ošklivá a černé hadice, které jsou na ní napojené, jsou ještě ošklivější, ale účel světí prostředky a zavlažování je tady životně důležitá věc.

V soutěsce je 24 vodopádů a jak je patrno z rozmáčených tabulí, soutěska je vlastně slezitelná jen po lanech a v neoprenu. Rozhodně ne v dnešním počasí a v zimě, jaká dneska panuje, ale dovedu si představit v létě, jezírko přeplavat a dostat se kousek dál. Otáčíme zklamaný a jediné co nám zbývá, je obdivovat neuvěřitelné výkony místních koz.

S elegancí skáčou po skalách a šplhají se vzhůru roklí.

Původně jsme plánovali zde zůstat do rána, máme hezké místo u bílého kostelíka a celé údolí máme pod sebou.

Jenže, vítr fouká od moře s neztenčenou silou a tady jsme vyloženě na ráně, teda spíše jak na větrné hůrce.

Jedeme dolů a pokračujeme do městečka Aios Nikolaos. Kamarádka Windyty hlásí zimu až do úterka a naše plány na úsporu plynu v případě teplého počasí berou za své. Plyn zatím máme, ale v takovéhle zimě nám dlouho nevydrží.

Na této půlce ostrova máme před sebou ještě poslední významnou archeologickou lokalitu Malia a pak už zakotvíme na pár dnů v už prozkoumaném Irakliu, nebo jak častěji a s oblibou používám, v Hérakleionu. Hlavně, mají tam plyn!

Dnešní trasa je  68 km