13.4. 2016 Thermopyl a drobet historie
Dneska, jak jsem slíbila, bude trocha historie nejen pro nás, ale i pro ty, kteří mají zájem se něco dozvědět o slavné bitvě u Thermopyl. Pár informací už to tu bylo jednou, něco málo řečeno. Vrátili jsme se sem po třech měsících. Když jsme jeli v prosinci na Krétu, zastávka tady, byla velmi příjemná. Celou dobu jsme se těšili, až se sem na pár dnů vrátíme a vykoupeme se v jedinečné vaně, která nevystydne.
Než se pustím do historie Thermopyl, musím se ještě zmínit o skvělém setkání.
Po několika měsících, jsme včera potkali Čechy, teda spíše Moraváky. Dva řidiči kamionu tu zastavili a byli se vykoupat v pramenech.
No a my jsme akorát tankovali vodu u pomníku a oni přicházeli. Jasně, byla kávička, kousek bublaniny, která se mi mimochodem povedla a chvíle povídání.
Měli jsme obrovskou radost. Bohužel, pánové měli akorát krátkou pauzu a museli jet dál.
Tak, šťastnou cestu!
No a dneska nám opět nastal malý problém a jen díky tomu, že je Zdenda tak šikovný, máme problém vyřešen. Dopoledne jsem chtěla zatáhnout roletu ve střešním okně a ejhle, něco luplo a už to bylo rozbité.
Děsně mě to mrzelo, ale na roletu jsem nijak netlačila, nijak jsem jí silou nezavírala. Zkrátka vykoukl na mě provázek s nějakou pitomou pružinkou a holt musel nastoupit Zdenda a celé to rozmontovat a rozebrat. Naštěstí dobrá věc se zdařila a při té příležitosti jsme alespoň okno vyčistili, zbavili jej seschlých broučků a prachu a hlavně Zdenda vydrhnul síťovinu, která už byla celá zaprášená a ani luxem nešla vyčistit.
Zdenda určitě dá návod na spravení rolety do své kapitoly opravy a úpravy. Nakonec se ukázalo, že celé složité vedení drží malá pecička lepidla, která odpadla, a perko vystřelilo.
Opravdu, za pár let budeme mít auto rozebrané na prvočinitele.
A už hurá do historie. Spousta z nás si pamatuje ze základní školy, že nějaká bitva u Thermopyl byla, alespoň za nás to patřilo k základním znalostem z dějepisu. Ovšem podrobnosti už si nikdo nepamatuje. Tak jak to vlastně bylo?
Bitva u Thermopyl byla ozbrojeným střetnutím mezi spojenými jednotkami části řeckých městských států a vojsky perského krále králů, Xerxa I. Proběhla v srpnu nebo září 480 př. n. l. a Řekové v ní podlehli perské přesile. Na jaře roku 480 př. n. l. zahájil král Xerxés I. jednu z nejrozsáhlejších vojenských operací starověku, jejímž cílem bylo potrestat Athéňany a Sparťany za jejich vzdor vůči moci perské říše (pobití perských vyslanců, bitva u Marathonu).
Pozemní vojsko Řeků v čele se spartským králem Leónidem I. čítalo asi 7000 bojovníků, z toho bylo asi 1 200 Sparťanů, zato Peršanů bylo odhadem 100 – 200 tisíc. Docela dobrý rozptyl a statistici by zaúpěli. Pokud jde o zvolené místo bitvy – Thermopylskou soutěsku – jen těžko si lze představit vhodnější místo k obraně. Průsmyk byl tak úzký, že na obou koncích, jimž se říkalo Východní a Západní brána, byla cesta široká jen na průjezd jednoho vozu. Samo místo navíc působilo podmanivě (název Thermopyly znamená „Horké brány“ – podle horkých pramenů, z nichž stále stoupá pára) a snad bylo vybráno i proto, že je úzce spojeno s životem a smrtí legendárního Hérakla, za jehož přímé potomky se považovali spartští králové. Leónidas se se svými třemi sty těžkooděnci a pomocným oddílem hélótů (spartských otroků) položil na jednom návrší v nejužším bodě soutěsky s názvem Kolónos.
Xerxova armáda přitáhla k Thermopylám bez boje, jedno řecké město po druhém vzdávalo velkokráli hold a hostilo jeho dvořany. Xerxés nejdříve tři dny vyčkával v blízké Trachíně, zatímco jeho mágové zaháněli zaklínadly bouři, která se strhla, a také v naději, že se Řekové znesváří a rozprchnou. Když se tak nestalo, dal čtvrtý den rozkaz vybranému oddílu Médů k pochodu. Po příchodu na místo střetnutí Médům pochopitelně neuniklo, že průsmyk představuje vynikající obranný val, přesto se však nejprve pokusili o útok. Avšak Leónidas odrazil nejen nápor médské pěchoty, ale druhý den bitvy, pozdě odpoledne i perské Nesmrtelné, elitní jednotky achaimenovských králů. Při útoku se poprvé a snad naposledy v řeckých dějinách uplatnila taktika fingovaného ústupu: po rychlém výpadu Leónidovo vojsko ustoupilo, a když se Nesmrtelní při pronásledování rozptýlili, Sparťané se semkli v nepropustnou falangu, jejíž útok byl tak drtivý, že Xerxés nařídil stažení, aby nepřišel o nejlepší muže. I třetího dne skončila bitva vítězstvím Řeků.
Thermopyly bylo chytře zvolené místo ( jasně patrné z dobového situačního plánku ), ale až zrada jednoho řeckého bojovníka Efialta z Málidy, rozhodla bitvu. Efialtos Peršanům prozradil existenci tajné stezky přes pohoří Kallidromos nad Thermopylami. Leónidas v poslední chvíli zachránil větší část své armády tím, že ji odeslal pryč. Sám učinil slib, že Thermopyly neopustí, a se svou tisícovkou mužů to také dodržel. V soutěsce padli všichni jeho bojovníci i on sám.
Řecký básník Simónidés z Keu složil na počest Sparťanů padlých v bitvě světoznámý epitaf, který byl vyryt do kamene na místě, kde byli pohřbeni:
Jdi, poutníče, a zvěstuj Lakedaimonským
že my tu mrtvi ležíme, jak zákony kázaly nám.
Spartské ženy svým mužům, kráčejícím se štíty do boje, říkaly: S ním, nebo na něm. Čili vrátit se se štítem jako vítěz nebo na štítu jako mrtvý. Z těch dob pochází výraz odejít se štítem, se ctí.
Krásný pomník, monument, zvaný Leónidův, na počest padlého spartského krále. Je na něm vyryta jeho odpověď Xerxovi na výzvu, aby se Řekové vzdali a odevzdali zbraně.
Byla stručná: Molón labe! (Pojď si pro ně!)
Trocha historie a my se celý den koupeme v nádherně teplé minerální vodě. Shodli jsme se, že to nám bude chybět. Ale, tak ono je všude něco zajímavého, jen to nechce hltat kilometry a jet pěkně pijánko.
To, že jsou zde teplé prameny, se nezmiňuje ani průvodce. Faktem je, že průvodce National Geographick se o Thermopylu nezmiňuje vůbec. Což mě dost udivilo. Tam není ani zmínka o jedné z nejslavnějších bitev starověku, natož o místě samém. Škoda.