12.1.2016 Tertsa

Konečně odjíždíme už po druhé s Hérakleion. Ráno ještě dokupujeme chleba, máme příležitost obdivovat v Karfouru malého žraloka.

Kupodivu, oproti ostatním rybám, co tu nabízí, je poměrně laciný.Zauvažovali jsme o kousku na ochutnání, ale ještě nemáme dořešený venkovní gril a v autě odmítám péct nebo smažit rybinu. Je to pak strašně moc a strašně dlouho cítit. 

Stále se dohadujeme jaký gril, nebo, jak to grilování pojmout. Plyn máme vyvedený v kufru, to problém není, ale spíše se snažíme najít nějaké kloudné řešení klasického grilu na dřevo a ještě ten gril musí být skladný, lehký, bytelný, výkonný, velký rošt, malý do kufru, zkrátka, těch požadavků je tolik, že to ve finále vyřešíme několika kameny a roštem, který si už sebou vozíme. Teda, zatím to tak řešíme, ale rádi bychom měli něco elegantnějšího.

Jedeme směrem na Archanes, ale po vedlejší silnici abychom nejeli dvakrát touže cestou. Krajina okolo nás je překrásná a jak vidíme, vrcholí sklizeň oliv.

V sadech pozorujeme spoustu  česáčů se zajímavými elektrickými tyčemi na konci s hvězdicí, která se točí a olivy padají na plachty na zem. 

Oliv je tady nesmírná spousta a tak trochu nás udivuje, že při tom množství olivových sadů po celém Řecku, kudy jsme projeli, ale to samé i v Turecku, jsou výrobky z oliv tak drahé.

Olej, nakládané olivy, másla, zkrátka vše, co se otře o olivy je dražší, nebo hodně drahé. Nicméně, příroda je tu krásná a my máme dneska krásný den. Dokonce jsem musela vylovit uskladněné šortky. 25°C je na dlouhé kalhoty hodně teplo.

Míjíme městečko Arkalohori a jedeme dál směr na Mirtos. Vlasně přejíždíme celý ostrov na druhou stranu, jeho jižní část.

Silnice je pohodová a výhledy do dáli stojí za to. Kousek před Mirtos se nám už začíná ukazovat moře. Máme sluníčko proti sobě a tak se moc fotit nedá, ale i tak je to úchvatné.

Odbočujeme a zajíždíme do letoviska Vabos, které je totálně opuštěné, restaurace zabarikádované proti vlnám a pár obyvatel, kteří tu jsou místní. 

Jedeme ještě kousek to vesnice Tertsa, kde silnice končí.

Krásné místo na konci maličké vesnice přímo na břehu moře.Pekelně fouká vítr z Afriky, který je sice teplý, ale silný.

Jdeme se projít po pláži, která je čistá a v létě musí být překrásná. Je tady spousta míst na koupání a parádní stání. Bohužel, nikde jsme neobjevili kohout s vodou, který by byl volně přístupný.

Potřebuji už trochu přeprat, nahromadili se nám trička a tak podobně. Však to znáte. Zítra pojedeme dál. Zdenda slibuje, že takových to míst budeme mít spoustu, tak se nechám překvapit. Ještě douška. Cestou jsme nepotkali jediný veřejný kohout s vodou, kde bychom si mohli načerpat vodu. 

Vlastně, jeden jsme potkali, ale voda se nedala použít do nádrže, možná na zálivku kytek. Vedle silnice je pomník nějakým vojákům, jen jsme z Řečtiny nerozklíčovali jakým a z jaké války, ale měli tam kašnu s kohoutem. Samozřejmě, hned jsme zastavili, ale jak píšu, bohužel, 100% nebyla pitná. Ve vesnicích, kde jsme byli, žádná kašna na načerpání vody není a přitom, hory jako hrom a pramenů tu musí být spousta. Mají zde ovšem úžasnou raritu.

Takovéto centrální roury, vytažené na povrch, odkud vedou jednotlivé větve ke konkrétním odběratelům. Na každé větvi je vodoměr.

Když už větvě nestačí, kousek dál je další vodárna, další černá vodovodní roura vytažená na povrch s totožným šmodrchacem větví, budíků a následných odběratelů.

 Dnešní trasa je 91 km