21.1.2016 Itanos - Bay

Ráno je zase jako vymalované.

Konečně vidíme ve sluníčku, kdeže jsme se to ocitli a jak je to tu krásné. Rybáři přijeli s úlovkem, dost chabým, ale byli jen dva a na malé lodičce a bednička menších ryb těm dvěma na týden bohatě stačí.

Jen okukuji a i když jsem pozdravila, netváří se nijak přívětivě. Všude v průvodci se píše, jak jsou Kréťané přívětivý, ale my nemáme nijak valné mínění o jejich přívětivosti. Občas mají i problém odpovědět na pozdrav a to už nemluvím o tom, kdo má koho první zdravit, ale beru to tak, že my jsme tu na návštěvě a tak mi nečiní vůbec žádný problém pozdravit mladšího muže jako první. Ovšem, když tupě zírá a já sleduji, jak mu v hlavě šrotuje, jestli má odpovědět, tak to už jednoho drobet naštve. Ona ta pohostinnost a srdečnost je asi závislá na hvězdičkách v resortu nebo, na dostatečně dlouhém účtu za útratu v restauraci. Nechci se nikoho dotknout, ale totální nevšímavost a totální nezájem je všudypřítomný, ale určitě to někomu přijde velmi příjemné.

Přejíždíme kousíček na další hromadu kamení označenou jako archeologická lokalita a to, Rousolakkos.

Je to podle všech pramenů druhá největší lokalita po Knósu, ale už vstupní brána hlásá, že tato lokalita je poněkud opomenuta, přímo zapomenutá. On už název je poněkud komplikovaný a asi i unijní peníze, díky kterým se všechny památky rekonstruovali do finální podoby se zmátli, kam vlastně, že to přijdou.

Takže je to následovně, za vyhlášenou, jednou z nejkrásnější a hojně navštěvovanou pláží Chiona v Palikastru, leží druhé největší minojské město hned po Knósu, starověké město Dragmos a lokalitu archeologové nazvali Rousolakkos. Dobré, že?

A pak se v tom jeden vyznej. Jdeme dál, nikde, nikdo, taky, co by to kdo kromě nás hledal. Rozloha města musela dosahovat 300 stremmat – což je plošná míra 10 arů neboli, jednoho hektaru.

Rozloha je to obdivuhodná a vykopávky jsou jen v hlavní části města. Jak je patrné z nákresu, město mělo typickou strukturu, hlavní ulice vedla skrz celé město a široké dlážděné ulice rozdělovaly město na devět obytných čtvrtí.

Údajně domy byly velkolepé, budeme tomu věřit, a předměty, které se ve vykopávkách našly prý svědčí o bohatství a prosperitě města.  Hlavní příjem mělo město z darů pro boha Dia, který zde měl velký chrám a lidé sem nanášeli obětní dary, které si město, jak jinak nechávalo pro sebe. Kolem čtvrtého století byl chrám vypleněn a zničen a následně město upadalo.

Dílo zkázy dovršili vesničané, kteří si z chrámu a opuštěných domů rozebrali kamení na svoje domy a hospodářská stavení. Osud mnohých památek a ne jenom tady na Krétě.

Jedeme dál k další lokalitě, která sice není tak zajímavá, za to má jednu z nejkrásnějších pláží na Krétě a veliký palmový háj.

Přijíždíme do Itanosu, kde, světe div se, potkáváme kolegáčka, kterého jsme viděli v Olympii v Turecku.

Tam jak hořely plamínky ze skály. Potkáváme se po více jak po dvou měsících  na naprosto neočekávaném místě. Pán si nás také pamatuje a tak přišel pozdravit a poptat se, jak se máme. Konečně někdo s úsměvem.

Itanos byl založen už v prehistorických dobách a má zajímavou historickou pohádku, nebo báji o svém vzniku. Město Itanos bylo pravděpodobně pojmenováno podle prvního svého obyvatele a to, jak jinak, Féničana Itana.

Další zmínky pocházejí až z doby Hérodota, který se zmiňuje o rybáři jménem Koryvios z Itanu. Podle této zmínky atd, atd. Je toho hodně a odkrytých domů, poskrovnu. Na to, jak město bojovalo o svoje prvenství s okolními sousedy, jak do handrkování o velikosti zasahovali už Egypťané a Římané, toho z města zbylo velmi málo.

Prohlížíme se zbytky a pozůstatky někdejší slávy a pýchy a jdeme přes kopec k další zajímavosti a to, k velkému palmovému háji.

Takových to palmových hájů je po Krétě několik a my se jdeme podívat na první v řadě. Bereme to přes kopec, protože se domníváme, že palmový háj je hned ve vedlejší rokli.

Není, je tam ještě jedna rokle, ale, když už jsme nahoře, tak nač zbytečně ztrácet výšku. Spousta ovcí a koz nám dělá společnost. Některé prchají, jen nás zahlídnou a některé jsou děsně zvědavé. Ze zahnutých rohů mě někdy dost mrazí a jako městský člověk se zrovna dvakrát necítím pod upřeným pohledem statného berana, který si střeží ten svůj harém. 

Faktem je, že zvířata jsou krásná, pěkně vypasená, ikdyž netuším z čeho, protože tady je to jen o bodlácích, jehňata jsou kouzelná a ovce na nás ignorují. Mají krásnou a čisťounkou dlouhou srst.

Palmový háj je velký a dlouhý nějakých 20 km. Zezhora se nám otevírá krásná krajina do dáli a to je přesně ta chvíle, kdy lituji, že tu nejsme v létě.

Palmová pláž je překrásná, posazená mezi skály a čistá voda, no, co více si přát. Jen trochu teplejší vodu.

Ale, nemůžeme mít všechno a tak alespoň po návratu přejíždíme na veliké parkoviště u Palmové pláže, kde jsme zase jako obvykle sami. Nádherné místo.

Ještě se musím zmínit, že se Zdenda rozhodl rozjet se na nejvýchodnější část ostrova Kréty.

Hezké, velmi slušná silnice, která končí vojenskou závorou a hned také proti nám ujíždí auto s vojákem a velmi slušně nám doporučuje otočení a vrácení.

Nedá se nic dělat, dál a východněji se už legální cestou nedostaneme. Ještě jedno zastavení v poslední zátoce, kde je pěkně vidět, jak se moře zbavuje bordelu, který do něj člověk naházel.

Zátoka je plná odpadků, nic moc. Další pěkné místo, ale nesmíme se koukat dolů, na břeh.

Dnešní trasa je 7 km