26.7.2016 Helsinky - Tallinn Estonsko

Dneska nás čeká trajekt z Helsinek do Tallinnu, Estonska.

Jsem docela zvědavá jednak na Helsinky a druhak bychom se rádi podívali do pevnosti na ostrově Suomenllina.

Už mám nastudovanou historii pevnosti a myslím, že by to mohla být paráda. Krátký trajekt a památka UNESCO. Super. Helsinky mě docela překvapili. Na to, že je pracovní den a dopoledne, tak v milionovém městě je prázdno.

Hlavní ulice vypadají jako kdyby bylo nedělní brzké ráno. Nevím, ale docela mě překvapilo pusto na ulicích, žádné kolony, žádné tlačenice.

Jasně, jsou prázdniny, ale i tak by tu podle mě mělo být mnohem více aut. Když Helsinky srovnám se stejně velkou Prahou, co do počtu obyvatel, tak mi to nebere rozum.

Zdendova navigace nás zavedla k terminálu, který je samozřejmě špatný. Jak v průvodci, tak v navigaci. V Helsinkách, tak jako v celém Finsku, které jsme projeli po jeho celé délce šetří ukazateli, směrovkami a jakýmkoliv návodem pro řidiče.

Náš terminál je úplně jinde a protože už jsou nachystaný na bloudící návštěvníky, u vjezdu do úplně jiného přístaviště lodí úplně někam jinam,  dostáváme u pokladny mapu Helsinek s oskenovaným návodem, jak se dostat na ten náš, kýžený přístav. Celou cestu po Helsinkách jsme neviděli jedinou směrovou ceduli, jediný ukazatel, nic. Těsně před cílem se najednou pochlapili a hned dvě cedule za sebou.

Tak to je on, mého srdce šampion.  

Chytli jsme se obdrženého návodu a končíme putování na staveništi a totálně přeplněném parkovišti.

Pozor, je to naše první odjezdové parkoviště, které patří k přístavu a je placené. 1h / 2 EUR a nikde jinde se stát nedá. Dobré, skvělé výborné. Koupíme si palubní lístek a čekání na odjezd trajektu si zpříjemníme házením mincí do parkovacího automatu. Pokud je teda máme. Jinak nás čeká docela problém se sháněním drobných mincí. Plánovali jsme si, že tu zůstaneme jeden den, nebo alespoň do pozdního večera a pojedeme na Suomenllinu.

 

Zřejmě nic takového nebude hrozit. Zdenda se vydává hledat prodejny lístků a já hlídám auto, respektivě, kdybychom překáželi, tak budu muset uhnout. Zdenda podniká pochodové cvičení po staveništi. Pokladny a odjezdová hala je vlastně dost nevzhledná nízká, hnědá budova, někde v dáli, která vůbec nepřipomíná odjezdovou halu.

Uznávám, staví tu novou, ale i tak by si než jí dostaví zasloužila nějakou větší upoutávku pro ty, kteří tu jsou poprvé. Že právě zde a jedině zde můžeme koupit vytoužené lístky na loď do dáli.

Trajekt do Tallinnu nás dva vyšel na 134 EUR s tím, že odjezd máme až v 18:30. Společnost Tallink loď Baltic Queen. Najíždět máme hodinu před odjezdem a tak se nám naše přání zajet si na Suomellinu rozplývá. Problém je i v tom, že pokud bychom zde chtěli zůstat déle, museli bychom se vrátit někam daleko do města a jak jsem koukala, všude je parkovací, nechvalně známá zóna, kde se nejenže platí, ale ještě nevíme, zda je i pro nás.

Odjet někam na okraj města a jet autobusem do přístavu a pak se vrátit se nám moc nechce. Rozhodli jsme se, že holt památku odsuneme stranou a půjdeme se jen podívat na pár hodin po městě, abychom vůbec něco z Helsinek měli. Mohu rovnou říct, nic moc. Tak nějak Helsinky doplňují celkový pocit z Finska. Až se trošku nadechneme a až si všechny dojmy sednou na to správné místo a budu se moci s odstupem podívat zpět, určitě vše napíšu do Deníčku, ale zatím jsme stále v Helsinkách, kde je minimum aut a kde nic není. Nevím, ale moc se nám tu nelíbilo a jsme rádi, že už jedeme zpět.

Parkovavcí automat je pouze na drobné Eura a my máme kovový jen na dvě hodiny. Stejně jsme přetáhli čas o hodinu, ale nám to na průzkum Helsinek okolo moře bohatě stačilo. Je tam vlastně celé centrum. Dál už není nic zajímavého. Výstavba paneláků, obytných domů a tak vůbec.

Zaujal nás přesun alkoholu, ve velkém, z lodí do čekajících aut. Četla jsem v průvodci, že se tu běžně praktikují cesty za alkoholem. Problém je ve finské prohibici, která Finům neskutečně zdražila alkohol. No a pak to takhle dopadá. Finové jsou vyloženě připravený na převážení kartonů piv a tvrdého alkoholu. Jenže, ať počítám, jak počítám, zdá se mi to poněkud drahá cesta pro několik plat piva. Na lodi jsme pak viděli, že si spousta lidí kupuje i kajuty. Při ceně 44 EUR za osobu na jednu jízdu bez kabiny, parkovné 2 EUR na hodinu v přístavišti, se mi to nějak nezdá.

Jistě, tvrdý alkohol je ve Finsku velmi drahý, ale to je i v Norsku a Švédsku. Jen jde o to, kolik toho vlastně člověk může na lodi nakoupit a kolik toho vůbec může na vozíku a v kufru uvézt a jestli je to stále množství, které se ještě pořád vyplatí. Na lodi je veliká prodejna potravin jako na letišti a tam je boží dopuštění. Celá loď je v prodejně potravin, kosmetiky a suvenýrů. Po nákupu se všichni přemístí do restaurací a na palubu, kde fungují výčepy a všichni pijí pivo z plastových kelímků nebo různé alkoholové limonády.

Tak jako jsme při cestě sem, ale z Německa do Švédska byli na venkovní palubě skoro sami, tak tady není jediná židle volná, jediná lavice. Lidi sedí venku i na zemi a popíjejí. Restaurace jsou plné a je patrné, že je to pro ně úžasný byznys a jsou na cestovatele za alkoholem zvyklý a připravený.

Faktem je, že jsme neviděli nikoho opilého a asi i spousta lidí vůbec loď neopustí a jede zase zpět. To nám tak nějak říkají pronajaté kajuty.  Plavba trvá 3,5 hodiny a určitě to není o tom, že bych si chtěla cestou dát třeba šlofíka.

Je docela možné, že loď stojí v Tallinnu několik hodin a pak teprve se vydává na zpáteční cestu a člověk zmožený alkoholem se rád pohodlně prospí, hezky v teplém pelíšku než klimbající někde v křesle.

Vyjíždíme z lodi a hned nás vítají směrové tabule. A pak, že to nejde.

Celý Tallinn je prošpikovaný směrovkami, kudy do přístavu.

Parkujeme na místě u obchodního centra, téměř totožně jako vloni.

Zítra budeme potřebovat dokoupit plyn, naftu a hlavně Zdenda touží po estonským šašlíku a jedeme na týden na báječnou Novu. Vloni jsme tam strávili dva překrásné dny a rádi se vrátíme.

Dnešní trasa je 114 km