16.1.2016 Zakros

Vyjíždíme vstříc dalším krásám a zážitkům.

Na dnešek máme v plánu Ethia, Voila a končíme v Zakros. O prvních dvou památkách zhola nic nevíme, jen je máme zakreslení v mapce, o které jsem včera psala. Na mapě je to pod ikonou hradu, tak jsme zvědavý, co na nás vykoukne. 

Musíme se odpoutat od moře a vrhnout se do kopců, které se tyčí za námi. Obě dvě památky jsou blízko sebe, ale hodně vysoko.

První je Villa Ethia v zapomenuté vesničce, kam snad opravdu jen občas přijede nějaký zvědavý turista a jinak nikdo.

Překvapuje nás krásný venkovský dům nově zrekonstruovaný.

Maličká moc hezká kaplička, kam jsme samozřejmě ze zvědavosti nakoukli.

Všude čisťounko a pravoslavná výzdoba nás nechává v úžasu. Jednalo se o venkovské sídlo z doby okolo 1720, kdy se zde vystřídalo několik majitelů.

Sídlo mělo několik budov pro zvířata a služebnictvo, které se staralo o chod domácnosti. K sídlu patřilo hodně okolních pozemků. 

Procházíme se rozpadlými staveními a jen hlavní budova je po rekonstrukci. Nutno podotknout, že částečně z fondů EU, ale tady aspoň vidíme, že peníze nebyly využity špatně.

Jsme poměrně vysoko v horách a silnice nejsou až tak špatné, jak se někteří zmiňovali. Několikrát jsem četla, že se tu nedá projet, houby, dá, jen to chce zručnost a zkušenost. Já bych měla tady obrovský problém, když se nevejdu na normální silnici, ale řidič se zkušeností s řízením většího auta, tady všude projede hravě a i místa na vyhnutí se protijedoucímu autu tu jsou.

Jedeme dál a pomaličku stoupáme výš a výš k další památce a to hradu, nebo sídla Voila.

Je to další památka z obrázkové mapy Kréty, jen průvodce mlčí.

V průvodci není ani zmínka a popisuji jen dojmy a pojmy.

Byl to podle nákresů původně hrad, nijak starý, z doby okolo 1720.

Maličký kostelík je půvabný, ten jediný je zachovalý a navštěvovaný. Také se jdeme kouknout a svojí útulností předčí i monumentální kostely.

K hradu patří i silný pramen vody ze skal vyvedený do mramorové stěny, kam si hojně lidi z okolí jezdí nabrat vodu.

Pokaždé, když se nám naskytne příležitost, tak Zdenda vypustí všechnu vodu z nádrže, nádrž vyčistí a čepujeme novou, čerstvou vodu. Tady je zrovna ta příležitost a tak jí hned využíváme. Samozřejmě, jak jinak. Celou dobu, co jsme byli na prohlídce hradu, nikde ani noha, jediné auto neprojelo a sotva jsme zatarasili silničku, tak hned je tu cvrkot jako na Václaváku. Naštěstí se Zdendovi podařilo auto nacpat na skálu tak, že lze okolo nás projet.

V klidu nabereme vodu jak do nádrže, tak do pohotovostních kanystrů, dvakrát se přehnala dešťová přeháňka, několikrát se objevilo sluníčko a stále se drží hezký teplo. Stále máme okolo 18°C . Ještě jsem ohřála oběd a jedeme dál.

Navigace má za cíl další archeologickou lokalitu Zakros, která už v průvodci je a tudíž víme, že se jedná o čtvrtý největší mínojský palác.

Cesta za kulturou je ovšem občas hodně trnitá, nebo spíše v našem případě hodně adrenalinová. Jedeme úžasnými serpentinami, kde převýšení, není větší než nějakých 700m, ale stojí za to. Zdenda zatáčky mistrně zvládá, ale mě se občas z té výšky a hlavně strmosti silnice točí hlava.

Máme kliku, naštěstí jsme nikoho v protisměru nepotkali. Jednou jsme museli vytáčet vracečku, jak je slengově ostrá zatáčka, učím se, nadvakrát se zacouváním. Panoramata jsou úžasná i přes nízké mraky, krása okolo nás, to vše mohu jen doporučit. I ta občas, děsivá silnice k tomu všemu patří.

Jen je škoda, že se zkazilo počasí a občas se přežene přeháňka. Ale je teplo a tak, jak říká má báječná kamarádka Petra, houby zle. Když na nás v dálce vykouklo moře, je to jako z pohádky. Obdivujeme vše co je kolem nás.

Chundelaté ovce se spoustou jehňat jsou vypasené a jehňata jsou kouzelná. Hodně tady chovají kozy, ty jsou taky dost zajímavé. Mají hodně dlouhou krásnou srst a jak fouká vítr, tak ta srst okolo nich pěkně vlaje, že to občas vypadá, jako by byly ve víru dlouhých chlupů, které okolo vlají. No, jsou to někdy úžasné podívané.  

Vesnice, tak to je hodně honosné, pár baráčků Kalo Zakros nás vítá už hodně podmračené a vítr fouká jako o život.

Památka palác Zakros je už zavřená a tak si jí necháme na zítra. Nádherná pláž podél celé zátoky, jen je škoda, že se nedá koupat. V létě tu musí být překrásně. Parkovací místa by se tu taky našla, několik taveren a hlavně!!!!! Volná internetová síť. Nevím, nevím, kde ten náš internet vypotřebujeme. Máme stále 11 GB jak jsme se dozvěděli u operátora, ale ono bude stačit pár večerů na internetu a je to fuč.

Dnešní trasa je 46 km