23.4.2016 Rumunsko - Temešvár

Vedle auta nám do rána vyrostlo tržiště.

Ale to je teda erc tržiště. Většinou jsme viděli tžnice, kde převládala zelenina, ovoce a ještě tak sýry a čerstvé maso.

Tady zelenina veskrze žádná, minimum, hodně domácího medu a kytičky. Co však v hojné míře je, tak to nářadí všeho druhu, stáří a značek. Něco neuvěřitelného. Bleší trh, ale takový ten opravdu opravdový.

Neskutečné harampádí, rezavé a absolutně k ničemu. Ale to si možná jen myslím, že je to k ničemu. Podle zaujatých výrazů mužské populace by člověk hádal, že něco tak zajímavého, potřebného a určitě skvělého dlouho neviděli. Je pravdou, že já také ne, ale jako ženská tomu nemůžu rozumět a už vůbec nemohu pochopit ryzí zaujetí místních pánů. Další část trhu je o živých zvířatech. 

Koupit se tu dá absolutně vše. Slepice a kuřátka. Prý jednodenní. Krásné exempláře kohouta se slepicí. Tak ty se mi hodně líbili.

Majitel je měl normálně na kufru poměrně zánovního auta. Spousta selat a koní.

Kobylky i s hříbaty, nebo jen odrostlá hříbata. Krmivo, zrní, vše.

Lidi si odnáší v krabicích kuřata a v pytlích selata do sídliště, které je přes silnici.

Nevím, ale podle ranního řevu kohoutů je podezírám, že zvířata chovají na balkonech domů.

No, nemá cenu to zkoumat a my jedeme dál parádní silnicí, prakticky osamoceně. Silnice se ale bohužel za chvíli stáčí a jsme na hranicích.

Pěkný veliký most přes Dunaj tvoří vlastně hranici Bulharsko x Rumunsko.

Nikde nikdo a před námi jen pár aut. Klasika, kamiony tady opět stojí v koloně a jen je litujeme.

Nás se to netýká, my jedeme vedle nich. Za chviličku jsme u kontroly.

Celník nám vlezl do auta, a když chudák zjistil, co je tu skrytých prostorů, tak nám raději dali na auto pohybový čidla jako na kamiony.

Jestli někoho nepřevážíme. Operace na pár minut a můžeme jet dál. Hned po pár metrech nás zkasírovali o 6 Eur za přejezd mostu a na první benzínce, hned za přechodem si kupujeme dálniční známku na celé Rumunsko.

Jinak to bohužel nejde a bez dálniční známky se tu jet nedá. Na týden 7 Eur nebo 26,75 Lei. Na hranicích s Českem udělám tabulku všech plateb včetně ujetých kilometrů v jednotlivých zemích.

Určitě to bude pro mnoho lidí zajímavé, protože cesta do Řecka přes Bulharsko a Rumunsko asi bude pro někoho aktuální. Nicméně, jsme absolutně bez problémů a v pohodě. V Rumunsku jedeme kus docela pomalou silnicí, kde se nevyplatí porušovat značkami přikázanou rychlost. Je sobota a všude jsou policisti a hlídají a kasírují.

Hodně jsem se rozepsala v RPC na cesty v kapitole Rumunsko o místních policistech. Ale jinak, cesta je to fakt hezká. Stále je na co koukat. 

Nádherný Dunaj máme po levé ruce a obdivujeme přírodu. Na jednom parádním parkovišti, odpočívadle, si dáváme na sluníčku oběd a kocháme se.

V dálce je hraniční přechod Železná vrata do Srbska.

Je potřeba trochu počítat s pomalejší jízdou. Ve vesnicích je 40 – 50 a jinak 80. Silnice je v pěkné kvalitě a řekla bych, že tato část Rumunska je bohatší, domy jsou upravené a kupodivu, ani nijak valný nepořádek.

Zkrátka v pohodě. Pryč jsou doby, kdy děti vbíhali do silnice a kde co nabízely, pryč jsou doby, kdy někdo pořád něco nabízel. Vyjíždíme z lesů a kopců a najíždíme na úplně novou dálnici, kterou ji opět, můžeme jen závidět. Dálnice je skoro prázdná a v perfektní kvalitě. Několik velikých odpočívadel s luxusními toaletami. Parkujeme na jednom velkém odpočívadle. Vše je nové, spousta místa pro desítky kamionů, kterých je tu hrstka. Večer slovy pět. Zajímavá mobilní čerpací stanice MOL a klid.

Večer máme ještě jedno velké překvapení. Tři české dodávky s báječnou posádkou, kteří se vracejí z Athén. Hodinka povídání a společné kávičky nás ohromně potěšila. Bohužel, museli jet dál. 

Opravdu, pokud někdo uvažuje o cestě do Řecka a vzhledem k bezpečnostní situaci nechce jet Balkánskou cestou, tak tady je to absolutně bez problémů. Teda, nerada bych něco přivolala a zakřikla. Uvidíme ráno.

Dnešní trasa je 328 km