18.1.2015 Zakros

Není každý den posvícení, včera bylo pěkně ošklivo a neděle, což je, jak už víme den zavírací a nikde nikdo není. Pozor, nefungují tady skoro žádné čerpací stanice, minimum restaurací, obchody žádné a památky? Tak ty jsou neprodyšně uzavřené. Alespoň jsme si počkali na krásný den. Naštěstí stojíme tak, že nám sluníčko po ránu leze pomalu až do pelíšku.

Je teploučko, nějakých 17°C. Bereme obligátní svačinku, čaj a vyrážíme na dlouho plánovanou tůru. Dneska budeme mít takzvaný trojboj. Starobylé město, jeskyni Pekyta a majestátní Soutěsku mrtvých.

Platíme 3 Eur na osobu a můžeme vstoupit do areálu čtvrtého největšího minojského paláce na Krétě.

Zakros kdysi býval dost důležitým a významným obchodním, kulturním a administrativním centrem celé rozlehlé oblasti.

Každopádně, tady se snažili, oproti paláci v Knósu, o minimální opravy a vykopané půdorysy jsou jen sporadicky dostavované. Neuvěřitelná rozloha paláce je z nalezených základů sotva patrná.

Podle odborníků musel mít palác skoro 300 místností. Jen tak namátkou, bylo zde velké nádvoří 30 krát 12 metrů, několik svatyň, královské komnaty administrativní místnosti. Kolem paláce se rozkládalo město rozdělené do velkých bloků zástavby.

V každém bloku stály tři až čtyři malé, dvojpatrové nebo třípatrové obytné domy.

Na dolním nádvoří jsou cisterny na vodu, kde prýští prameny z hor. Mě to přišlo jako lázně, nebo bazény. V létě to musí být skvěle osvěžující.

Voda je průzračná a čistá. Vedle oltáře a svatyně byly tři pomocné místnosti, kde byl uložen jedinečný poklad z minojského období, který nyl nedotčen. Tak jako všude, i zde byla spousta vykradačů hrobek.

Kousek od paláce je vchod do Soutěsky mrtvých. Nalezlo se zde mnoho minojských hrobů, které byly ukryty v jeskyních vysoko nad námi.

Díky tomu, že je krásně a v průběhu dne se postupně otepluje, jdeme jen v mikinách a prodíráme se vysokými křovisky plnými trnů.

Je vidět, že zde nikdo moc nechodí, cestička pomalu zarůstá, až za chvíli nebude průchodná vůbec.

Jsme hluboko v soutěsce a vedle nás je krásný potok a nad námi spousta koz a ovcí.

Je báječné je pozorovat, jak skáčou ve výškách. Nikde není žádný člověk a celá velká oblast je oplocená, asi aby se nemohli až tak volně přesouvat, ale prostoru tu mojí opravdu hodně. Vlastně jen je uzavřená soutěska u východu, zprava přes skály je moře a z leva až hodně daleko za skalami je pletivo, ale to jsme viděli při příjezdu, netušíc, že je to kvůli těmto zvířatům.

Řekla bych, že jsou zde chovaný jen na maso a jinak se volně pasou a přesouvají z jednoho údolí do druhého. Spousta jehňat a kůzlat mezi dospěláky a všechna zvířata vypadají skvostně. Zdravě a vypaseně.

Obloukem se vracíme zpět a pokračujeme na konec vesnice Kato Zakros, kde stojíme,do největší jeskyně na Krétě Pelekita. Jdeme podél moře po značkách a mužících.

Těch je tu dost, tak nemáme obavy, že bychom se ztratili. No, ztratit se nemůžeme, protože jdeme stále podél moře. Naší zátoku už máme dávno za zády a jdeme dál a dál dost nehostinnou kamenitou krajinou. Objevujeme další krásy pobřeží, včetně velmi zajímavé kytičky.

Připomíná mi nějakou masožravku, díky hluboké trubce a lepkavému pestíku, ale nevím. Každopádně je zajímavá. Kozy a ani ovce o ní nemají zájem, tak nějak podivná bude.

Bohužel, po pár kilometrech se nám ztrácí značky, pak mužíci a nakonec i cesta.

Jeskyni jsme nenašli a vracíme se zpět totálně uondaný a příjemně znavený. Máme v nohách za celý den 15 km a to si myslím, že pro dnešek bohatě stačí. Odpoledne se přihnala přeháňka a nad mořem vytvořila parádní duha.

Zítra asi popojedeme zase o kousek dál. Máme před sebou ještě spoustu zajímavých míst a do konce února, kdy plánujeme z Kréty odjet, už mnoho času nezbývá. Když vezmu v potaz naše hlemýždí tempo, tak bychom sebou měli drobet hodit.