15.5.2016

Na pár řádek se vracím k našemu cestopisu. Dneska to vlastně není o zprávách z cest, ale o zprávě, jak probíhá pobíhání po úřadech. První a nejhlavnější jsou pasy. Naštěstí už nepotřebujeme fotografie, vše se děje v budníčku před úřednicí. Pasy dneska stojí 600,- Kč na deset let. Můžeme mít rychlopas do tří dnů, ale ten stojí 4000,- Kč také na deset let. Nicméně, pasy budeme mít hotové 19.5 a to je přesně čas, kdy vše stihneme vyřídit a můžeme v klidu odjet. Klíčová je nová pojistka na Flíčka. Díky našemu kolegáčkovi a kontaktu na pojišťovací firmu jsme získali novou pojistku na auto. Původní jsme již po roce vypověděli, byla pekelně drahá a nová je za téměř to samé plnění o dvě třetiny levnější. Takže už můžeme opět v klidu spát, bez obavy, že jediné co nám zůstane, budou klíčky od auta a oči pro pláč. Snažili jsme se Flíčka zabezpečit a instalace GPS dozoru byla slušná náhražka za pojistku, ale, ale. Co si budeme povídat, pojištění je bezpečnější. Tímto děkujeme, Mirku, velmi jsi nám pomohl. Fotoaparát z opravy už mám také doma a firma Olympus je opravdu neuvěřitelně rychlá. Ve středu jsem fotoaparát dala do servisu a v pátek byl na poště k vyzvednutí. Snad bude vše fungovat jak má a aparát si přestane žít svým vlastním životem. Přeskočím kolečko lékařských vyšetření, vytržení stoličky a nakopnutý malíček u nohy, který mi určitě v nejbližší době upadne a bodnutí od megavčely do prstu, ale to mi upadne rovnou celá ruka, protože to pekelně bolelo a okamžitě příšerně nateklo. Takže je to jasné, budu bez ruky.  

Jen bych se ráda zastavila na pár řádek u cestovního pojištění do zahraničí, ale pozor, celoročního. Zjistili jsme, zase, díky fundovanosti úřednice, na kterou jsme padli až nyní, že jsme mohli za rok ušetřit skoro dvacet tisíc na povinném zdravotním pojištění. Mluvím o VZP, kde funguje, že když odjedeme na delší dobu jak 6 měsíců, můžeme před odjezdem požádat o pozastavení domácích plateb, protože si platíme celoroční pojištění pro zahraničí. To nám bohužel uniklo. Proto chodíme na rady a porady k přepážce v lichém domnění, že se nám dostane odborné rady. Takže je to tak, že před odjezdem požádáme o pozastavení, budou nám odejmuty kartičky a vystavené potvrzení. Při návratu opět požádáme o znovuobnovení a platíme dál to, co máme. Jednoduché a přitom docela úsporné. V případě neočekávaného návratu není problém s dokladem, který dostaneme při odhlášení absolvovat jakékoliv lékařské ošetření a nechat si následně vystavit kartičku na počkání. Pokud se přihlásíme do jakéhosi Klubu stálého zdraví (budou nám akorát zasílány rady, jak pečovat o svoje zdraví), získáme 50% slevu na cestovním pojištění. Což není také k zahození.

Spousta krásných setkání a návštěv.

Povídání až do ranních hodin nebere konce. Na co jsme se opravdu hodně těšili, bylo pálení čarodějnic v kouzelné vesničce ve Chmelné. 

Na tuto akci jsme zaměřili náš příjezd. Následné májové oslavy ve Vlašimi byly úžasné. 

Jen škoda, že jsem ještě neměla opravený fotoaparát. Tak příště.

Nicméně, všem našim kamarádům a přátelům moc děkujeme za krásné přijetí. 

Velmi, velmi si toho vážíme.

Máme novou vaničku ve sprchovém koutě. Dethleffs ve Velimi se vynasnažil a vaničku vyreklamoval.

Jenže jsme místo toho koupili nový energoblok a ten co zlobí je zaslán výrobci na reklamaci nebo opravu. 

Podle toho, co projde. Takže jsme nic neušetřili.

Je to jedna ku jedné. Zdenda tvrdí, že bude dobré mít sebou energoblok rezervní a jako velitel vozu má dozajista pravdu. Akorát začínám nabývat dojmu, že by se nám hodil vozík za auto se všemi náhradními díly a vybavením Zdeňkovy dílny. Prý nám chybí ještě pár drobností, které by měl rád u ruky. 

Jako například svářecí souprava, soustruh a podobné, já bych zase uvítala příruční rentgen, několik sad plastových fixací, zubařské křeslo v plné výbavě, no a tak bych mohla pokračovat. Zatím jsme jen docílili toho, že nám povolila přetížená podlaha v kufru, kterou musí Zdeněček vyztužit. 

Domněnku, že za to mohou moje báječné kompoty darované a s láskou zavařené, jsem odmítla hned v zárodku. Kompoty nedám!

Pokračujeme v zařizování a vyřizování a předpokládaný odjezd je 20. května. Utratili jsme hromadu peněz. Celý rok škudlíme jako pitomci, abychom je při návratu hned všechny utratili. Rozpadlé boty nahrazujeme novými, pojistky, energoblok a podobné radůstky. Zdenda se pověnoval podvozku a zase ho pečlivě ošetřil. Vyspravil uvolněnou podlahu, doplnil zásobu háčků na ryby a ještě jsme si nakonec na ty ryby pořídili nový gril. 

Dokoupila jsem průvodce Norska a Finska od Lonely Planet a jen jsem hodila očkem do útrob průvodců a vypadají dobře. A tak už snad nebude nic stát v cestě a budeme moci vyrazit. Zítra ještě neplánovaně musíme do Hradce Králové, protože s námi přestala komunikovat navigace Zenec. 

Dokoupili jsme si aktualizace a ani přes rady dovozce po telefonu, se nám nepodařilo navigaci oživit. Zatím to vypadá na vadnou paměťovou kartu, a protože je rádio ještě v záruce, asi dostaneme kartu novou. Uvidíme, každopádně ten jeden den nám bude hodně chybět. Mám vše naplánované a načasované pomalu na hodiny, rádi bychom dodrželi termín odjezdu.  

Norsko, Finsko a Švédsko. Čekají nás skoro tři měsíce v těchto krásných zemích, které vůbec neznáme a moc se tam těšíme.

Zprávy o cenách potravin, trajektů a podobně nás docela děsí. Je jasné, že sebou nemohu vézt potraviny a zásoby na tři měsíce. Základ ano, ale stejně budeme muset spoustu dokupovat, tak jsem na to sama dost zvědavá. Moje báječná přítelkyně Miluška mě naučila zavařovat maso do sklenic. Vezu sebou pár litrovek a tiše doufám, že jsem vše udělala dobře a dodržela téměř laboratorní, sterilní prostředí, jak mě bylo nakázáno a nic se mi nezkazí. Ovšem Zdenda tiše úpí a jen zvažuje, další zpevnění podlahy v kufru.