5.1.2016 Knósos

Ranní sluníčko je  předzvěstí krásného dne, i když je pravdou, že už několikrát ráno svítilo sluníčko a do večera lilo jako z konve. To už známe, ale dneska to vypadá obzvlášť parádně a ráno v 9h je už skoro 18°C. Máme naplánovanou nejslavnější archeologickou lokalitu na Krétě – Knósos.

Je kousíček od nás a tak si tam před odjezdem z Héraklionu jen zajedeme a ještě se vrátíme na naše parkoviště. Mimochodem, pokud se jede z přístavu podél pobřeží, kdy moře máme po pravé ruce, je několik velikých mimořádně vstřícných parkovišť a zadarmo. Pokud dojedeme až ke Carrefour, tak ve velikém dětském centru je volný internet. Je to jen kousek a vyplatí se popojet.

Tak dál. Nejdříve malinko k historii celé lokality. Knósos byl centrem mínojské civilizace a sídlem krále Mínoa. První palác existoval již kolem roku 2000 před Kristem, ale kolem roku 1700 před Kristem byl zničen zemětřesením. Druhý palác byl postaven o chvilku později, ale postihl ho stejný osud, tedy byl zničen ovšem tentokrát požárem 1380 před Kristem. Z dalšího zdroje měla ještě Krétu postihnout obrovská vlna tsunami po výbuchu sopky na Santorinu,  v roce 1450 před Kristem a zničit pobřeží a velkou část vnitrozemí. Paláce byly opuštěny kromě knóského, který byl opraven a znovu obydlen, ale to už se do hry dostávají Achájci a ten požár pravděpodobně založili Achájci, aby se Paláce lépe zmocnili. V Knósu dál vládli králové, ale už pod taktovkou Achájců, kteří masově osídlovali Krétu, a původní obyvatelstvo bylo odsunuto do pozadí. Mimochodem, Achájové, byli řecký kmen z oblasti Mykén, odtud se používá i výraz Mykénská kultura. Achájové nejdříve byli ovlivněni mínojskou kulturou, ale později si postupně vytvořili svojí vlastní, specifickou kulturu, která zase postupně vedla k zániku té mínojské. Dobré co? Trochu zamotané, sama v tom má drobet zmatek, ale ono to půjde.

Palác byl obrovský a první ho objevil, Mínos Kalokairinos, příhodné jméno, a dále anglický archeolog Arthur Evans zasvětil svůj život vykopávkám a rekonstrukčním pracím. Vše, co zde pan Evans učinil, je v odborných kruzích velmi diskutováno a rekonstrukce je považována za kacířskou a velmi, velmi kontraverzní.

Pan Evans si na základech paláce a města, které palác obklopovalo, zrekonstruoval vše, co dnes vidíme k podobě své, nebo tak, jak on si to představoval, že to mohlo být. Právě to asi vzbuzuje tolik dohadů.

Možná i z toho důvodu stále není Knósos zapsán v UNESCO, jak by po zásluze mohl být. Nicméně, palác měl až 1200 místností a odhaduje se, že v něm bydlelo na 12 tisíc obyvatel. V okolí bydlelo okolo dalších 50 tisíc. Nicméně pan Evans se z velké části zasloužil o rozluštění lineárního písma B., Jak jsme si již řekli, lineární písmo A nebylo dosud rozluštěno, ale i rozluštění B vyneslo mnoho nových poznatků a vědomostí o mínoiské době a kultuře. Například se mu podařilo díky překladu tabulek vyvrátit jeden z největších mýtů Kréty – existenci Mína. Slovo labyrint nepochází ze skrytých chodeb, ale ze slova labrys – což je jak jsme ukázali labrys, dvojbřitá sekera, symbol minojského království. O Mínovi ještě napíšu pár zajímavých řádek, ale zpět k paláci.

Palác musel být obrovský, podle počtu místností a obyvatel. Dneska je odkrytá jen část z celého areálu, ale i ta je úchvatná.

Bereme nezbytnou svačinu, platíme vstupné 6 Eur na osobu a můžeme vkráčet do historie.

Vše je moc hezky upraveno a zpřístupněno.

