25.4.2016 Slovensko - Predmier
Ráno vyrážíme na další cestu Maďarskem a budeme přejíždět na Slovensko.
Počasí se prudce zhoršuje, hlavně se ochlazuje.
Přijeli jsme z 30°C a teď taková zima. Tiše jsme doufali, že se teploty umoudří, ale Wynditi hlásí, že nikoliv.
Bude zima a dokonce nás možná potká i mráz.
Uvidíme, ale tady v Maďarsku je celý den zataženo a prší. Není o co stát a tak jedeme na hranice. Tentokrát jedeme na hraniční přechod Šalgotarián, který je poněkud dál, než bychom jeli normálně domů. Potřebujem se cestou zastavit v Přerově. Začíná zlobit Olympus a v Přerově je servis pro všechny Olympuse v republice. Tak tam toho našeho broučka ponecháme na generálku. Je to pro nás nejrychlejší řešení.
Takže velitel vozu zvolil přechod Šargotarián s tím, že si alespoň projedeme kus Slovenska.
Projíždíme Velkou Fatrou a konečně, po osmi měsících vidíme krásný velký smrkový les. Pro nás samozřejmost, ale je to opravdu první kloudný les na cestě.
Musím se pochlubit, celou cestu jsem řídila. I ty veliké kopce. Určitě to byly ty nejvyšší, nejzáludnější, nejprudší, nejnebezpečnější, zkrátka nejnáročnější kopce na naší cestě, protože jsem je celé řídila já. Tak a je to.
Hraniční přechod je opět nic moc. Žádné vzrušení, žádná perzekuce ze strany orgánů, žádný běženci, nikde nikdo. Jen pár kamionů a pár osobáků.
Nikdo si nás ani nevšimnul a jedeme dál, už na Slovensko.
Dálniční známku pokud bychom jeli přes Staré Kůty, tak bychom nepotřebovali.
Dálnice se dá v pohodě objet. Nyní jedeme do Přerova a tak si trochu zajedeme. Dálniční známka na 10 dnů / 10 Eur.
Mimochodem, ještě před rokem byla možnost koupit dálniční známku na jeden den, což se vyplatilo. Ale ta je zrušená a nyní je jen na 10 dnů a nebo na měsíc 14 Eur. Ta se vyplatí pro ty, kteří se do měsíce budou vracet domů.
Projíždíme Velkou Fatrou a konečně, po osmi měsících vidíme krásný velký smrkový les. Pro nás samozřejmost, ale je to opravdu první kloudný les na cestě.
Musím se pochlubit, celou cestu jsem řídila. I ty veliké kopce. Určitě to byly ty nejvyšší, nejzáludnější, nejprudší, nejnebezpečnější, zkrátka nejnáročnější kopce na naší cestě, protože jsem je celé řídila já. Tak a je to.
Slovensko je krásné, ale bohužel, jedeme v hodně nevhodném počasí a tak si mnoho neužíváme.
Prší a je zima. Tak není ani mnoho co fotit. Akorát možná ještě hrad Strečno, ale tím to končí.
Parkujeme na dálničním parkovišti Predmier na dálnici D1 Poprad – Bratislava u restaurace kde mají volné wifi. Ještě jedna báječná zkušenost. Místní dálnice mají pokrytí internetem. Stačí jen přijmout jejich alibistické podmínky, jako že se zříkají odpovědnosti za případné nabourání do našeho počítače a můžeme vesele pracovat na stránkách. Občas sice signál vypadne, ale není to nijak tragické. Suprová služba motoristům. Tleskám.
Dnešní trasa je 298 km
