4.1.2016 Hérakleion

Dnešní den je dnem velkého vítězství. Konečně jsme absolvovali návštěvu Archeologického muzea. Zde je usvědčující fotografie, platíme, máme vstupenky a jdeme dál.

Muzeum je velké a pomalu nás provádí celou krétskou historií až do posledního Římského období. Je dvoupatrové, ale část druhého patra je v zimě uzavřená. Jak nám bylo vysvětleno, v zimě není tolik návštěvníků. Bodejď by bylo, když mají pořád zavřeno a jeden aby se uběhal, pokud si umane muzeum navštívit. No a proto mají méně hlídačů a tudíž část druhého patra je uzavřená. Ale faktem je, že ty nejkrásnější nálezy jsou dole. Tak hurá do prvního sálu a to do období neolitu, to znamená dobu asi 6000 př. n.l. až 3000 př.n.l.

Keramické nádoby a maličké hliněné bohyně jsou vlastně jen takovým začátkem pro krásnější artefakty v následujících místnostech.

Ranně palácového období asi 2000 - 1700 př.n.l jsme se podívaly na nádherné červeně, černě a bíle malované džbány, vázy a mísy ve stylu Kamáres.

Používaly se k rituálnímu obětování zrní, vína a oleje, a některé z nich se našly v Kamáresské jeskyni. Řečí Bohyně byly spirálovité vzory hadi, jeskyně, mystéria přeměny. Slunečnicové tvary byly květiny, slunce, a síla růstu.

Phaistosský kotouč, objevený v klenotnici prvního paláce ve Phaistosu. Na jeho obou stranách jsou záhadné a dosud nerozluštěné hieroglyfy. Protože jsou napsány do spirály, vědci věří, že jde možná o slova modlitby nebo rituálního zaříkání. Písmo lineární A, které by mohlo po dekódování vypovědět mnohé o ranné části Minojského období. Jak jsem již uvedla minule, následovalo lineární písmo B, které se již podobalo starořečtině a bylo rozlutěno.

Toto obrázkové písmo ještě na své rozluštění čeká. Možná se někdy nalezne podobná Rossetská deska a pomůže s překladem, podobně jako to bylo u hieroglyfů.

Zlaté včely - šperk 

Mě hlavně zajímala bohyně s hady, hadí bohyně a správně Hohyně Ofeon vyrobená z fajánsu z období nových paláců, což je datováno 1700 př.Kr a blíž k němu, nebo blíže k roku 0.

Fajáns, už hodněkrát jsem se s ním setkala, ale stále je mi utajeno, cože to ten fajáns je. Keramika, možná, ale vypadá to jako kámen, nebo alabastr nebo by to mohla být nějakou technikou fajáns zpracovaná slonovina. Každopádně, fajáns je jemná keramická hmota k výrobě hrnčířských výrobků nažloutlé nebo načervenalé barvy, které jsou pokryty bílou neprůhlednou glazurou. Jsou považovány za jemnou keramiku, i když vzhledem často připomínají porcelán. Vypaluje se při teplotě 1100 stupňů Celsia. Po ochlazení jsou výrobky glazovány a ještě jednou vypáleny při teplotě asi 900 °C. Malovaný dekor se nanáší buď před glazováním (barvy vysokého žáru), nebo až na hotové vypálené kusy. V tom případě jde o tzv. muflované barvy a výrobek se slabě vypaluje ještě potřetí. V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l.

"Fajáns, často také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Ten obsahoval rozpustný sodík a po vysušení předmětu zanechal tenkou vrstvu křemene, který vytvořil glazurovaný povrch. Kolem roku 1600 př. n. l. se glazurování dále rozvíjelo až po zdobení nádob, sošek a dlaždic. Díky Wikipedii jsme zase chytřejší, jen člověk nesmí být moc líný.

Nádoba, ryton s býčí hlavou na obětní úlitbu vytesaná z černého kamene, s očima vykládanýma krystaly a se zlatými rohy, jedna z nejčastěji zobrazovaných ukázek minojského umění a můžeme si ji směle zařadit do období mojí obdivované hadí bohyně.

Další jedna velká expozice je věnována labrys tzv. dvojhlavá sekera. Symbol dvojsekery stále zůstává tak trošku zastřený tajemstvím. Někteří vědci jej vnímají jako stylizovaného motýla, jiní jako dvojitý Venušin pahorek, a další věří, že měl spojitost s ovládáním počasí. Je jisté, že dvojsekery se nepoužívaly k obětování zvířat. Velké labrys často stály v blízkosti oltářů a malé se nabízely jako votivní obětinky.

Dvojsekeru někdy drží ženy nebo Bohyně, ale nikdy Bohové či muži. Možná sloužila jako hromosvod ke svádění energie, to asi když jí držely ženy. Klasika, která pochází už ze starověku. Další zajímavá informace.

Nicméně, v druhém patře je velká expozice soch z Římského období. Jak jsem se již zmiňovala, je to období, kdy si Kréťané takříkajíc, dělali co chtěli a Římu na truc, až Římu došla trpělivost a Krétu obsadili a prohlásili jí za nezávislý římský okres. Kréta tak byla skoro na 500 let izolována a zcela na pokraji zájmu.

Ostrov byl vlastně Římany využíván jako místo pro vyhnance. Krásné sochy, které se později našli na mnoha místech Kréty vypovídají o kráse a kultuře, která sem byla dovezena a rozhodně mi to nekoresponduje s nějakým úpadkem.

Je ovšem otázkou, jestli to nebyla záležitost několika sídel a paláců nejvyšší vrstvy samozřejmě římských správců a úředníků.

 přestávka na svačinooběd nebo obědosvačinu 

Krásné muzeum, které opravdu stálo za neúnavnou snahu dostat se dovnitř.

Vřele doporučuji, je to jedna z nejkrásnějších sbírek historických artefaktů a díky tomu, že se zde s vykopávkami začalo poměrně pozdě, veškeré nálezy, hlavně ty nejvzácnější zde zůstali a nejsou rozstrkané po muzeích světa a soukromých sbírkách.

Mistrovské dílo minojského zlatnictví - zlatý prsteny z hrobu Isopathů

Krása.

Zítra bychom se rádi přesunuli o kousek dál a to do další, největší perly a  nejslavnější archeologické lokality na Krétě a tím je Knósos.