18.4.2016 Meteora

Odjíždíme z Thermopyl, ještě tankujeme vodu u památníku.

Zdenda vypustil všechnu vodu z nádrže, opět nádrž vyčistil, vydesinfikoval a napustil čerstvou vodu na další cestu. Nádrži na pitnou vodu věnujeme hodně pozornosti. Stoupáme od moře do oblasti Thesálie. Vlastně se pohybujeme v pohoří Pindos a před námi je krásné pohoří Parnas.

Když překonáme první kopečky, otevírá se před námi rovinatá oblast Thesálie. Všude se zavlažuje a všude se něco pěstuje. Koukáme jako blázni na meruňky a broskve, které už jsou tady velké jako vlašské ořechy a za chvíli se budou sklízet. Pokud dostanou dostatek vody, podnebí veškerému pěstování jen přeje. Máme děsivých 27°C, a to jsme se domnívali, že jak se budeme blížit k horám, bude chladněji. Není.

Podle navigace máme to pár kilometrů k cíli, ale skalní kláštery nikde. Začínám se obávat, že to bude jeden klášter, někde na skalce a nic víc. Dojíždíme do města Kalambaka, kde je sice skála nad celým městem, ale jinak, nikde nic a po klášterech na vysokých skalách, ani vidu ani slechu.

Hnědé cedule nás vedou skrz město a za město a to už se nestačíme divit. Hned za městem je skalní město a překrásné kláštery na vrcholcích skal.

Tak, to jsem nečekala. Nádhera. Uskupení skalních klášterů je vysloveně úchvatné a díky renovaci, rekonstrukci a opravám, jsou hlavní kláštery krásné.

Není divu, že jsou zapsané v seznamu světového dědictví UNESCO, protože opravdu stojí za návštěvu.

Něco málo si můžeme říct k Meteoře. Více podrobností uvedu v kapitole UNESCO, ale základ můžeme znát hned.

Co vlastně znamená slovo Meteora?

Nejdříve byl postaven klášter Metamorfosis, založený v roce 1356 mnichem Athanasiem z poloostrova Athos, na skále ve výšce 534 metry nad mořem. Klášter byl nazván Megalon (Velký) Meteoro (vznášející se – podle dojmu, že se vznáší vysoko nad zemí). Podle něj pak se množné číslo „meteora“ začalo používat pro všechny zdejší kláštery, jichž mezi 15. a 16. stoletím vzniklo celkem 24.

Výstavba klášterů musela být pekelně náročná. Stavební materiál a všechno potřebné zařízení mniši vynášeli na zádech pomocí košů, rumpálů; jediným strojem, který jim práci usnadňoval, byla kladka. Mnohem později, byla vystavěna schodiště a kamenné žebříky, ale to bylo až kvůli turistům. Dneska jsou ke klášterům mostky nad obrovskými propastmi.

Mostky jsou celé v pletivu, to aby turisti nepřepadávali dolů a potřebné peníze za vstupné v pořádku donesli do nesčetných pokladen.

Každý z klášterů má jinak otevírací dobu a je jen na nás, kterému klášteru dáme přednost a v který den se tu zrovna octneme. Myslím, že takovéto řešení je ideální. Každý den má nějaký klášter zavřeno a ostatní jsou přístupné a tak se nestane, jako se nám několikrát podařilo, že přijedeme totálně nevhodně, když je památka zavřená a času je pomálu. Tady v Řecku je to velmi nevyzpytatelné. Zavírací dny jsou různě rozházené v celém týdnu a i oficiální otevírací doba, uváděná na stránkách památky, nefunguje. S tím jsme se už tady také setkali.

Nejdůležitější a nejpůsobivější klášter zvaný Metamorfosis (klášter Proměny Páně) nebo také Velký Meteoron (Megálo Metéoro) tam byl založen někdy v letech 1356 až 1370. Zasloužil se o to mnich Athanasios. Původně žil v klášteře na hoře Athos na poloostrově Chalkidiki, musel však odtamtud uprchnout před tureckými piráty. Ti pravidelně vylupovali pravoslavné kláštery, které Byzantská říše v té době už nebyla schopna ochránit. Athanasios proto hledal útočiště v Meteorách.

Shromáždil malé mnišské společenství a na nejvyšší skále Meteor vybudoval malou kapli a několik mnišských cel. Díky dobrým vztahům se srbským carem Symeonem Urošem, který vznikajícímu klášteru daroval velký majetek, mohl Athanasios pokračovat ve výstavbě. Když v roce 1383 zemřel, zveleboval klášter jeho nástupce mnich Joasaf, syn cara Symeona Uroše. Dnešní podobu získal Velký Meteoron v letech 1544 - 1555. V klášteře je dnes kromě významných fresek knihovna se šesti sty manuskripty mimořádné historické hodnoty a velká sbírka vzácných ikon.

Na konci silnice je velké parkoviště, kde se lze otočit a najít si místo k zaparkování, na některém nižším parkovišti. Auta se tu tak rychle střídají, že nemáme problém postupně fotit a zastavovat. Nakonec jsme zaparkovali u jiného bydlíku s výpravou z Německa. Velký plac na nádherném místě, kde jsme ve výšce s ohromujícím výhledem. Bohužel, kláštery už jsou zavřené nebo se budou brzo zavírat.

Prohlídku si tedy necháváme na zítřek a dneska jen chodíme okolo a prohlížíme a pročítáme podklady z historie, která je velká. Ovšem k večeru přijíždí ruka zákona a velmi slušně nám sděluje, že tady nemůžeme parkovat. Domlouváme ještě dvě hodiny stání a odjíždíme do města Kalambaka, kde se dá pohodlně parkovat u nádraží. Místní velký Lidl  má také patřičné parkoviště, ale nám se to líbí u nádraží.

Jsme tu schovaný na parkovišti a vlak nejenže projel jeden za večer, ale ještě tady má konečnou. V poledne jsem si vyndala z mrazáku suroviny a večer se pouštím do velkého vaření zase na pár dnů. Zdenda si přál kuře na paprice s rýží, rovnou jsem udělala kuřecí vývar se zeleninou, masem a kapáním a ještě omáčku na špagety. Kousky kuřecího, cibule, česnek, rajčata, žampiony. Podusit a je to dobrota.

Stačí už jen uvařit špagety a nastrouhat sýr. Jen to musí vychladnout, abych mohla vše nacpat do lednice. Kosti pro toulavého pejska se budou taky chladit. Což bude dneska drobet problém. Je devět hodin večer a venku máme stále 27°C.

Bohužel, sluníčko je po celý den pod těžkým oparem a tak i když snaha byla, fotky jsou hodně nekvalitní. Tím neříkám, že kdyby svítilo, byla by to bůhvíjaká kvalita, ale rozhodně trošku, maličko, malilinko lepší fotečky by snad byli.

Zítra se do klášterů vrátíme a alespoň do jednoho se podíváme.

Dnešní trasa je 151 km