Mě osobně se nejvíce líbil Trůnní sál, který jsem původně považovala za luxusní toaletu s bazénem. Celou místnost zdobí nádherné fresky s glyfy, zvířata se lvím tělem a paví hlavou.

Krásně zrekonstruováno a v levé části je bazén se schody.

Další krásná rekonstrukce budovy s freskou, která se jmenuje Skok přes býka.

Budova s nástěnnou malbou nazvanou Průvod.

Je tu mnoho krásného k vidění, jen je potřeba mít čas, hezké počasí a málo návštěvníků, aby si člověk mohl posedět na některé z laviček a toulat se, alespoň v myšlenkách, starými časy.

Další působivá rekonstrukce fresky Princ s liliemi. Krása.

Zajímavé jsou obrovské nádoby na víno, olej, obilí a vše, co bylo možné uchovávat. Hrnčířské umění dosahovalo úctyhodných rozměrů a kvalita nádob byla úžasná.

Minojská kultura se rozvíjela až do roku 1375 před Kristem, kdy náhle mizí s příchodem Achájců. Až do pádu minojské civilizace psali úředníci na hliněné tabulky vše o paláci a životě v něm. Dochovalo se mnoho dokladů o vyspělosti, o tom, že svoje města neopevňovali, nestavěli akropole, jak to dělali Mykeňané.

Vlastně, skoro vše co je v Archeologickém muzeu se nalezlo v této oblasti. Je to neuvěřitelná a ucelená sbírka pokladů, která je dokladem vznešenosti a velmi vysoké úrovně minojské kultury.

V centru paláce je otevřené hlavní nádvoří, kde se odehrávali tzv. býčí hry neboli skoky přes hřbet býků. Z řad mladíků a dívek byli vybíráni ti nejkrásnější s nejztepilejší postavou a od útlého dětství cvičeni pro tyto hry.

Speciální palácová škola je trénovala pro jejich jediný den, kdy jim bylo umožněno postavit se čelem před býka, chytit se jeho rohů a skočit přes jeho hřbet.  Podobně jako v toreadorských zápasech, byli býci speciálně pro toto chováni a šlechtěni. Není nutné podotýkat, že mnoho dívek a chlapců nezvládlo tento artistický výkon a skončilo rozšlapáno býkem.

Za nádvořím jsou hlavní místnosti paláce, jako například královské místnosti.

 

Místnosti královny zdobí kopie slavné fresky s delfíny, která je vystavená v Archeologickém muzeu.

 

Co ještě říct? Snad jen, že zimní období je ideální k takové to návštěvě. Podle dochovaných záznamů, historických pramenů a  z lidového vyprávění, zde prý bývá v létě velmi rušno. Jeden autobus za druhým a stovky turistů i místních se tlačí u pokladny a stojí frontu na nahlédnutí do pěkné místnosti. Lavičky jsou obleženy a stojící koukají, aby sedící už se pohnuly a uvolnili místo. V zimním období jsme tady skoro sami, je nádherných 23°C a v celém areálu hlídači hrají tvrdou přesilovku. Co více  si jen přát.

Zítra se vrátím k labyrintu a mýtu s ním spojeném. To je docela zajímavé. Chtěli jsme už, konečně odjet z Hérakleion, ale neodjedeme, protože Zdenda si potřebuje v místním OBI – Praktikel koupit šmirgl a nějaké lepidlo či co na drona a zítra, vážení, je v Řecku státní svátek a všude, absolutně všude je zavřeno. Večer jsme si chtěli koupit chleba v Lidlu a tak vykoupený obchod nám nešel do hlavy. Zkrátka nikde nic, prázdné chladicí boxy na maso, vyprodaná zelenina a ovoce a o chlebu jsme si mohli nechat tak akorát zdát. Začali jsme pátrat, jestli se náhodou nehrne na nás nějaká živelná katastrofa, dvoumetrové závěje sněhu, hurikán, povodně, státní převrat a podobné lahůdky, protože každý má narvaný, přetékající nákupní koš vším možným. Nic takového, jen zítra bude den volna.  

 Dnešní trasa je 20 km